Tato úvaha se zabývá interpretací dvou zdánlivě protikladných zlomků filosofa Hérakleita z Efesu. Autor analyzuje výrok o identitě cesty nahoru a dolů v kontrastu s výrokem o logu duše, který se sám rozmnožuje. Hlavní argument spočívá v přehodnocení kvantitativního pojetí „rozmnožování“ logu směrem ke kvalitativnímu prohlubování a uskutečňování. Cesta nahoru je zde ztotožněna s negentropickým směřováním, tedy s růstem kvality a řádu, zatímco cesta dolů představuje proces entropický, vedoucí k degradaci a úpadku. Text v rozporu s Hérakleitovou původní tezí o identitě protikladů zdůrazňuje zásadní asymetrii mezi těmito směry. Moderní vědecký pohled na entropii potvrzuje, že vzestup a pád nejsou procesy téže povahy, nýbrž odrážejí základní nehomogenitu světa, v němž žijeme. Tato asymetrie se projevuje nejen v termodynamických procesech, ale i v základních prostorových orientacích, kde směry nahoru-dolů či vpřed-vzad nejsou zaměnitelné. Úvaha tak přináší kritickou reflexi antického myšlení optikou současné ontologie a fyziky.
[Hérakleitos – zlomek]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 3. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[Hérakleitos – zlomek]
Hérakleitos prý prohlásil, že „Cesta nahoru a dolů je jedna a táž“ (zl. B 60 z Hippolyta). Jindy však řekl, že „Duše má LOGOS, který sám sebe rozmnožuje“ (zl. B 115 ze Stobaia). Tyto dva výroky jsou ovšem v rozporu, jakmile se dostanou do správného kontextu. Především musíme poněkud zpochybnit kvantitativní moment, zaznívající ve formulaci, že LOGOS sám sebe „rozmnožuje“. Jde totiž o to, že LOGOS, který se „rozmnožuje“, se především prohlubuje, zkvalitňuje, uskutečňuje se vyšším způsobem – tj. jde jakoby „nahoru“. Naproti tomu cesta „dolů“ znamená pro LOGOS úbytek, degradaci, dekadenci, tedy kvalitativní zhoršení. V kontextu poměrně nedávného původu znamená totiž „cesta nahoru“ směřování protientropické (negentropické), zatímco „cesta dolů“ znamená naopak směřování entropické. A my dnes velmi dobře víme, že cesta entropie a negentropie není jedna a táž, nýbrž že to jsou cesty nejen opačné, nýbrž principiálně asymetrické. Asymetričnost těchto dvou „cest“ je ovšem jen jedním případem nehomogenity světa, v němž žijeme: nahoru není totéž, co dolů, stejně tak jako doprava není totéž co doleva, ani kupředu není totéž co dozadu.
(Praha, 980305-1.)