Tento odborný text se kriticky zabývá problematikou filosofické theologie a nezbytnou transformací pojetí božství v rámci moderního myšlení. Autor přesvědčivě argumentuje, že podstata celého problému netkví pouze v lingvistické redefinici pojmu „bůh“, nýbrž v hlubokém ontologickém přehodnocení skutečnosti, kterou tento termín označuje. Tradiční metafyzické chápání, které projektuje Boha do hierarchicky nadřazeného, transcendentního světa odděleného od pozemské reality, je v textu označeno za vnitřně problematické a nadále neudržitelné. Navrženým řešením je radikální odklon od dosavadní prostorové orientace lidského myšlení směrem k hlubinné orientaci časové. Tato zásadní změna paradigmatu vyžaduje nejen definitivní opuštění staré metafyziky jsoucna, ale i ustavení nové metafyziky dění a dějinných proměn. V tomto inovativním rámci jsou události chápány jako zakotvené v budoucnosti, tedy v tom, co dosud není „jsoucí“. Klíčovým závěrem zůstává, že bez ohledu na použitou terminologii je zcela rozhodující vnímat nejzazší skutečnost nikoliv jako statické bytí, nýbrž primárně jako to, co „přichází“. Tento posun k ontologii budoucnosti představuje klíčovou výzvu pro budoucí filosofickou reflexi.