Tento text se zabývá problematikou účelovosti v přírodě a kritizuje převládající redukcionistický přístup v moderní vědě. Autor poukazuje na to, že mnozí přírodovědci se stále drží striktně kauzálního a metafyzického vysvětlení světa, čímž odmítají koncept teleologie jako vědecky neopodstatněný. Ačkoliv byla účelovost historicky spojována především s biologií a živými organismy, autor argumentuje, že pro skutečně vědecké pochopení vzniku života je nezbytné předpokládat určité formy účelovosti již na úrovni předživé hmoty. Kritizuje vysvětlování vzniku života pomocí pouhé náhody či selekčního boje, neboť takový přístup nepovažuje za dostatečně vědecký. Místo toho navrhuje zavedení konceptu tropismů i do oblasti anorganické přírody. Text zdůrazňuje potřebu překonat mechanistické modely a hledat hlubší předpoklady pro vzestup účelovosti v celém vesmíru, což by umožnilo koherentnější výklad evolučních procesů od nejjednodušších struktur až po komplexní živé bytosti. Tato polemika tak otevírá prostor pro širší filosofickou diskusi o základech přírodovědného poznání a mezích redukcionismu v současném myšlení.
[Účelovost v přírodě: kritika redukcionismu]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 9. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
[Účelovost v přírodě: kritika redukcionismu]
Ve Vesmíru se objevila neobyčejně zpozdilá polemika proti samému pořádání konference či sympozia o účelu a účelovosti v přírodě. Redukcionisté mezi přírodovědci jsou dnes snad nejneprůstřelnějšími obhájci a zastánci kauzality a vůbec metafyziky. Od dob Aristotelových (přinejmenším) se účelovost přisuzuje živým bytostem, životu, životní pochodům. A tak je pochopitelné, že mechanistický (později všelijak vylepšovaný, ale nadále redukcionistický) způsob výkladu zápasil proti myšlence účelovosti především v biologii. Dnes ovšem se nelze na tuto rovinu omezovat, protože vznik účelů a účelovosti ve světě živých bytostí je třeba také „vědecky“ objasnit – a to po mém soudu nepůjde, pokud nebudeme schopni nějaké předpoklady vzniku a dalšímu vzestupu účelovosti připustit i na úrovni předživého. Názorněji řečeno: vznik života nelze vysvětlit bojem o život, takže zbývá jen náhoda. Vysvětlovat vznik života náhodou (náhodami, nesčíslným množstvím náhod!) však nevypadá moc vědecky. Mám za to, že tak, jako v biologii nelze pomíjet nejrůznější tropismy, musíme předpokládat jistý typ tropismu (tropismů) také v říši předživého.
(Praha, 000920-1.)