Tento text se zabývá potřebou rehabilitace filosofické „fysiky“ jako svébytné disciplíny, která se liší od moderní přírodovědy. Autor navrhuje zkoumat povahu „pravých jsoucen“, která mají událostný charakter a jsou definována svým vznikem, zánikem a zachováním vnitřní identity během svého průběhu. Klíčovou složkou této disciplíny je filosofická biologie, neboť živé organismy představují primární model těchto jsoucen. Úvaha navazuje na myšlenky autorů jako William Stern či Teilhard de Chardin a prosazuje používání termínu „subjekt“ (respektive subjektnost) pro označení těchto entit, přičemž je kladen důraz na odlišení tohoto pojmu od psychologizující subjektivity. Jsoucno je zde nahlíženo jako „konkrétum“, v němž se prolíná subjektní, ne-předmětná stránka s objektní stránkou. Cílem je rekonstituovat hlubší filosofické porozumění přírodě a dynamické integritě jejích jednotlivých prvků, od atomů až po člověka.
FYSIS a filosofická „fysika“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 12. 2000
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2000
FYSIS a filosofická „fysika“
Bude asi opravdu zapotřebí obnovit některé filosofické disciplíny, které už vymizely, zapomnělo se na ně a na jejichž místo nastoupily pod stejným pojmenováním disciplíny docela jiné, nefilosofické, od filosofie se distancující a od ní oddělené (totiž „vědecké“). A to ovšem vůbec neznamená, že bychom se měli k těm starým ve všech detailech prostě vracet, nýbrž že je musíme rekonstituovat nebo spíše nově konstituovat. Tak např. bude třeba znovu vzbudit smysl a porozumění pro filosofickou „fysiku“ (a budeme to nadále psát se –s- uprostřed, aby bylo hned na první pohled patrno, že nejde o fyziku v dnešním pojetí). Taková „fysika“ se bude zabývat povahou a vlastnostmi těch jsoucen v nejširším rozsahu, která jinak budeme označovat jako „pravá jsoucna“ a která vznikají „zrodem“, zanikají „smrtí“ a mají událostný charakter, tj. proměňují se ve své průběhu, ohraničeném vznikem a zánikem, takovým způsobem, že přitom zůstává zachována jejich sjednocenost, integrita, událostná „identita“. Jistě je zřejmé, že jednou, ale asi největší složkou této filosofické fysiky bude filosofická biologie, neboť pravá jsoucna je třeba chápat v první řadě jako živé bytosti. U toho však nelze zůstat, jak ostatně tušili nebo nabrhovali již někteří jiní autoři např. na počátku století William Stern, který chtěl i atomy chápat jako „osoby“ (Person), nebo mnohem později Teilhard de Chardin, který zase užíval termínu „přirozená jednotka“ (unité naturelle), a také ji chápal jako zahrnující např. atomy (jimž říkal předživé, prévivants). Já jsem se po mnohé roky uchyloval k termínu „subjekt“, již od dissertační práce přes článek do Vesmíru (polemika se Zemanem) a pak dál. Je to trochu problém, neboť tu bude stále intervenovat psychologizující interpretace, ztotožňující subjektnost (subjektitu) se subjektivitou. Ale tomu lze konec konců bránit vždy novým připomínáním rozdílu mezi obojím. (Ostatně jsou tu i další problémy – např. pojetí subjektu jako „konkréta“, tj. srostlice subjektní a objektní stránky, přičemž subjektní stránka je zároveň chápána jako ryze non-objektní.)
(Písek, 001210-1.)