Tento text se zabývá ontologickou povahou času, konkrétně fenoménem přicházení toho, co dosud není. Autor kritizuje tradiční řecké pojetí kauzalismu, podle něhož je budoucnost pouze výsledkem minulosti, a zpochybňuje snahy redukovat novost na pouhé zdání či věčný návrat téhož. Takové postoje interpretuje spíše jako psychologickou obranu před úzkostí z neznámého. Úvaha ústí do formulace tří klíčových filosofických otázek. První se ptá na původ času samotného, druhá na zdroj skutečně nových entit a událostí, které nelze vyvodit z předchozího stavu. Třetí otázka se věnuje normativitě a rozlišování mezi lepším a horším, což je patrné zejména v dlouhodobém evolučním směřování k negentropii. Text zdůrazňuje nutnost prozkoumat základy našeho rozhodování v kontextu přicházející budoucnosti, která není jen mechanickým opakováním starého, ale prostorem pro vznik radikálně nového a hodnotově odlišeného.
[Čas a přicházení toho, co ještě není]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 9. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[Čas a přicházení toho, co ještě není]
Sama skutečnost, že k bytostné povaze času náleží ono „přicházení“ toho, co „ještě není“, zejména pak přicházení času samého, musí být důkladně prošetřena a náležitě interpretována. Představa starých Řeků, která dala základ tzv. kauzalismu, totiž že budoucnost je generována minulostí, je naprosto nedržitelná. Vždycky se před námi otvírá otázka, odkud se berou skutečnosti naprosto „nové“. Pokus redukovat tuto novost na pouhé zdání a převést resp. odvysvětlit problém poukazem na ustavičný návrat téhož, tedy pokus neuznat možnost nového, nedává dost smysl a je třeba jej spíše psychologicky odvysvětlit (převést na náladu, odvodit ze závrati a úzkosti atd). Jde tedy o dvě oázky: a) odkud se bere čas a b) odkud se berou nové věci. A protože víme, že ne vše nové je lepší než staré (ať už na to vezmeme jakoukoli míru), aprotoýe přinejmenším nesmírně dlouhodobý (miliardy let trvající) vývoj života (živých bytostí) svědčí o jakémsi směřování či tropismu (tzv. negentropii), musíme připustit ještě třetí otázku, totiž c) odkud se bere ono rozlišení mezi lepším a horším a na čem všem takové rozlišování a rozhodování záleží.
(Praha, 980911-1.)