Text kritizuje ekologické a „zelené“ hnutí za nekritické oživování romantického předsudku, který přírodu vnímá jako inherentně dobrou, harmonickou āi dokonce božskou. Tento pohled však zcela pomíjí skutečnost, že přírodní svě t je definován neustálým napě tím, konflikty, parazitismem a predací. Autor upozorňuje na logický rozpor v této idealizaci: pokud bychom považovali přírodní řád za absolutně správný, museli bychom buď akceptovat veškeré lidské jednání jako projev přírody, nebo se bezvýhradně podřídit všem jejím aspektům, včetně chorob a infekcí. To by v důsledku znamenalo odmítnutí moderní medicíny a jakýchkoli nápravných zásahů do přirozených procesů. Úvaha tak odhaluje, že moderní environmentalismus často staví na morálních projekcích namísto objektivní reality. Namísto vě deckého chápání ekosystémů se hnutí vrací k překonaným mýtům o posvátnosti přírody, což vede k absurdním závě rům v otázkách lidského zdraví a společenského pokroku. Č lánek vyzývá k racionálnímu přehodnocení vztahu mezi civilizací a biosférou bez nánosu romantickích iluzí o vrozené dobrotě přírody.