Tento text se zabývá filosofickým zakotvením myšlenky kauzality a identifikuje dvě hlavní tradice, přičemž se podrobněji zaměřuje na tu starší. Ta interpretuje kauzální vztah jako formu identity mezi příčinou a následkem, kde navzdory zdánlivým změnám zůstává podstata věcí zachována. Tento přístup tvoří základ matematizace reality, neboť umožňuje popisovat dynamické procesy pomocí statických, nadčasových formulí. Autor sleduje kořeny tohoto pojetí od mytologických představ o nevyhnutelném osudu, jako je příběh o Oidipovi, až po moderní vědecké disciplíny. Příkladem jsou chemické rovnice, v nichž musí být zachován počet atomů na obou stranách, nebo fyzikální zákony o zachování energie. Celá tato tradice je shrnuta v latinském rčení „causa aequat effectum“, tedy že příčina se rovná následku. Text tak osvětluje, jak hluboce je naše chápání příčinnosti spojeno s konceptem stálosti a neměnnosti v rámci proměnlivého světa.
Kauzalita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 10. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
Kauzalita
V čem vlastně je zakotvena myšlenka kauzality? Jsou tu jen dvě hlavní tradice, protože tu jsou jen dvě možnosti. Starší tradice považuje kauzální vztah za vztah jakési identity příčiny a následku: i když pozorujeme, že se jakoby něco děje, ve skutečnosti (tj. pro hlouběji rozumějící přístup) vlastně nic nového nenastává, ale vše zůstává při starém. To je předpoklad každé matematizace, jejímž cílem je postihnout změny (pohyby) pomocí formulí, které se samy nejen nemění, ale které platí jakoby mimo čas a mimo prostor. Původně však šlo o mýtickou až mytologickou představu osudu, proti kterému nic nepomůže, víme-li o něm z věštby a proto činíme nějaká opatření (známým příkladem je osud Oidipův). Pěkným novodobým a ještě současným příkladem jsou chemické rovnice: na obou stranách rovnice musí být stejný počet atomů příslušného druhu, neboť v průběhu reakce musí jejich počet zůstat přísně zachován, jen jejich „sestava“ (molekuly) se mění. (Proměny stavu energie, od nichž je v rovnicích odhlíženo, mají zase své vlastní formule, vlastní rovnice, a celkové množství energie opět musí zůstat zachováno, jak velí zákon.) Klasickou formulí tohoto pojetí je věta, že příčina se rovná následku (causa aequat effectum).
(Praha, 001020-2.)