Text se zabývá problematikou viny skrze kritickou reflexi díla Karla Jasperse Otázka viny, přičemž kontrastuje historický kontext poválečného Německa se současnou českou situací. Jaspers formuloval své pojetí viny v momentě totální porážky agresivního režimu, který se dopustil nepředstavitelných zvěrstev a holokaustu. V těchto extrémních podmínkách bylo nezbytné jasně pojmenovat politickou a morální odpovědnost. Autor však zdůrazňuje, že dnešní český kontext je nesrovnatelně konsolidovanější, což vyžaduje odlišný metodologický přístup. Namísto pouhého napodobování Jaspersových závěrů je zapotřebí větší filosofické radikálnosti, tedy sestupu k samotným kořenům problému. Zatímco Jaspers musel reagovat na bezprostřední katastrofu, současná reflexe by měla být klidnější a filosoficky hlubší. Cílem textu je poukázat na nutnost promýšlet vinu nikoliv jako historický relikt, ale jako živé téma vyžadující radikální filosofické tázání přizpůsobené konkrétním dějinným okolnostem a potřebě hlubšího porozumění lidské odpovědnosti.
Vina
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 10. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
Vina
Jaspers psal svou Schuldfrage v situaci, která se podstatně odlišuje od naší situace dnešní: Německo začalo válku a bylo poraženo. To byla dvě neotřesitelná fakta. Mírové podmínky diktuje v takových případech vítěz, a to bez ohledu na to, jaké byly motivy zahájení války a jak, tj. z jakých příčin došlo k porážce. Kdyby zvítězilo Německo, diktovalo by nepochybně mnohem bezohledněji. Válka je naprosto necivilizovaný prostředek, jak řešit rozpory mezi státy a národy. Ve válce může bezpráví slavit triumfy a právo může naopak podlehnout. Válka je poslední prostředek, který zbývá utlačenému, který se nechce podrobit, ale bránit. Válka je však zároveň také první prostředek, po němž sahá násilník, když nepomohly pohrůžky. Německo nesáhlo k válce, protože bylo nespravedlivě utlačováno, ale protože chtělo jednak opravit výsledky války předchozí, jednak dosáhnout nebývalé nadvlády nad Evropou a vůbec nad světem. Prostředky, jichž ke svým cílům používalo, byly nelidské. Ale německá politika byla nelidská dokonce tam, kde už vůbec nešlo o prostředky vedení války. Masová likvidace celých vrstev porobených národů a zejména holokaust, likvidační tažení proti Židům jako Židům, daleko přesahovala hrůzy, které jsou ve válkách našeho století bohužel už běžné. za těchto okolností měl Jaspers za to, že je třeba zřetelně pojmenovat německou vinu. Když naproti tomu uvažujeme o vině v naší dnešní situaci, musíme dbát toho, že nemůžeme Jasperse nikterak napodobovat, i když v mnoha jeho formulacích najdeme cosi vážně a hluboce oslovujícího také nás. Naše česká situace je především nesrovnatelně konsolidovanější než poválečná situace německá. Proto jsme zavázáni k tomu, abychom vše posuzovali klidněji a bez rozčilení (jak říkával Masaryk). A mám-li k tomu říci něco také já, předpokládám, že očekáváte také něco filosofičtějšího. Zatímco by bývalo mělo málo smyslu, kdyby Jaspers do svých úvah (původně přednášek) zařadil celé filosofické partie, mám za to, že dnes naopak se bez filosofického ponoru ke kořenům, tj. bez filosofické radikálnosti (radix = kořen) neobejdeme. (Pozn. k přednášce v Ak. Ymce.)
(Praha, 951024-1.)