Tento text představuje kritickou reflexi autora nad pojetím víry, v níž se zásadně ohrazuje proti názorům Petra Slámy. Autor odmítá představu, že víra je výsledkem zkušenosti zprostředkované církevním společenstvím nebo že je cílem, k němuž se teprve vykračuje. Tvrdí, že samotné vykročení je již projevem víry či nevíry. Ústředním bodem argumentace je požadavek na návrat k původnímu Ježíšovu chápání víry, které má sloužit jako objektivní měřítko pro posuzování pozdějších historických a lingvistických posunů v rámci křesťanské tradice. Autor kritizuje současné křesťany za to, že se uzavírají do tradic, které vedou k zapomnění na počátky, což považuje za klíčový zdroj krize moderního křesťanství i protestantismu. Text apeluje na filosofickou a exegetickou poctivost při definování náboženských termínů, aby se zabránilo jejich sémantickému vyprázdnění a ideologické strnulosti, která brání skutečnému porozumění podstatě křesťanského poselství v jeho autentické, původní podobě.
Víra
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 2. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
Víra
A ještě k tomu „setkání víry“, které s jemnou ironií připisuje Petr Sláma mně, aniž se odhodlá do mne opravdu a zevrubně pustit. Odmítám rezolutně, že se teprve v církvi resp. v křesťanském společenství dostává lidem směrodatné zkušenosti, díky čemuž se teprve odvažují „vykročit k víře“. K víře nelze vykročovat, samo vykročení je už buď víra nebo a nevěra (přesněji: je z víry nebo bez víry, a pokud je z víry, je to vykročení víry, nikoli „k víře“). Víra zakládaná na jakýchkoli zkušenostech ať vlastních, ať slovem či příkladem druhých lidí zprostředkovaných, není víra v tom jediném pravém významu, s jakým pracoval Ježíš. Překračuji nyní nejspíš své filosofické kompetence, ale nemohu jinak: odmítám také Petrovo rozostřování významu slova „víra“ poukazem na různé hebrejské kořeny různých slov (a zase bez výkladu – k tomu není zapotřebí ani studovat teologii), aniž by to bylo spojeno s jakýmkoli exegetickým pokusem vyložit tak „logie“ u synoptiků. Po mém soudu je třeba udělat vše, co je v našich dnešních možnostech, abychom co nejpřesněji pochopili, co „vírou“ rozuměl Ježíš. Teprve pak budeme mít náležité měřítko pro nejrůznější – také už hned nejstarší, prvokřesťanské – obsahové posuny tohoto termínu, překládaného do nejrůznějších dalších jazyků novými termíny, v nichž a jimiž docházelo a nadále dochází k dalším a dalším posunům, takže dnes už naprostá většina křesťanů nejen neví, co to tato víra vskutku (tj. původně ježíšovsky) jest, ale oni to vědět ani nechtějí, protože jsou neprostupně zabedněni a neprodyšně napuštěni právě jednou takovou „tradicí“, která – mám-li citovat klasický výrok – znamená „zapomenutí na počátky“. (A právě v tom vidím já jeden z nejpovážlivějších zdrojů krize křesťanství, v to počítajíc protestantismus.)
(Písek, 000205-1.)