Tento text analyzuje hluboké úvahy německého filosofa Georga Pichta o problematickém vztahu mezi současnou filosofií a oblastí mezinárodní politiky. Picht kriticky poukazuje na skutečnost, že se filosofie v posledních desetiletích stáhla z politické sféry a své tradiční dědičné teritorium přenechala působení různých ideologií. Hlavní příčinu tohoto znepokojivého úpadku spatřuje v tom, že filosofické myšlení rezignovalo na kladení univerzálních metafyzických otázek, čímž následně ztratilo ze zřetele i horizont univerzálních dějin. Podle Pichtovy teze lze komplexní problémy mezinárodního práva a světové politiky adekvátně uchopit pouze v průsečíku univerzality metafyzického myšlení a univerzality dějinného horizontu. Dokument dále zdůrazňuje, že toto Pichtovo vidění je dnes mimořádně aktuální pro filosofickou interpretaci lidských práv, která se stala dominantním tématem konce 20. století. Lidská práva vyžadují hlubší intelektuální ukotvení, které přesahuje pouhou technickou či právní definici a navrací se k podstatě lidské existence v dějinném kontextu.