Tato kritická reflexe se zaměřuje na metodické nedostatky v publikaci Martina Prudkého s názvem „Zvláštní lid Páně“ z roku 2000. Hlavním bodem kritiky je autorův nekritický předpoklad o etnické a historické kontinuitě mezi biblickými Izraelity a současnými židy. Text poukazuje na to, že autor bere tuto jednotu jako samozřejmý fakt, aniž by jej podrobil hlubší vědecké analýze nebo kritickému zkoumání. Takový přístup je v rozporu s nároky na vědeckou práci, která by se měla opírat o doložitelná fakta a argumenty, nikoliv o zažité stereotypy či předsudečné předpoklady. Autor kritiky zdůrazňuje, že pokud má být tvrzení o jednotě židovského národa v čase legitimní, musí být podloženo řádným dokazováním, které v Prudkého práci chybí. Příspěvek tak otevírá širší diskusi o metodologických standardech v biblistice a religionistice při nakládání s identitou a etnicitou v historickém kontextu.
[Prudkého knížka: metodické nedostatky]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 10. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
[Prudkého knížka: metodické nedostatky]
Prudkého knížka o „Zvláštním lidu Páně“ (Brno 2000) trpí některými hrubými metodickými nedostatky. Z nich asi nejvážnější je nekritický, ale jakoby samozřejmý předpoklad, že židé, o nichž se mluví v bibli, a židé našich dob představují jedno etnikum, že je všechny spojuje nějaká zjistitelná a konstatovatelná jednota. Tento předpoklad je nepochybně velmi rozšířen, ale vědecká práce by se o takové nesprávné předpoklady neměla nekriticky opírat – anebo by patřičnou analýzou a dokazováním měla takový předpoklad zbavit jeho předsudečnosti a opřít jej o řádné argumenty.
(Písek, 001006-1.)