Tato filosofická reflexe se podrobně zabývá pojmem „svět vyživovaný časem“, který autor nalezl v díle J. G. Ballarda. Text srovnává tuto myšlenku s klasickým antickým pojetím Sofokla, jenž vnímal čas jako mocnou entitu, která vše skryté postupně rodí a dříve zjevné opět nemilosrdně skrývá. Autor však Ballardovu formulaci hodnotí jako přesnější a ontologicky opatrnější, neboť nenaznačuje přímou kreaci každého okamžiku časem, ale spíše chápe čas jako klíčový zdroj obživy pro trvání a celkový pohyb světa. Úvaha dále rozvádí vztah mezi časem a bytím, přičemž důsledně rozlišuje mezi skutečnými událostmi a takzvanými pseudo-událostmi, které jsou pouze agregativní a vnitřně neintegrované. Svět je v tomto pojetí vnímán jako dynamický proces, ve kterém neustále přetrvávají relikty minulého bytí. Tato sonda vybízí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak čas konstituuje realitu a jakým způsobem se v něm projevuje pohyb světa, ať už skrze autentické událostné dění nebo prostřednictvím setrvačných struktur, které tvoří naši každodennost.
[„Svět vyživovaný časem“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 4. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
[„Svět vyživovaný časem“]
Našel jsem v jedné knížce kouzelnou větu: „Byl to svět vyživovaný časem.“ (Je to k nalezení in: J. G. Ballard: Mýty blízké budoucnosti. Naklad. Winston Smith, Praha 1994, str. 41.) Připomíná to Sofokla, který nechá Aianta říci, že nezměrný čas „rodí“ vše skryté a pak ono zjevné opět skrývá, ale Ballardova formulace je nejen opatrnější, ale také přesnější. Svět jistě není stvořen časem, přinejmenším nikoli tak, že by každá vesmírná chvíle byla přímou kreací času, který by se tak stal jakoby tvůrcem, stvořitelem. Vskutku platí spíše to, že čas představuje zdroj výživy pro trvání a vůbec pohyb světa. V tomto pohybu je vždycky mnoho zbytků, reliktů minulého „života“ (a tu ovšem nemíníme považovat všechno za oživené, takže slovo „život“ je jen metafora – lépe a přesněji bychom mluvili o „bytí“, což ovšem zase redukuje svět na událostná dění, zatímco vedle pravých událostí je svět plný pseudo-událostí, tj. událostí nepravých, agregativních, vnitřně neintegrovaných, jen setrvačných).
(Písek, 000417-1.)