Křesťan a politika [1998]

01

Nutnost rozlišovat mezi křesťanstvím, které přijímá pro sebe normu Ježíšova evangelia, a křesťanstvím jako historickým fenoménem (a tedy s přihlédnutím k dějinným proměnám, které nemusí být vždy v souladu s normami a principy Ježíšova evangelia).

02

Ježíšovo evangelium má v jistém smyslu politický charakter, protože se soustřeďuje na vyhlášení nové vlády, nového království, přicházejícího od Boha a vyžadujícího tzv. vyšší spravedlnost.

03

Ježíš navazuje na starozákonní proroky, ale zároveň relativizuje a někdy přímo reviduje příkazy mojžíšského zákona. Proto se dostává do konfliktu s farizeji a zákoníky, kteří představovali židovskou autoritu.

04

Ježíš se však dostává také do konfliktu s Římem resp. se místními zástupci říše, která pro Židy již delší dobu představuje okupační moc, proti které se opětovně bouří. Ježíš sice konflikty nevyhledává, ale vyhlašuje autoritu, kterou žádná velmoc nemůže akceptovat. Z politického hlediska se Ježíš nemůže jevit, leč jako rebel, a to politický rebel, takříkajíc disident.

05

On se však distancuje dokonce od domácího disentu a od jeho očekávání politického Mesiáše (Jan Křtitel je zmaten, posílá – sám vězněn – své žáky s dotazem, zda je skutečným Mesiášem). Je otázkou, jak máme interpretovat jeho demonstrativní vjezd do Jeruzaléma na oslátku, připraveném právě pro Mesiáše. A hned potom následuje výtržnost na chrámovém nádvoří, ale také relativizace a problematizace chrámu – opět v navázání na prorockou tradici (srv. začátek Izaiáše).

06

Politický charakter Ježíšova evangelia (to je třeba odlišovat od evangelia o Ježíšovi resp. o Kristu) je nesporný, i když pro naše chápání zvláštní. Ohlašuje přicházející Boží království, ale zároveň vyzývá ke změně smýšlení („pokání“, METANOIA) a k naprostému spolehnutí na onen příchod, na „to přicházející“ (to je „víra“ v tom pravém smyslu). Mluví o „pokolení cizoložném a hříšném“, ale zakládá si na tom, že zvěst vyřizuje na prvním místě chudým. Dokonce jde tak daleko, že své poslání zaměřuje jakoby zejména na hříšníky a cizoložnice, neboť – jak říká – lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

07Někteří tzv. lepší lidé (např. farizeové a zákoníci) o něm říkají, že to je „žráč a pijan vína“, že má spolky s ďáblem (že vymítá ďábly s pomocí knížete ďábelského) apod. Synoptici si dávají záležet na vypravováních o uzdravování, tam jsou zevrubní. Ale učení Ježíšovo často stojí jakoby stranou. Tak např. u Marka 6,34 máme jen stručnou zprávu: „I počal je učiti mnohým věcem.“ A pak už jen konstatování, že „se prodlilo“ a že lidé mají hlad atd. Zázrak nakrmení zástupů několika chleby jako by byl důležitější než kázání. A přece sám Ježíš relativizuje znamení (např. Mk 8,12).

08

Ježíš dává sebe za vzor a žádá po těch, kdo se k němu hlásí, aby sami sebe zapřeli, vzali svůj kříž a jeho aby následovali. To není politický program, jak mu dnes rozumíme. Ale není to ani nepolitická religiozita – vždyť po zatčení a dokonce ještě po ukřižování mu někteří připomínali, že mluvil o zboření chrámu (Mk 14,58 a 15,29).