Tato práce se zabývá pojetím filosofie jako božského poslání v díle Platóna, konkrétně v Obrině Sókrata a dialogu Theaitétos. Autor vychází z teze, že Sókratés vnímal svou filosofickou činnost jako službu bohu, která mu ukládá striktní povinnost rozlišovat mezi pravdou a klamem. Klíčovým bodem analýzy je pasáž z Theaitéta (151d), kde je zkoumán Sókratův postoj k nepřípustnosti potlačování pravdy. Text se podrobně věnuje lingvistickému rozboru řeckých termínů aléthés a pseudos v porovnání s moderními anglickými překlady J. McDowella a H. N. Fowlera. Ukazuje se, že volba slov v překladu může výrazně posunout věcný význam původního textu, zejména v souvislosti s absencí neurčitého členu v řečtině. Závěrem je zdůrazněno, že pro Sókrata nepředstavovalo filosofování pouze intelektuální cvičení, nýbrž hluboký etický a božský závazek ke kritickému zkoumání skutečnosti a nekompromisnímu rozlišování pravdivého od klamného. Tento závazek tvoří samotné jádro sókratovské metody a etiky.