Tento text se zabývá problematikou účelovosti v přírodě a kritizuje převládající redukcionistický přístup v moderní vědě. Autor poukazuje na to, že mnozí přírodovědci se stále drží striktně kauzálního a metafyzického vysvětlení světa, čímž odmítají koncept teleologie jako vědecky neopodstatněný. Ačkoliv byla účelovost historicky spojována především s biologií a živými organismy, autor argumentuje, že pro skutečně vědecké pochopení vzniku života je nezbytné předpokládat určité formy účelovosti již na úrovni předživé hmoty. Kritizuje vysvětlování vzniku života pomocí pouhé náhody či selekčního boje, neboť takový přístup nepovažuje za dostatečně vědecký. Místo toho navrhuje zavedení konceptu tropismů i do oblasti anorganické přírody. Text zdůrazňuje potřebu překonat mechanistické modely a hledat hlubší předpoklady pro vzestup účelovosti v celém vesmíru, což by umožnilo koherentnější výklad evolučních procesů od nejjednodušších struktur až po komplexní živé bytosti. Tato polemika tak otevírá prostor pro širší filosofickou diskusi o základech přírodovědného poznání a mezích redukcionismu v současném myšlení.