Text se zabývá filosofickým vymezením pojmu a jeho vztahem k tomu, co je jím pojímáno. Autor odmítá redukci pojmu na pouhé označení či znak, jehož význam by byl dán výhradně společenskou úmluvou či konsenzem. Zatímco slova a jejich lexikální významy jsou ukotveny v konvencích, podstata pojmu spočívá v procesu „nasouzení“. Tento proces vyžaduje, aby byl význam odvoditelný ze samotného obsahu pojmu, a nikoliv pouze z vnější dohody. Aby mohl být pojem přezkoumán, musí být formulován, například skrze definici, ačkoliv se žádná taková formulace neobejde bez slov jakožto znaků. Text dále obhajuje nezbytnost nahlížet na pojímání jako na specifický logický akt, který nelze zavrhovat jako pouhý psychologismus. Pojem je zde představen jako funkční nástroj – jakýsi „malý program“ –, který umožňuje myšlenkovým aktům zaměřit se na svůj cíl s mnohem vyšší přesností než myšlení předpojmové. Tímto způsobem pojem plní svou klíčovou roli v procesu uchopování a chápání skutečnosti.