Text se zamýšlí nad Hérakleitovým zlomkem o očekávání neočekávaného v kontextu intencionality a dialogu. Autor rozebírá paradox: jak lze očekávat to, co je svou podstatou nepředvídatelné, aniž bychom to tím proměnili v objekt běžného očekávání? Na základě srovnání různých překladů (Karel Svoboda, Kuhn) a analýzy řeckých pojmů anexereunéton a aporon text ukazuje, že Hérakleitos nemíří k očekávání něčeho známého, ale k otevřenosti vůči tomu, co je skryté a dosud neprozkoumané. Tato otevřenost je klíčová pro naslouchání druhému, kde pravda zaznívá jako nečekaná výzva. Závěrem je navržena reinterpretace tohoto stavu jako připravenosti na radikální novost – na to, co dosud nebylo a co za sebou nenechalo žádné stopy. Očekávat neočekávané tedy znamená být nastaven na vynořování skutečnosti ze skrytosti, což představuje jiný druh intencionality, než je prosté předvídání budoucích událostí na základě zkušenosti.
Neočekávané / Očekávání
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 5. 1997
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1997
Neočekávané / Očekávání
Hérakleitos, který má vždycky smysl pro rozpornosti, upozorňuje ve zlomku VII (podle Kuhna, D.18, M.11, z Klementa, Stromateis II.17.4) na to, že ten, kdo neočekává, nenajde neočekávané. To bychom dobře mohli uvést jako doklad zdroje pozdějšího vysokého cenění dialogu jako místa, kde se vyjevuje pravda. Kdo neočekává něco významného při naslouchání druhému, nebude připraven zaslechnout neočekávané, totiž to, co neočekávaně „zazní“ jako oslovení a výzva pro všechny, tedy včetně toho, kdo něco říká. Podivnost resp. rozpornost tu spočívá v tom, že očekávat je možno jen „něco“: očekávání je intencionální akt. Jak je možná intencionalita tam, kde jde o neočekávané? Je vůbec možno očekávat neočekávané? Vždyť tím nutně ono „neočekávané“ měním v očekávané – když je očekáváme! Karel Svoboda překládá následovně (s.45): „Nedoufá-li, več nelze doufati, nenalezne, neboť je to skryto a nepřístupné.“ (zl. B 18). Kuhn naproti tomu překládá (s. 31): „He who does not expect will not find out the unexpected, for it is trackless and unexplored.“ Zjevně je lépe mluvit o očekávání spíše než o doufání, i když obojí dová smysl. Naproti tomu, jak překládá Kuhn, připomíná Svobodův překlad známé místo z Pavla, kdy mluví o „naději proti naději“. Je tu nějaká původní souvislost – anebo je Svoboda ovlivněn znalostí onoho výroku? V každém případě jde o myšlenku, která se přímo nabízí na rozvedení a hloubkovou interpretaci. Když něco očekáváme, víme obvykle, co očekáváme, ale nevíme, zda se dočkáme. Zdá se, že Hérakleitos upozorňuje na něco, co se sice „očekávání něčeho“ podobá, ale míří k tomu, co očekávat nelze, protože to není „něco“, co bychom znali, o čem bychom věděli.
Jde tedy o očekávání, které očekává právě to, co očekávat nelze, protože to je „skryté“ a „nepřístupné“, resp. je to beze stop a tedy nesledovatelné (trackless) a nevyzkoumané (unexplored). Řecké termíny jsou ANEXEREUNÉTON a APORON (vyhledat!). Zdá se, že bychopm to snad mohli poněkud reinterpretovat ve smyslu „novosti“, „nebývalosti“. To, co za sebou nenechalo stopy, tu eo ispio ještě nebylo: jde tedy o to, očekávat to, co tu nebylo, o čem ještě nic nevíme, co teprve má přijít jako zcela nové, co se má vynořit ze skrytosti (která se liší od krytosti toho, co tu už bylo).
(Praha, 970514-1.)