Tento text zkoumá problematický vztah mezi filosofií a zkušeností. Autor argumentuje, že tradiční pojetí zkušenosti jako východiska filosofie je zavádějící, neboť zkušenost věci nejen odkrývá, ale skrze zvyk a opakování také zastírá. Zkušenost nás učí, jak s věcmi zacházet, ale nezaručuje jejich hluboké porozumění. Filosofie se proto musí od běžné zkušenosti distancovat a podrobit ji kritice. Skutečným počátkem filosofického tázání není zkušenost samotná, nýbrž fenomén v jeho původní, nezfalšované podobě – tedy to, co se nám ukazuje dříve, než je to překryto nánosem zvyku. Cílem filosofie je zkoumat vztah mezi jevem a tím, co se v něm skutečně vyjevuje a zda mu daný jev odpovídá. Právě tento čistý fenomén vyvolává údiv, který je pravým zdrojem filosofického myšlení. Text tak redefinuje vztah mezi subjektivním zakoušením a objektivním zkoumáním podstaty věcí skrze fenomenologický přístup.
Filosofie a zkušenost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 7. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
Filosofie a zkušenost
Tradičně se mluví o vztahu filosofie a zkušenosti. Ale to je poněkud matoucí spojení. Zkušenost je totiž něco, co nejen nechává, aby se věci ukazovaly, ale zároveň je i zakrývá a tedy nenechává je, aby se ukazovaly. Proto je lépe mluvit o vztahu filosofie k tomu, co se ukazuje a co se jeví (později si vyložíme rozdíl mezi tím, co se jen ukazuje, a tím, co se jeví, ne všechno, co se jeví, se může ukazovat). Jevy neboli fenomény jsou pro filosofii značně důležité, ale je to pro filosofii vždy jen východisko. Filosofie se vždycky musí tázat, zda to, co se nám jeví, tj. to, co je za samotným jevením, onomu jevu odpovídá, resp. zda jev odpovídá tomu, co se jeví. Jinak řečeno, zda nám jev opravdu vyjevuje to, co se v něm jeví, anebo zda nám to spíše schovává, skrývá, zatemňuje. Zkušenost je založena nikoliv na jednom jediném setkání s nějakou skutečností, tedy nikoliv jediným "zakušením", ale mnohonásobně opakovaným zakoušením. Ve zkušenosti je vždycky také přítomen zvyk. Když máme s něčím zkušenost, znamená to, že už víme, jak se na to dívat a jak s tím zacházet. Ale když s něčím umíme zacházet, nemusí to ještě znamenat, že tomu správně rozumíme a že jsme to dobře a plně poznali. Právě proto nemůžeme říci, že filosofie vychází ze zkušenosti( zkušenost je spíše prvním předmětem její drtivé kritiky. Aby mohla filosofie zkušenost kritizovat, musí si od ní naopak najít nezbytný odstup. Není to tedy zkušenost, ze které filosofie vychází, tj. zkušenost není jejím východiskem, jejím začátkem. Ale z čeho tedy filosofie vychází? A tu můžeme ukázat na to, co je vskutku počátkem filosofie, tj. čím filosofie musí začínat. A tím je právě fenomén, ještě nezakrytý resp. nezfalšovaný zkušeností: jemuž se tedy divíme.
(Praha, 000726-1.)