Text se zabývá komplexním vztahem mezi aktem myšlení (myšlenkou myslící) a jeho předmětem (myšlenkou myšlenou). Autor zdůrazňuje, že myšlenkové akty neexistují izolovaně, ale jsou úzce provázány s dalšími aktuálními i potenciálními akty. Analýza se proto nesmí omezovat pouze na předmětnou stránku, ale musí zkoumat i samotné pojmové struktury v jejich vědomé či nevědomé vztaženosti k oblasti myšleného. Významným prvkem úvahy je rozšíření pojmu intencionality; ta se neváže pouze na vztah pojmu k předmětu, ale zahrnuje i širší kontexty, jako jsou myšlenkové postupy, metody a strategie. Autor argumentuje, že tyto postupy nejsou čistě psychologickými fenomény, a proto jejich zkoumání nepředstavuje nepřípustný psychologismus. Cílem je ukázat, že myšlenková intencionalita je mnohem vrstevnatější, než jak ji tradičně interpretuje filosofie zaměřená primárně na intencionální objekty.