Tento text se zabývá filosofickým ukotvením konceptu lidských práv se zvláštním zřetelem k jejich nezadatelnosti. Autor odmítá čistě historický přístup k popisu vzniku myšlenky lidských práv jako nepostačující pro pochopení jejich skutečného významu v současnosti i budoucnosti. Hlavním argumentem je, že historický výklad může být užitečný pouze tehdy, vychází-li z hlubokého porozumění podstatě lidských práv. Je nezbytné rozlišovat mezi tím, co k této myšlence bytostně patří, a tím, co představuje pouze dobový kolorit nebo nahodilé historické příměsi. Práce se tedy soustředí na identifikaci ontologického a etického jádra lidských práv, které přesahuje konkrétní dějinné okolnosti. Cílem je poskytnout teoretický rámec, který umožní nahlížet na lidská práva nikoli jako na produkt určité epochy, ale jako na fundamentální nárok, jehož závažnost zůstává v čase neměnná a perspektivně významná pro další vývoj společnosti a práva.