Text se zabývá filosofickým vymezením pojmu a jeho vztahem k tomu, co je jím pojímáno. Autor odmítá redukci pojmu na pouhé označení či znak, jehož význam by byl dán výhradně společenskou úmluvou či konsenzem. Zatímco slova a jejich lexikální významy jsou ukotveny v konvencích, podstata pojmu spočívá v procesu „nasouzení“. Tento proces vyžaduje, aby byl význam odvoditelný ze samotného obsahu pojmu, a nikoliv pouze z vnější dohody. Aby mohl být pojem přezkoumán, musí být formulován, například skrze definici, ačkoliv se žádná taková formulace neobejde bez slov jakožto znaků. Text dále obhajuje nezbytnost nahlížet na pojímání jako na specifický logický akt, který nelze zavrhovat jako pouhý psychologismus. Pojem je zde představen jako funkční nástroj – jakýsi „malý program“ –, který umožňuje myšlenkovým aktům zaměřit se na svůj cíl s mnohem vyšší přesností než myšlení předpojmové. Tímto způsobem pojem plní svou klíčovou roli v procesu uchopování a chápání skutečnosti.
Pojem
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 3. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
Pojem
Vztah pojmu k „pojatému“ nemůže být redukován na vztah označení k označenému, neboť označení je užitím znaku, které je založeno na nějaké úmluvě, na dohodě, na konsenzu. A tento konsenzus nevyplývá nikterak se samého znaku a nemůže proto z něho být odvozen. Mluvíme-li proto o „významu“, musíme přísně rozlišovat, jde-li o význam označení (znaku), založený nějakou takovou úmluvou a tedy zakotvený v oné úmluvě, nebo jde-li o význam odvoditelný ze samého označení resp. z jeho obsahu, tj. aniž by bylo nutno se v chápání označení opírat přímo (a v dané věci či souvislosti) o jakoukoli úmluvu. Pojem proto není pouhým označením, nýbrž musí být „nasouzen“. Toto nasouzení se ovšem musí opírat o jiné pojmy a může být přezkoumáno (zejména někým jiným) pouze tehdy, když je formulováno (např. jako definice). Žádná formulace se neobejde beze slov, a slova jsou označení, jejichž lexikální význam je zčásti třeba znát z běžného úzu, ale jejich přesný význam je rovněž podmíněn nasouzením pojmů, s nimiž je nebo může být každý význam (v evropských poměrech) spjat. (Význam slova je obvykle spjat s mnoha pojmy, které spolu více méně úzce logicky souvisí; nejčastěji se liší mírou obecnosti; kromě toho tu můžeme pozorovat některé nahodilosti, např. homonymie, a ještě jiné vztahy.) Jde-li nám proto o povahu pojmu samého, musíme přihlédnout k jeho funkci, jíž jest právě „pojímání“, tedy „uchopování“ či „chápání“. Poukaz na souvislost pojmů s myšlenkovými akty (výkony) nemůže být předčasně z logického hlediska diskvalifikován jako „psychologismus“, neboť jde o akt logický, ale naprosto nezbytný, má-li být vůbec řeč o „pojmu“. Pojmem se konkrétní myšlenkové akty soustřeďují na pojímané nesrovnatelně přesněji než jakékoli myšlenkové akty předpojmové nebo nepojmové. Pojem je něco jako malý program, sloužící myšlenkovým aktům k tomu, aby se co nejpřesněji zaměřily na svůj cíl, tedy na to, k čemu pojmově směřují, tj. k tomu, čeho onen pojem je pojmem, co jako pojem pojímá jakožto pojaté.
(Praha, 000315-2.)