Tato studie se zabývá teologickým myšlením Eberharda Jüngela, konkrétně jeho snahou o nalezení nového způsobu, jak uvažovat o myslitelnosti Boha v moderní době. Jüngelův přístup není pouhým opakováním dogmatických formulí, nýbrž ambiciózním pokusem o ustavení nové základní orientace myšlení, která by odpovídala výzvám, jež před teologii postavil moderní ateismus a nihilismus. Klíčovým východiskem Jüngelovy reflexe je kritická konfrontace se třemi zásadními postavami německé filosofie: Johannem Gottliebem Fichtem, Ludwigem Feuerbachem a Friedrichem Nietzschem. Skrze analýzu jejich výroků o Bohu se Jüngel snaží vymezit prostor pro křesťanskou řeč o Bohu, která by byla intelektuálně poctivá a zároveň věrná biblickému zjevení. Práce sleduje, jak Jüngel přetváří tradiční metafyzické kategorie a jak se snaží definovat Boží bytí jako událost lásky, která se děje v čase a historii. Cílem je ukázat, že otázka po Bohu zůstává pro lidské myšlení legitimní a nezbytnou i po „smrti Boha“ v moderní kultuře.