Tento text se věnuje pojetí božské historicity v díle amerického filosofa Charlese Hartshorna, jak je prezentováno v jeho úvahách o přirozené teologii. Hartshorne se pokouší vtisknout filosofickému chápání Boha dějinný rozměr, čímž se odklání od klasických představ o nehybném a neměnném božství. Autor analýzy sleduje Hartshornovu argumentaci, která odvozuje ideu Boha nejen z abstraktních metafyzických principů, ale především z fenoménu lidské zbožnosti a z konceptu bohoslužby. Tento přístup umožňuje nahlížet na Boha jako na dynamickou bytost, která se aktivně účastní časového procesu a historického vývoje světa. Článek zkoumá, jak Hartshorne propojuje racionální filosofické bádání s existenciální zkušeností věřícího člověka. Výsledkem je originální syntéza, která významně přispívá k diskusím v rámci procesuální teologie a redefinuje vztah mezi věčností a časem. Hartshornovo pojetí božské historicity tak představuje klíčový moment v moderní snaze o polidštění filosofického absolutna a jeho ukotvení v prožívané realitě dějin.