Text kriticky zkoumá metodologická východiska historika Josefa Pekaře, konkrétně jeho pojetí „smyslu dějin“ vyložené v rektorské přednášce z roku 1931. Pekař se zde hlásí k empiricko-pozitivistické historiografii, v níž smysl dějin ztotožňuje s objasněním hlavních vývojových faktorů a příčinných souvislostí. Podle Pekaře je tato deskriptivní analýza prvním stupněm, který teprve otevírá cestu k hlubším úvahám o významu dějinného dění. Autor textu však proti tomuto postupu vznáší zásadní filosofickou námitku. Tvrdí, že oddělení popisu faktů od jejich smyslu je nereálné a teoreticky chybné. Historická fakticita je v syrovém stavu nevyčerpatelná, a tudíž bez předběžného porozumění smyslu nelze rozlišit události centrální od okrajových či významné od bezvýznamných. Badatel vždy pracuje s určitými apercepčními schématy a implicitními filosofématy, která jeho práci předznamenávají. Smysl dějin tak není pouze závěrečným zhodnocením faktů, nýbrž je nezbytným metodologickým předpokladem pro samotnou možnost jejich uchopení a interpretace.
[Smysl historických dějů]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 1. 1991
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1990.1 (pokračování v novém sešitu) (strojopis)
[Smysl historických dějů]
90/200
### 910112
Pekař (rektorská přednáška 1931, „Smysl českých dějin“) se přihlašuje k pojetí, resp. „filosofii“ dějin ve smyslu historiografie empiristickopozitivistické (386, in: O smyslu českých dějin, Praha 1990), a charakterizuje je následovně: „Nejde tu v podstatě o nic jiného než o poznání hlavních faktorů dějinného vývoje a výklad souvislostí jimi vytvořených.“ (dtto) O něco dále na téže stránce mu jde o „výklad o vůdčích důvodech a souvislostech vývoje“ (totiž dějin), což považuje právě za „jejich filosofii“ (387). A to je pro něho „první stupeň“, bez něhož nelze postoupit „k úkolu širším významem slova ‚smysl‘ výše naznačenému“. To je nepochybně samo o sobě stanovisko metodologické, obsahující jistá filosofémata, jež sice nejsou vyslovena, ale která jsou nutným předpokladem smysluplnosti řečeného. Pekař má za to, že lze popsat historické děje, aniž bychom se předem jakkoliv dotkli smyslu těch dějů, a teprve poté, co jsme řádně tento popis provedli, fakta konstatovali, veškerý materiál zaznamenali, můžeme uvažovat o něčem dalším, širším, totiž o smyslu toho, co jsme tak v úplnosti popsali. To je ovšem právě filosoficky mylný předpoklad. Bez pochopení smyslu toho, co se dělo a děje, nejsme vůbec schopni náležitě popsat ani pouhou fakticitu, faktickou stránku dění, neboť ta je sama o sobě prakticky nevyčerpatelná jakýmkoliv popisem. Bez předběžného pochopení smyslu nejsme vůbec s to rozlišit fakticitu významnou od bezvýznamné, okrajovou od centrální. Již v samotném přístupu si s sebou přinášíme jistá vjemová a apercepční schemata, myšlenkové modely, s nimiž pak pracujeme. Ty jsme sice mohli prostě převzít od jiných, ale převzali jsme s nimi vědomky či nevědomky spoustu filosofémat, na nichž jsou založeny.