Tento text kriticky zkoumá koncept „přirozeného světa“ (Naturwelt) a poukazuje na jeho zásadní nedostatky v kontextu lidské existence. Autor argumentuje, že člověk ze své podstaty nikdy nemohl žít v čistě přirozeném světě, neboť je bytostí bytostně definovanou řečí a konkrétním jazykem. Jazyk, jakožto nepřirozený výtvor, tvoří nezbytné prizma, skrze které člověk vnímá a interpretuje své okolí. Situace se dále komplikuje historickým vývojem pojmového myšlení, započatým v antickém Řecku, který transformoval vnímání reality. Pro moderního evropského člověka je vztah ke světu i k přírodě již nezvratně zprostředkován pojmy. Text zdůrazňuje, že fenomenologické vyjevování světa není bezprostřední, nýbrž je v současnosti strukturováno pojmovými konstrukcemi, ať už technickými či geometrickými. Příroda se v tomto pojetí stává „pouhou přírodou“, zatímco lidský svět je neodmyslitelně spjat s jazykovou interpretací, která znemožňuje návrat k údajné původní přirozenosti. Autor tak zpochybňuje možnost návratu k jakékoli bezprostřední zkušenosti, která by nebyla ovlivněna těmito strukturami.
[„Přirozený svět“ / Naturwelt]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 11. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[„Přirozený svět“ / Naturwelt]
Myšlenka tzv. „přirozeného světa“ (Naturwelt) trpí od počátku vážným nedostatkem, neboť je založena na přehlédnuté skutečnosti, že člověk je bytost, která nikdy nemohla a nemůže žít v nějakém „přirozeném světě“ již proto, že žije ve světě řeči a vztahuje se ke svému okolí jejím prostřednictvímˇ, a ještě konkrétněji: prostřednictvím určitého jazyka. Jazyk je výtvor nepřírodní a nepřirozený, a je možná jen ve světě řeči, kterou sice nemůžeme považovat za lidský výtvor, ale nemůžeme ji ani zahrnout do rámce světa věcí, jak nám jsou „přirozeně“ dány (a zase přesněji: jak by nám byly přirozeně dány, kdybychom nebyli lidmi a nebyli tedy právě odkázání na prisma „řeči“ a určitého jazyka. Ještě komplikovanější se lidská situace stává, když je po vynálezu pojmů řeč (a jako první jazyk řečtina) strukturována pojmově a když se můžeme vztahovat – a opravdu v dějinách stále více vztahujeme – ke světu (i k přírodě, která je od té chvíle, kdy se předčlověk stal člověkem, jen „pouhou přírodou“) také a v některých směrech dokonce především skrze pojmy. Dnes už se toho evropský člověk ani nemůže dost dobře zbavit. Ono vyjevování, na kterém tak trvá a z něhož údajně vychází fenomenolog, se dnes už převážně strukturuje pojmově, a tedy není bez „konstrukcí“ možné ani myslitelné, a to bez ohledu, zda tyto konstrukce mají geometrický či technický charakter či nikoliv.
(Praha, 011102-2.)