Tento text se zamýšlí nad vztahem mezi filosofií, dokonalostí a pravdou. Autor tvrdí, že snaha o dokonalost paradoxně ničí bytostné poslání filosofie, která musí ze své podstaty neustále troskotat, selhávat a nakonec i umlkat. Rozlišuje přitom mezi filosoficky legitimním a nelegitimním selháním. V návaznosti na Emanuela Rádla definuje filosofii jako lásku k pravdě a hlubokou odevzdanost jí, čímž se vymezuje vůči starořeckému pojetí neskrytosti. Klíčovým prvkem je uvědomění, že člověk pravdu nevlastní, nýbrž že pravda má jeho a tvoří základ jeho existence a opodstatnění. Pokud se filosofie začne příliš starat o svou formální dokonalost, mistrovství či virtuozitu, ztrácí schopnost experimentovat a stává se pouhým uzavřeným završením bez vnitřního života. Skutečná, pravá filosofie tak končí tam, kde začíná uspokojení z dosažené dokonalosti, neboť její podstata tkví v neustálém a živém vztahu k pravdě jakožto nadřazené instanci, která filosofujícího subjektivitu přesahuje a formuje.
[Filosofie a dokonalost / Láska k pravdě]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 2. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
[Filosofie a dokonalost / Láska k pravdě]
Dokonalost resp. snaha o dokonalost ničí filosofii v jejím bytostném poslání. Filosofie přímo z podstaty věci musí troskotat, musí selhávat, nakonec dokonce umlkat. Ovšem ne každé ztroskotání, ne každé selhání, ne každé umlknutí a mlčení je filosoficky legitimní. Filosofie je – to je ten „malý“ rozdíl od staré řecké tradice, která neměla pořádný pojem pravdy a místo něho měla jen „neskrytost“ a jen proto musela mluvit o moudrosti – láska k pravdě, a ještě víc touha po pravdě, odevzdanost pravdě – a to vše s vědomím, že já tu pravdu nemám, že nejsem jejím pánem, nýbrž naopak ona je pánem mým, nebo – jak říká Rádl – že ona má mne, že já nemám žádného vlastního opodstatnění leč v ní, že jsem tím, kým jsem, jen ve vztahu k ní a především v jejím vztahu ke mně. Filosofie, která se stará o svou dokonalost, o své mistrovství, o svou virtuozitu, přestává experimentovat, jen završuje – a to je právě konec skutečné, pravdivé, pravé filosofie.
(Praha, 000214-1.)