Tento text zkoumá tradiční filosofické pojetí vztahu mezi pravdou a časem, založené na předpokladu, že pravda věrně kopíruje skutečnost v konkrétním čase a na konkrétním místě (hic et nunc). Jelikož jsoucno může v daném momentu existovat pouze v jediné podobě, pro každý konkrétní časoprostorový bod existuje právě jedna pravda. Hlavní argument spočívá v tom, že i když se jsoucno samo v čase proměňuje, pravda o jeho konkrétním stavu v daném okamžiku zůstává neproměnná, neotřesitelná a věčná. Pravda je v tomto smyslu zcela oddělena od procesu změny; jakmile je jednou ustavena ve vztahu k určitému momentu, platí navždy bez ohledu na předchozí či následné stavy jsoucna. Text tak analyzuje ontologický status pravdy jako statického prvku, který fixuje proměnlivou realitu do sféry věčné platnosti, čímž odhaluje paradox mezi pomíjivostí bytí a trvalostí pravdy o něm.