Tento text se zamýšlí nad současným postavením kauzality v přírodních vědách a kritizuje její ryze pragmatické uchopení moderními vědci. Autor konstatuje, že po počátečním šoku z interpretací kvantové fyziky se věda vrátila ke kauzalitě jako k praktickému nástroji, přičemž ignoruje její hlubší filosofickou a metafyzickou neukotvenost, na kterou upozornil již David Hume. Tento přístup je vnímán jako nebezpečný zlom, kdy věda přestává být cestou ke skutečnému vědění a porozumění, tedy klasické řecké epistémé. Místo snahy o hluboké poznání podstaty světa se současná věda transformuje v pouhou techniku – rozsáhlý soubor dovedností a funkčních postupů, pro něž je vědění pouze pomocným nástrojem. Autor varuje, že tento posun k utilitarismu a technickému mistrovství na úkor hledání pravdy představuje krizi vědeckého myšlení na sklonku modernity, která ohrožuje samotný smysl vědeckého bádání jakožto intelektuální disciplíny.