Text pojednává o vývoji filosofické teologie, počínaje starým Řeckem, kde došlo k transformaci pojmu „bůh“. Původní náboženské a mýtické konotace byly nahrazeny novými pojmovými konstrukty, což vedlo k vyprázdnění tradičních významů a zachování termínu často jen z konvence. Tento proces připravil půdu pro křesťanskou teologii, která řecké filosofické termíny reinterpretovala. Křesťanství na jedné straně částečně obnovilo náboženské konotace, ale zároveň zdůraznilo radikální odlišnost Boha jako Stvořitele od stvořeného světa. Tento vývoj vedl k ustavení konceptu nadpřirozené, „metafyzické“ skutečnosti, která stojí vně rámce univerza. Autor analyzuje napětí mezi filosofickou rekonstrukcí božství a snahou o zachování specifické povahy Boží transcendence v raně křesťanském myšlení, což zásadně ovlivnilo další směřování západní metafyziky a teologické spekulace o vztahu mezi přirozeným a nadpřirozeným světem.
Theologie filosofická
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 18. 3. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
Theologie filosofická
Nejstarší formy filosofické theologie ve starém Řecku zachovávaly slovo (termín) „bůh“ (nebo „bohové“, „božství“ apod.), ale zbavovaly je jednak většiny tradičních (předfilosofických, mytických, religiózních) konotací, zatímco na druhé straně je vybavovaly konotacemi novými, spjatými především s novým pojmovým myšlením a jeho myšlenkovými „konstrukty“ (tj. intencionálními předměty). Tím došlo na jedné straně k vyprázdnění většiny religiózních významů zmíněného termínu (resp. termínů), takže jeho (jejich) zachování se stalo záležitostí pouhé konvence (naprosto analogicky s tím, jak se tomu mělo a dosud má se všemi jinými filosofickými termíny) – a někdy dokonce záležitostí jisté oportunity. To se ukázalo být velmi vhodnou okolností pro formující se křesťanskou teorii (teologii), která využila možností a reinterpretovala zmíněný terín (termíny) tpůsobem, který zčásti restituoval některé religiózní konotace (a tím se přiblížil tehdy obecné tendenci remytizovat filosofii a zfilosofičťovat některé mýty). Na druhé straně filosofická re-konstituce a re-konstrukce či re-interpretace významů slova „bůh“ (a dalších) se omezovala na zařazení „boha“ či „bohů“ do rámce toho, co nově filosofie chápala jako skutečnost, skutečný svět, univerzum. A to se zase pro křesťanské formování teologie stalo významnou inspirací pro zdůraznění nezařaditenosti „Boha“ jako Stvořitele do rámce světa jakožto jeho stvoření. Výsledkem tohoto dvojího pohybu, této dvojí tendence pak bylo zdánlivě restaurační až reakční zdůraznění oné nezařaditelnosti Boha do rámce světa stvořených skutečností, které jako by otevřelo znovu dveře staré religiozitě (a dokonce mytičnosti) a které se dokonce soustředilo na konstruování zvláštního světa skutečností „hyperfyzických“, tedy nad-přírodních a nad-přirozených (z nedostatečné nebo nepořádné znalosti řečtiny označovaných jako „metafyzické“).
(Praha, 000318-1.)