Tento text analyzuje povahu Nietzschova redukcionismu v kontextu jeho kontroverzních tvrzení o morálce, životě a pravdě. Autor srovnává Nietzschův přístup k antickému atomismu, který redukoval komplexní smyslovou zkušenost na pouhý pohyb atomů v prázdnu. Nietzsche podobným způsobem dekonstruuje tradiční hodnoty a pojmy, když prohlašuje, že morálka je ve své podstatě nemorální a pravda je pouze specifickým druhem lži či omylu. Práce argumentuje, že tato perspektiva nepředstavuje legitimní kritickou skepsi, nýbrž nekritický redukcionismus, který systematicky převádí vyšší formy existence na entity nižšího řádu. Tím, že Nietzsche zcela pomíjí principy negentropie a strukturní složitosti, dochází k absurdním závěrům, které popírají reálné kvality světa. Cílem rozboru je poukázat na limity takového uvažování, jež ve snaze odhalit skrytou podstatu věcí dospívá až k tvrzení o neživosti života samotného, čímž se zatěžuje podobnými rozpory jako tradice, kterou se snažil překonat.
[Nietzsche a jeho redukcionismus]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 4. 1997
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1997
[Nietzsche a jeho redukcionismus]
Nietzsche je občas zatížen absurdnostmi tradice. Tak jako kdysi atomisté prohlašovali, že všechno, co nám ukazují smysly, je pouhé zdání, zatímco ve skutečnosti jsou jen atomy a prázdno, tak prohlašuje někdy Nietzsche, že morálka je právě tak nemorální (tím myslí mimo dobro a zlo) jako kterákoli jiná věc (Ding) ve světě (1412, Wille, § 308 – S. 215). Je to argument stejný, jako když řekneme, že život je ve skutečnosti neživý jako každá jiná „věc“ ve světě. A stejného druhu je i Nietzschovo tvrzení (jinde), že pravda je jenom druh lži či omylu. V podstatě tu jde ne o kritickou skepsi, nýbrž o nekritický redukcionismus, který vše vyšší převádí na něco nižšího, aniž by dbal jakéhokoli typu negentropie či něčeho podobného.
(Písek, 970411-1.)