Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
Mlat_001.jpg
====================
Číslo 1. MLAT 1 11.února 1950 "Nebývát pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolen vozním po kafau se vikol jezdí; nebot holf vytlouká se vika, a kafa pruten. Ale pšenice mlácena bývá; ač i tó ne vždycky toliko mlátí sedlák, aniž ji roztlačuje kolem vozu svého, ani o zuby jeho k zetření přivodi. /12.28,27-28. Theologie a filosofie. V letaín semestru 1949/50 bude přednášet profesor Hromádka na toto thema studentin Husovy bohoslovecké fakulty. Budou to přednášky nesporně velmi důležité; uvidíme, jak Hromádka změnil své názory od té doby, co vyšlo jeho "Křesťanství v myšlení a životě". Připomeňme si některé z jeho starších myšlenek a sledujme pak, jak se změnila jejich podoba. "Problém reformační filosofie je dnes základní otázkou protestantské theologie. "Reformace znamená očistu evangelia, ale filosoficky nezdolala starých motivů myšlenkových. "Reformace se nikdy nevzdala kladného vztahu k myšlenkovému zpracování víry, ovšem s výhradou, že tím nebude zastřen poslední divod víry a spasení z Boží milosti. Ale protože neměla adekvátní filosofie, nabédla se brzy scholastická filosofie za její pomocnici. "Reformace neznala filosofie, která by byla adekvátní jejímu vaitřnímu obsahu. "Biblická koncepce s Boha, člověka a světa čekala od počátku dějin křesťanských na své filosofické zpracování, ale nedošlo k tomu. Křesťanství zvítězilo v dogmatě a ve víře v cirkev nad antickou spekulací a metafysikou, ale ve vlastaf myšlenf filosofickón a theologickém používalo stále filosofických a metafysických principů antických. -X "Vyšlenf reformačním byly sice předpoklady pro novou koncepci filosofickou, podstatně odlišnou od filosofie antické i středověké; reformační víra dává náměty a směr k nové metafysice vskutku křesťanské. Je dobře známo, že zvláště dogmatika se neobejde bez filosofických berel. Chce se bez nich obejít Hromádka ? Ne-li, jak se vyhne oněn antickým principům? Pokusí se alespoň o řešení nebo prostě použije opět nějaké cizí filosofie? Kdo dobře dává pozor, pozná za Hromádkou-theologem Hromádku-filosofa, který platí svou daň filosofickému /a často i náladovému/ existencialismu. Tady budeme dávat zvláštní pozor, nebude-li Hromádka chtít vydávat existencialismus za adekvátaf protestantskou filosofii. Bude také třeba podrobit rozboru - a kritickému rozboru: - celou dialektickou theologii.

====================
Mlat_002.jpg
====================
2 2 Stále svoboda. V posledních asi deseti měsících jsem se snad desetkrát utkal v diskusi s lidmi, kteří mluvili o svobodě nevědouce o čem mluví. Svoboda a všechno, co s af souviei, je stále přetřásáno, ale nikdy z toho, jak se zdá, aic není. Proč? Protože jakmile začneš hovořit o svobode, okamžité upadneš do jalovosti. A přece nani zbytí: nelze zakřiknout nelze umlčet krákorání a nic nového nepřinést. Odmlčíš-li se, tím víc vynikne krákorání. Ale co přidat a jak přidat - a při tom nekrákorat? That's the question... Je příznačné, že nejvic o svobodě mluví utlačené duše: mi do nekonečna opakované slovo svoboda jakoby jim bylo protesten proti jejich útlaku. Ale jak chabý je to protest čeho se to dovolávají ti ubožáci ? Snad si myslí, že se někdo zastydí a utlačovat přestane? Tragicky ony 1: svobodu je možno vyložit a interpretovat vždycky tak, že platí jen pro někoho. A ubožák vždycky pohoří. Salda dobře řekl, že svoboda je rozhodně pojen romantický. Já bych k tomu dodal, že je příznakem úpadku ducha, když chce někdo vyt loukat politický, diskusní či jakýkoli jiný kapitál tím, že se ohání sloven Svoboda Je až nechutné sledovat materialistické pozadí takového úsilf: člověk si chce shánět všelijaké bunášky a nejrůznější potvrzení o tom, že je uznána jeho svoboda. Ale copak skutečně svobodný člověk čeká na takové uznání? Proč taková nervosita, s jakou se oháaf svou papírovou svobodou'? Proč na tobě ta svoboda není vidět? Proč ta tvá svoboda nebudí sama o sobě respekt? Když stále aluvíš o své svobodě, je to nejspolehlivějším znamením, že není nic snadnějšího než tě zotročit. Ano, ty tim přivoláváš přímo útlak, nebot nen snad nic odpornějšho než ušlápnuté psí dušičky, pištící z posledafch sil, že by la porušena jejich svoboda. Ovšem, je-li někomu ukřivděno, může, má musí se dovolátat spravedlnosti. Ale bude-li se jf dovolávat ve jménu své nebo i obecné svobody, ukazuje tím, že si své otroctví plně zaslouží. Což skutečně už nezná vyšší lidské poslání než nějakou svobodu ? Proč se nebouží proti křivdě ve jménu svého nejvyšš ho poslání a povolání? Proč se nebau* ve jménu Božím? - Inu proto: ono se to tak docela nehodí, volat na pomoc Pána Boha jamanmpnat, když mi berou obchod nebo když mi v diskusi dokazují, že mám tak největší právo mlčet, protože nic neznám a dovedu jen žvanit atd. Tam se právě tak nejvíc hodí to uskřípauté pištění, vypočítané na to, že mi jiní uskřípauti v tom pištěnf vydatně pomohou. Nic víc a nic nfi. Nebot většf ctižádosti nad to žáday takový uskřípnutý nemá, než aby pokud možná každý o jeho uskřípautí a prosi, ne spravedlivén, vy soce nespravedlivén, protože jeho Svobodu porušujícía uskřípauti - věděl. Za tu cenu však je potom ochoten trrrpět a pištět třebas celý život. Ale nechie už této svobody, která není svobodou, nýbrž slabosti; i kdyby mělo celé to pištění nakrásně ten výsledek, že by se někomu hodně řvoucímu dostalo nějakého odpadku svobody, je nepochybné, že by mu shnil před jeho očima. Nebot je nade väf pochybnost historii potvrzeno, še- jak také řekl Salda - svoboda darované není žádná svoboda. Ale jak řkám: nechme už takových odpadků a řekněme si, že je přece jenon svoboda nebo pojem svobody, o něně jsme oprávněni hovořit bez pištění, ba o kterém přímo musíme hovořit právě dnes, kdy vládne v myslich tak hrozný zmatek, mdloba a strach. A to je filosofický pojem svobody. A tu prohlašuji už po stá a prvé, že 'svoboda je ustavičná možnost pře sahovati každou faktickou situaci. Svoboda patř k člověku jako tvrdost k oceli. A otázkou není, zda člověk svobodu má nebo nemá, nebot v tomto smyslu je každý člověk svoboden; otázkou je, jak naplaf, jak uskutečni, jak provede svou svobodu. A to je otázka, jak loy álaf bude k morálafa zakonan, t.j. k Boží příkazan. Kdo tomu nerozuaí, nechť si přečte předvánoční oběžnfk AY z r.1948 a 2.číslo loňského ročníku KRevue. Jak je tím překonáván liberalismus, pokusin se ukazovat ve svých dalších článcích a poznánkách zde i jinde.

====================
Mlat_003.jpg
====================
Masarykovské jubileum Za měsíc tomu bude už sto let od Masarykova narození. Při vzpomínání se v nás sráží nebo alespoň má srážet/ spolu dvojí loyalita: jedinečné osobě profesora Masryka a - k tomuto státu. Ta druhá nás váže na malé pouze a intimní slavnosti. Je to škoda? Myslím, že není. Lidé by dnes byli ochotni vzponfaat'aa Masaryka veřejně, pokud možno masové, manifestačně as protestafa pozadin. Masaryk by byl dobrou zástěrou, dobrou fangličkou, dobrým jménen, pod nfng by se mohli roztahovat cyničtí i upžimy a neuvědoměli kverulanté. Ale kdo bude vzponfaat v tichu a v pokoji? Komu stojí Masaryk za chvíli opravdového, vážného rozvažováni? Komu zbude ještě něco podstatného z Ma. saraks, odečte-li svědomitě každé gesto, každý vedlejší politický záměr, každé veřejné zneužití ? A což ještě, odečte-li i tatička Masaryka !? Cesta do 3 do Francie Byl jsem nedávno určen jako delegát na francouzský národaf kongres federační v Lyonš. Nechme stranau pochybnosti stran úředafch povolení; zůstává otázka, ja k mluvit a co mluvit, do stanu-li se tam. Je známo, že ve Federaci se nedařf skutečným reakcionářm; totéž však plati i na druhou stranu. Mám své obavy, že právě tak jako v létě 1946 v Anglii budu představovat našim přátelům typicky zkomunisovaného křestana. Tu je ovšem zřejmé, že už z důvodů psychologických se musia pokusit je vyvést z omylu. Nedaří-li se mi to někdy ani u nás, jsou tim spíše na snadě pochybnosti, zda se mi to podaří tam. Hrozí totiž nebezpečí, že mé všelijaké výhrady budou uvítány jako podřeknutí nebo do znání, ale že sám zůstanu v očích francouzských přátel stále napůl bolševikem a tedy člověkem, kterého nelze brát vážně. Nepodaří-li se ai však je přesvědčit, že nejdem marxista ani komunista, nedosáhnu potřebné pozornosti tam, kde budu hovořit vážně o tom, že je třeba pracovat vždycky tam, kde je člověk postavea, a že to nutně znamená v mém případě určitou loyalitu. Nikdo mi neuvěří, že to je skutečná loyalita, každý si to bude nějak vykládat. Uz tyto psychologické obtíže me dost deprimují, nebo nám své zkušenosti třeba z fakulty tam si me také dovedou geniálním způsobem vykládat. A ted: comluvit ? Tady obtíže jen vzrůstají. My se tady u nás jen tak udržujeme nad vodou v té záplavě událostí, nikde rady, nikde majáku; většina lidí vůbec nevidí, co se děje, jsou slepí a zírají vždy jen na hotové věci. Upřímně pochybuji o tom, že by to s našimi francouzskými kolegy bylo i jen o chloupek lepši; naopak soudím, že to my jsme v těchto věcech napřed. To miže být falešný předpoklad, s tim ovšem počítám, ale s nějakou divěrou v jejich jasné hlavy tam rozhodně nepojedu. A proto si musi předem formulovat jasně svůj progran, aby cesta nebyla zbytečná. Je třeba do jejich práce vnost problóny a úkoly, o jejichž naléhavosti oni dosud něvědí. Kdo mi pomůže, kdo vidí důležitost této věci? Lehko se vám to rozhoduje, holenkové: pojede Láda. Ale neutíkejte; ještě se musíme poradit, a každý musí ukázat, co by tax on Efkal, co oa považuje za nejdůležitější. Lex est t quod notamus Jen balvannými slovy: Co člověka korumpuje, je především to, že něco jiného myslf a něco jiného mluví. Co společnost korumpuje, je především to, že má dvojf frontu: jednu navenek a druhou pro domo. Jedan jest zá kon a jedna upřímnost. Kdo upřímost "kombinuj si hrob sám. Kdo hledá jea upřímnost, auti tim k neupřímosti ty, kdo s neupřímnosti, kope mu chtějí kopat jámu. Una est lex profundissima legalitas. Sapienti sat. nobis: ba Nazdar ! Lada