Tento text zkoum podstatu života jakožto aktivního vztahu k časovosti, konkrétně k minulosti a budoucnosti. Autor argumentuje, že život není definován pouze přítomným okamžikem, ale především schopností selektivně se vztahovat k tomu, co již pominulo, a k tomu, co teprve přichází. Tato aktivita spočívá ve volbě – v možnosti navázat na minulost pozitivně āi negativně a v přijímání āi odmítání nadcházející budoucnosti. Až sekundárně je život charakterizován reakcí na bezprostřední přítomnost. Klíčovým pojmem je specifická forma reaktibility, která živým bytostem, a potenciálně i Teilhardovým přirozeným jednotkám, umožňuje odpovídat na to, co v ontologickém smyslu aktuálně není. Život se tak jeví jako dynamický proces přesahující hranice pouhého zde a teď, přičěž jeho podstata tkví v tvořivém i kritickém uchopování časových horizontů, které nejsou bezprostředně dané v materiální realitě přítomného světa.