Tento přepis záznamu rozhovoru s Ladislavem Hejdánkem odhaluje jeho postřehy k různým obdobím československé historie, od nacistické okupace přes éru komunismu až po porevoluční dobu. Hejdánek popisuje své zkušenosti s psychotechnickými testy na střední škole, své rané zaměstnání v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie a kriticky hodnotí své nadřízené. Dále se věnuje své účasti v ROH, své koncepci víry a životu v rámci totalitního režimu. Diskutuje o uvolnění v 60. letech, o své tehdejší naději a o dopadech „Pražského jara“. Věnuje se také svému zapojení do disentu, zejména do neformálních seminářů a činnosti kolem Charty 77, a zmiňuje svůj kontakt s dalšími disidenty a zahraničními intelektuály. Rozhovor končí reflexí nad selháním církve po roce 1989 a jeho vlastním pocitem, že jeho celoživotní práce nebyla plně pochopena nebo oceněna. Pozornost je věnována i jeho osobnímu životu, rodině a obtížným podmínkám, kterým čelil.