Text zkoumá provázanost budoucnosti filosofie s povahou lidského myšlení. Autor varuje, že v prostředí dominovaném technickým či pragmatickým přístupem filosofie upadá. Její přežití závisí na jedincích, kteří pociťují specifickou přitažlivost k filosofování, kterou staří Řekové nazývali "filosofickým erótem" – tedy touhou nižšího po vyšším. Tento stav je přirovnáván k uměleckému nadání, které vyžaduje nejen talent, ale i hlubokou kultivaci. Na rozdíl od jiných disciplín však filosofie klade zásadní důraz na historickou kontinuitu. Skutečné filosofické myšlení není možné bez důkladného porozumění dějinám myšlení a dialogu s dřívějšími mysliteli. Text zdůrazňuje, že filosofie není pouhou technikou, nýbrž způsobem bytí zakotveným v dějinném kontextu, který vyžaduje vášeň pro pravdu a schopnost vnímat širší souvislosti lidského vědění. Pouze skrze toto hluboké zapojení do tradice může filosofie v moderním světě nadále prosperovat.
[Budoucnost filosofie a budoucnost myšlení]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 2. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[Budoucnost filosofie a budoucnost myšlení]
Budoucnost filosofie záleží na budoucnosti myšlení vůbec. Tam, kde se nemyslí, nebo tam, kde se myslí jen „technicky“, „pragmaticky“, nemá filosofie na růžích ustláno, a dokonce je možné, že docela odumírá. Rezistenci pak mohou projevit jen lidé, kteří jsou oním zvláštním způsobem myšlení takměř „posedlí“; staří Řekové si toho byli vědomi a mluvili o „filosofickém erótu“, tj. o erotické lásce k filosofii (musíme tu ovšem připomenout, že erotická láska ve starém Řecku znamenala jen lásku nižšího k vyššímu a že se sexem mohla, ale také nemusela mít vůbec nic společného); přinejmenším podle Platóna je třeba rozlišovat toužící lásku k pravdě – FILIA – od lásky k filosofii – ERÓS FILOSOFIKOS. Aristotelés zase byl přesvědčen, že je člověku vrozena touha po poznání. Atd. Nepochybně jsou opravdu někteří lidé filosofickými problémy, otázkami a vůbec filosofickým způsobem myšlení překvapivě pro své okolí strhováni. V tom smyslu je filosofie podobná některým druhům umění: vyžaduje nadání, ale vedle toho tu musí být jakási zvláštní přitažlivost, která nadaného člověka strhuje k tomu, aby filosofoval. A jako v každém umění má vedle talentu velký význam jeho kultivace, vzdělání, které ovšem u filosofie nespočívá jen v nějakém zdokonalování v ovládání technik, ba ani v pouhé inspiraci jinými mysliteli (ani jedno ovšem nelze nijak podceňovat). Ve filosofii nesrovnatelně víc než v kterémkoli druhu umění záleží na znalosti a porozumění starším až i nejstarším myslitelům, tedy zapojenost do rozsáhlých dějinných kontextů.
(Písek, 980202-1.)