Tento text analyzuje Heideggerovu interpretaci řeckého pojmu alétheia, který autor vykládá jako neskrytost a proces přítomnění. Heideggerova ontologická reflexe naráží na paradox skrytosti: pokud je pravda definována jako neskrytost, vyvstává otázka po pravdivosti toho, co zůstává skryté. Text dále sleduje Heideggerovo etymologické zkoumání vztahu mezi slovesy fainesthai (jevit se) a fyein (růst), podpořené rozborem Sofoklova díla. Centrálním tématem je myšlenka, že smysl bytí je bytostně určen časem, což tvoří základ Heideggerova ontologického projektu. Autor textu se rovněž kriticky věnuje terminologickým nuancím mezi ontologickým pojmem bytí a pojmem logos ve smyslu smyslu bytí, přičemž poukazuje na problematické aspekty určitých formulací a překladů v dostupných pramenech. Tato stručná úvaha osvětluje klíčové momenty Heideggerova myšlení o povaze pravdy a její vnitřní provázanosti s fenoménem časovosti a růstu.
[Heidegger: ALÉTHEIA, neskrytost, „přítomnění“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 5. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
[Heidegger: ALÉTHEIA, neskrytost, „přítomnění“]
Heidegger vykládá řecké slovo ALÉTHEIA jako neskrytost, a samu neskrytost chápe jako „přítomnění“. Odtud by ovšem vyplývalo, že o tom, co je skryté, není možná žádná pravda (neboť pravda je neskrytost, a neskrytost skrytosti je jen zjevná skrytost). Jinde Heidegger zdůrazňuje etymologickou blízkost slovesa FAINESTHAI se slovesem FYEIN a mediem FYESTHAI. (Ukazuje to na jednom místě ze Sofoklova Aianta, kde se praví, že nezměrný čas rodí to, co bylo skryto, a opět skrývá to, co se zjevilo.) Odtud Heideggerova myšlenka, že smysl bytí dostává své určení od času (překlad, německý originál je přetištěn s chybou – chybí „Sein“) – i když formulace je poněkud problematická. (Pro Heideggera je „bytí“ pojem ontologický; jeden význam slova LOGOS je však také „smysl“ – smysl bytí se tak snadno stává bytím ve smyslu.)
(Písek, 000505-1.)