Text rozlišuje mezi náboženstvím a náboženskostí, podobně jako lze odlišit konkrétní umělecký žánr od obecného lidského smyslu pro krásu a tvořivost. Autor argumentuje, že smysl pro posvátno či tajemno by neměl být vnímán jako vrozená vada či anomálie, nýbrž jako specifický typ vnímavosti, jehož problematika nespočívá v něm samém, ale v jeho následné kultivaci a využití. Zároveň je však kriticky poukázáno na skutečnost, že historická religiozita byla fakticky spjata s orientací člověka na minulost, fixací na archetypy a určitým strachem z budoucnosti. Vzhledem k tomuto zatížení autor navrhuje ponechat stávající terminologii pro označení oné vazby na minulost a hledat nový termín pro hlubší, 'před-náboženský' předpoklad lidského vnímání. Celá úvaha vybízí k hlubšímu přehodnocení náboženského fenoménu mimo tradiční institucionální rámce a k oddělení přirozené duchovní vnímavosti od forem, které člověka myšlenkově svazují s minulostí namísto otevírání se novým horizontům.
[Náboženství a náboženskost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 11. 2001
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2001
[Náboženství a náboženskost]
Náboženství je třeba odlišovat od náboženskosti (?=religiozity?) dost podobně jako třeba dechovku od hudebnosti nebo sochaření od smyslu pro výtvarnost apod. (Možná ty paralely zvlášť dobře nesedí, ale o to nejde.) Smysl pro výtvarno nebo pro narativitu či slovesnost nebývá považován za anomálii nebo dokonce za vrozenou vadu, a proto není zapotřebí smysl pro posvátno nebo tajemno apod. hned diskvalifikovat jako scestný. Problém spočívá nikoliv v tomto „smyslu“, v tomto typu vnímavosti, nýbrž v konkrétních podobách jeho kultivace a využití resp. vůbec práce s ním. – Navzdory této relativní vstřícnosti, která ode mne může i překvapit, je třeba vzít na druhé straně s náležitou vážností skutečnost, že tzv. smysl pro posvátno či tajemno je v minulosti (a ještě i v přítomnosti) fakticky spojen s životní i myšlenkovou orientací člověka do minulosti, s jeho vázaností na archetypy a s jakýmsi děsem z budoucnosti. Právě proto bude dobré ponechat onen český i původně latinský termín pro tuto spjatost s minulostí a zvolit jiný termín pro to, co snad je jakýmsi hlubším, ale před-náboženským předpokladem toho, co až dosud jako náboženství bylo chápáno.
(Písek, 011113-1.)