Text kriticky rozebírá Popperovu teorii falzifikace a poukazuje na její zásadní nedostatek spočívající v ignorování významu slov a pojmů. Popper se domníval, že podstatné je mluvit o věcech (de rebus) namísto zkoumání pojmového aparátu, což autor považuje za neslučitelné s tradicí evropského vědeckého myšlení. Autor odmítá Popperovu analogii mezi vztahy hlásek ke slovům a slov k větám a připomíná Aristotelovo pojetí logu. Zdůrazňuje, že slova v přirozeném jazyce nesou význam, který je nutné v rámci seriózního myšlení reflektovat a precizovat. Klíčovým argumentem je, že zatímco vědecké výpovědi, hypotézy či teorie lze falzifikovat, samotné pojmy, jsou-li formálně správně ustaveny, falzifikaci nepodléhají. Autor tedy uzavírá, že povinností myslitele je skládat účty nejen z pravdivosti svých tvrzení, ale i z významů užitých pojmů, na nichž je celá evropská myšlenková kultura od antiky založena. Tento metodologický důraz na pojmovost je nezbytným doplňkem falzifikačního kritéria.
[Popperova teorie falzifikace]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 6. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
[Popperova teorie falzifikace]
Popperova teorie falzifikace má jednu závažnou vadu, a to navzdory své nepopiratelné užitečnosti a – v jistých mezích – i oprávněnosti. Věc souvisí s Popperovým přesvědčením, že nemá smysl se zabývat významem slov (což vlastně pro evropskou současnost znamená, že nemá smysl se zabývat pojmy), nýbrž že je třeba myslit a mluvit o „věcech“, de rebus. Problém je právě v tom, že nelze mluvit beze slov a že nelze – vědecky, tj. evropsky – myslit bez pojmů. Popper uvádí paralelu mezi vztahem hlásek a celého slova (hlásky nemají smysl, slovo ano) a mezi vztahem slov a celých vět, výpovědí (asi v tom smyslu, že význam slov je dán jejich postavením v kontextu, ale izolována že žádný samostatný význam nemají). Tato analogie je po mém soudu neplatná, a její neplatnost byl s to dobře rozpoznat už Aristotelés, když slovům přiznal LOGOS, kdežto hláskám či písmenům nikoliv, a to nejenom izolovaným, ale ani hromadám hlásek). Protože slova přirozených jazyků mají cosi jako význam, i když tento význam je nutno upřesnit náležitými kontexty, je třeba se významem slov zabývat. Navíc je celá evropská myšlenková kultura založena na řeckém vynálezu pojmů a pojmovosti, takže náleží k čestným povinnostem každého hlubšího myslitele, aby sám sobě i jiným vydával počet nejenom ze svých výpovědí, ale také z významů užitých slov a vposledu nutně i z pojmů, jichž užívá a jakým způsobem jich užívá. Tu však platí, že žádný pojem, pokud je formálně řádně nasouzen, nelze falsifikovat, neboť falsifikovat lze pouze výpovědi (a soubory výpovědí, např. teorie nebo hypotézy).
(Praha, 950601-1.)