Tento text se zamýšlí nad současným postavením kauzality v přírodních vědách a kritizuje její ryze pragmatické uchopení moderními vědci. Autor konstatuje, že po počátečním šoku z interpretací kvantové fyziky se věda vrátila ke kauzalitě jako k praktickému nástroji, přičemž ignoruje její hlubší filosofickou a metafyzickou neukotvenost, na kterou upozornil již David Hume. Tento přístup je vnímán jako nebezpečný zlom, kdy věda přestává být cestou ke skutečnému vědění a porozumění, tedy klasické řecké epistémé. Místo snahy o hluboké poznání podstaty světa se současná věda transformuje v pouhou techniku – rozsáhlý soubor dovedností a funkčních postupů, pro něž je vědění pouze pomocným nástrojem. Autor varuje, že tento posun k utilitarismu a technickému mistrovství na úkor hledání pravdy představuje krizi vědeckého myšlení na sklonku modernity, která ohrožuje samotný smysl vědeckého bádání jakožto intelektuální disciplíny.
Kauzalita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 10. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
Kauzalita
Zdá se, že v posledních letech a snad desetiletích přestala být kauzalita i pro přírodovědce problémem myšlení a poznávání provokujícím. Šok, který jim před desetiletími připravily interpretace a teorie kvantové fyziky, nějak odezněl a velká většina přírodovědců je nakloněna si kauzalitu pro svou práci ponechat jako jen v praxi ověřený nástroj, ale nestará se o myšlenkovou konsistenci tohoto nejen myšlenkově nezajištěného, ale dokonce naopak již od doby Humeových principiálně zpochybněného „filosofického“ (dokonce metafyzického) předpokladu. Je to chování vědců a vědeckého postupu dost nedůstojné, připomínající pragmatismus politiků. Právě m.j. také na vztahu současné vědy k onomu dávno (již ve starém Řecku) ustavenému a formulovanému problému kauzality se ukazuje nebezpečný až hrozivý zlom ve vývoji vědy na sklonku modernity, totiž spočívající v tom, že věda přestává být skutečným poznáváním, usilujícím o vědění, přesněji o porozumění (neboť začínáme zapomínat, co opravdové vědění, řecká EPISTÉMÉ, vlastně jest), a stává se stále víc technikou, tj. rozlehlým souborem dovedností, pro něž jsou vědomosti pouhým pomocným nástrojem.
(Praha, 001020-1.)