Tato filosofická reflexe se podrobně zabývá pojmem „svět vyživovaný časem“, který autor nalezl v díle J. G. Ballarda. Text srovnává tuto myšlenku s klasickým antickým pojetím Sofokla, jenž vnímal čas jako mocnou entitu, která vše skryté postupně rodí a dříve zjevné opět nemilosrdně skrývá. Autor však Ballardovu formulaci hodnotí jako přesnější a ontologicky opatrnější, neboť nenaznačuje přímou kreaci každého okamžiku časem, ale spíše chápe čas jako klíčový zdroj obživy pro trvání a celkový pohyb světa. Úvaha dále rozvádí vztah mezi časem a bytím, přičemž důsledně rozlišuje mezi skutečnými událostmi a takzvanými pseudo-událostmi, které jsou pouze agregativní a vnitřně neintegrované. Svět je v tomto pojetí vnímán jako dynamický proces, ve kterém neustále přetrvávají relikty minulého bytí. Tato sonda vybízí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak čas konstituuje realitu a jakým způsobem se v něm projevuje pohyb světa, ať už skrze autentické událostné dění nebo prostřednictvím setrvačných struktur, které tvoří naši každodennost.