Tento text se zabývá hermeneutickým problémem porozumění textu a zkoumá vztah mezi objektivním obsahem díla a jeho interpretací čtenářem. Autor poukazuje na zásadní dualitu: snahu pochopit, co text říká sám o sobě, a skutečnost, že toto pochopení je vždy zprostředkováno naším vlastním vnímáním. V běžné praxi tyto dvě roviny často zaměňujeme, avšak kritická reflexe odhaluje, že naše porozumění není nikdy definitivní. Text nastoluje otázku po povaze „smyslu“ textu a způsobu, jakým k němu přistupujeme. Smysl není bezprostředně přítomen v materiální podobě textu, tedy v písmenech na papíře, ale je v nich pouze „zašifrován“. K jeho odhalení je nezbytná znalost šifrovacího klíče, tedy jazykového a kulturního kontextu. Bez něj zůstává text pouhou řadou neznámých znaků. Úvaha tak směřuje k poznání, že smysl textu není statickou daností, nýbrž výsledkem interpretačního procesu, který vyžaduje aktivní dešifrování ze strany subjektu.
Text a porozumění textu
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 6. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
Text a porozumění textu
Když přistupujeme k textu nějakého myslitele, dochází v pozoruhodnému a zásadně významnému jevu, totiž že na jedné straně je naším cílem porozumět, co ten text říká sám, a že toho nemůžeme dosáhnout jinak, než že sami ustavujeme ve svém porozumění to, co ten text „říká“ nám. Ve své nereflektující a nereflektované běžné praxi mezi obojím nerozlišujeme a to, co text říká nám, obvykle ztotožňujeme s tím, co říká sám. Jakmile však obojí rozlišíme, tj. jakmile připustíme, že naše porozumění textu nemusí být vždy správné a že zejména vlastně nikdy není a nemůže být definitivní, vzniká legitimní otázka: jaká je přísně vzato povaha této podvojnosti, a zejména: jaká je povaha toho, co text sám říká, a to bez ohledu na to, zda jsme mu dobře porozuměli? Jak se vlastně k tomu, co text sám říká, tj. k jeho „smyslu“, dostáváme? Máme snad tento smysl „před sebou“ již v tom okamžiku, kdy před sebou máme sám text? Jistě je každému zřejmé, že tomu tak není: „před sebou“ přísně vzato můžeme mít např. jen papír, potištěný nějakými znaky (písmeny). To znamená, že smysl textu není dán oněmi písmeny, nýbrž je v nich zachycen jen „zašifrovaně“. Bez znalosti šifrovacího klíče ten text nemůžeme ani přečíst, tj. můžeme mít jen podezření resp. hypotézu, že jde o text (např. když máme před sebou řadu znaků, které vůbec neznáme a v nichž se vůbec nevyznáme, že jde o text v neznámém jazyce a psaný neznámým písmem).
(Praha, 000609-2.)