Machine transcription, not yet edited
====================
Mlat_056.jpg
====================
MLAT č. 13. Drazí přátelé, M 8 vracíme se po prázdninách opět ke své práci. Také já tak činím, či spíše začínám nově po dosti dlouhé překážce. A protože příští měsíce budou pro mne ve znamení intensivnfho studia filosofického, prosím vás všechny o dvojí prominutí. Především o prominuty toho, že se vnitřně vzdálím od vašeho pravidelného společenství, že otázky hýbající vámi i AY pozbudou pro mne poněkud na palčivosti. Je ovšem pochybné nebo alespoň problematické, není-li to příliš vysoká cena, kterou hodlám zaplatit za filosofický retreat a za theoretické soustředění; ale už jsem se tak rozhodl a nebudu své rozhodnutí/z mnoha ještě důvodů, mezi nimiž nechybějí ani důvody biologické měnit. Za druhé prosím o prominutí toho - což s tím ostatně nerozlučně souvisí - že i obsah těchto mých dopisů bude věrným obrazem mé cesty k intensivní myšlenkové práci /pokud se mi podaří ovšem/. Prakticky to znamená, že thematika Mlatů se v naprosté většině případů zúží na thematiku čiste filosofickou. Přemýšlel p jsem, zda za těchto okolností nemám udělat raději caesuru v psaní, ale rozhodl jsem se pokračovat v důvěře, že alespoň něktarým z vás, nepřestanu být srozumitelkteří totiž budou mé dopisy sledovat ným. Je totiž mimo veškerou pochybu, že po chystaném generálním fi10 sofickém úklidu, po revisi všech dosavadních posic a po podrobném prozkoumání posic cizích budu stát na jiném místě, než na kterém stojím dnes. Tato změna by se mohla zdát nahodilou, překvapující a nesrozumitelnou, kdybych neumožnil nahlédnout do všech nebo alespoň hlavních záhybů cesty, která mne k novým posicím vedla. Dnes uvedu ještě přibližné znění svého referátu o theologii, který jsem měl ve vinohradském Sdružení 19.t.m. Referát je vzhledem k posluchačstvu rozdělen na dva oddíly, z nichž první je srozumitelnější a nepřesnější a je psán ve formě stanoviska theologického, zatím co druhý je méně srozumitelný/pro necvičeného ducha/, ale podstatnější a představuje mij filosofický pohled na funkci theologie a její vztah k filosofii. Všechno je psáno stručně až heslovită; nemělat přednáška překročiti dobu půl hodiny. Mnohé these potřebují rozvedení, přesnější formulace, dodatků, ano na některých místech jsou širší vsuvky přímo nezbytné. Při některé příležitosti se k thematu ještě vrátím a myslím, že nikoli jednou. Co je theologie ? 51 SA 23. září 1950. Úvod. Pro mne je to to thema ne snadnější než pro mnohé z vás. Ovšem nelza čekat, že budu jen opakovat cizí these. A co mohu říci svého ? Přistihl jsem se, že v podstatě nevím, co je theologie. Nezbývá než vylíčit alespoň, jak já ji vidím. Ale tu přichází druhá těžkost. Nejsem theolog; je možno vylíčit theologia jak si zvenčí, nezaujatě ? Není mé pojetí theologie dáno už tím, že jsem filosof ? Nevybrali jste si, zdá se, referenta nejvhodnějšího. Je theologie vědou o Bohu? Kdyby tomu tak by lo, stal by se Bůh předmětem, objektem theologického zkoumání. Je to zásadně možné? Je třeba rozeznávati dvojí smysl slov předmět vědy': jednou jde o bezprostřední předmět zkoumání, jindy o předmět, který je cílem a účelem zkoumání. Bůh však Daugšaubýtupředuétamuthwadogás :283jo
Mlat_056.jpg
====================
MLAT č. 13. Drazí přátelé, M 8 vracíme se po prázdninách opět ke své práci. Také já tak činím, či spíše začínám nově po dosti dlouhé překážce. A protože příští měsíce budou pro mne ve znamení intensivnfho studia filosofického, prosím vás všechny o dvojí prominutí. Především o prominuty toho, že se vnitřně vzdálím od vašeho pravidelného společenství, že otázky hýbající vámi i AY pozbudou pro mne poněkud na palčivosti. Je ovšem pochybné nebo alespoň problematické, není-li to příliš vysoká cena, kterou hodlám zaplatit za filosofický retreat a za theoretické soustředění; ale už jsem se tak rozhodl a nebudu své rozhodnutí/z mnoha ještě důvodů, mezi nimiž nechybějí ani důvody biologické měnit. Za druhé prosím o prominutí toho - což s tím ostatně nerozlučně souvisí - že i obsah těchto mých dopisů bude věrným obrazem mé cesty k intensivní myšlenkové práci /pokud se mi podaří ovšem/. Prakticky to znamená, že thematika Mlatů se v naprosté většině případů zúží na thematiku čiste filosofickou. Přemýšlel p jsem, zda za těchto okolností nemám udělat raději caesuru v psaní, ale rozhodl jsem se pokračovat v důvěře, že alespoň něktarým z vás, nepřestanu být srozumitelkteří totiž budou mé dopisy sledovat ným. Je totiž mimo veškerou pochybu, že po chystaném generálním fi10 sofickém úklidu, po revisi všech dosavadních posic a po podrobném prozkoumání posic cizích budu stát na jiném místě, než na kterém stojím dnes. Tato změna by se mohla zdát nahodilou, překvapující a nesrozumitelnou, kdybych neumožnil nahlédnout do všech nebo alespoň hlavních záhybů cesty, která mne k novým posicím vedla. Dnes uvedu ještě přibližné znění svého referátu o theologii, který jsem měl ve vinohradském Sdružení 19.t.m. Referát je vzhledem k posluchačstvu rozdělen na dva oddíly, z nichž první je srozumitelnější a nepřesnější a je psán ve formě stanoviska theologického, zatím co druhý je méně srozumitelný/pro necvičeného ducha/, ale podstatnější a představuje mij filosofický pohled na funkci theologie a její vztah k filosofii. Všechno je psáno stručně až heslovită; nemělat přednáška překročiti dobu půl hodiny. Mnohé these potřebují rozvedení, přesnější formulace, dodatků, ano na některých místech jsou širší vsuvky přímo nezbytné. Při některé příležitosti se k thematu ještě vrátím a myslím, že nikoli jednou. Co je theologie ? 51 SA 23. září 1950. Úvod. Pro mne je to to thema ne snadnější než pro mnohé z vás. Ovšem nelza čekat, že budu jen opakovat cizí these. A co mohu říci svého ? Přistihl jsem se, že v podstatě nevím, co je theologie. Nezbývá než vylíčit alespoň, jak já ji vidím. Ale tu přichází druhá těžkost. Nejsem theolog; je možno vylíčit theologia jak si zvenčí, nezaujatě ? Není mé pojetí theologie dáno už tím, že jsem filosof ? Nevybrali jste si, zdá se, referenta nejvhodnějšího. Je theologie vědou o Bohu? Kdyby tomu tak by lo, stal by se Bůh předmětem, objektem theologického zkoumání. Je to zásadně možné? Je třeba rozeznávati dvojí smysl slov předmět vědy': jednou jde o bezprostřední předmět zkoumání, jindy o předmět, který je cílem a účelem zkoumání. Bůh však Daugšaubýtupředuétamuthwadogás :283jo
====================
Mlat_057.jpg
====================
52 02 nemůže být předmětem theologie ani v jednom smyslu, neboť theologie ani nemá bezprostředního přístupu k Bohu, ani nemůže být cílem její práce dobrat se nějak k Bohu. Bůh se nemůže stát předmětem, objektem lidského zkoumání vůbec, tedy ani theologického. Nejde o to, k Bohu se dopracovat, nýbrž poslouchat jej. To znamená poslouchat těch rozkazů, které on sám člověku zjevuje. Je tedy theologie vědou o zjevení ? Zjevení se děje tam, kde mluví Bůh, a nikde jinde. Nelze předepsat ani čas ani místo zjevení, neboť Pán Bůh mluví ke komu chce a kdy se mu zlíbí. Důležitý pojem kontingence zjevenf. Viz též Jan 3,8./ Adresátem může být theolog, ale není jím vždy. To znamená, že theologie nemá zajištěného, methodického přístupu k zjevení přímo, nýbrž že je odkázána na svédectví těch lidí, k nimž Bah promluvil. Zjevení ovšem nemůže být předmětem theologie jako fakt, jako událost, nýbrž předmětem jejím může být nanejvýš jeho obsah. /Tak Brunner na př. říká, že theologie je die Wissenschaft von dem, was Gott geredet hat/ Problém theologie a zjevení je mimořádně důležitý, ale dnes se mu nemůžeme plně věnovat. Nyní si ještě připomeneme, že právě kontingence zjevení působí, že theologie nemůže prostě prohlásit zjevení za svůj základ, nýbrž že musí pojem zjevení upřesnit a svůj základ konkretněji ohraničit. V této věci se liší na př. katolická církev od církvi protestantských; není pochyby o tom, že Bůh mluvival častokráte a rozličnými způsoby k lidem, které si vybral /Zid.1,1/, ale protestantská theologie - a jinou se tu zabývat nebudeme soustředuje svou pozornost na Písmo jako jediný zdroj autentických svědectví o Božích zjeveních. Theologie a biblické poselství. V bibli ovšem není všechno stejně základní a stejně důležité. A hlavně není v bibli žádný jednotný systém, ani theologický systém. Proto theologická práce nespočívá v tom, že by byly ustavičně jenom opakovány resp. parafrázovány biblické pasáže; theologie se snaží postihnout sa mu podstatu, samo jádro biblické zvěsti. A to přirozene nejde jinak, než že se odváží rozlišit mezi partiemi podstatnými a nepodstatnými, a za druhé že se pokusí najít souvislosti mezi jednotlivými základními the semi Staré i Nové Smlouvy, které by umožnily určité seřazení těchto the sí a tím k vybudování jakéhosi systému /byť jen provisorního a oprav i revisí stále potřebného/. Theologie a církev. Je ovšem třeba se ptát, podle čeho může theologie rozhodovat o podstatnosti resp. nepodstatnosti konkretních biblických partif. Tu kromě nevyhnut elné a neustálé kontroly Písmem v celé jeho souvislosti je třeba na prvním místě jmenovati respektování toho, jak církev v jednotlivých dobách rozuměla Písmu a co zdůrazňovala, co označovala za okrajové a před kterými nedorozuměními a bludy varovala. Proto theologie nutně respektuje i dogmata, která jsou výsledkem úporného boje církve o čistotu evangelia. Dogmata ani cirkevní učení ovšem nejsou a nemohou být theologii nejvyšším kriteriem, nejvyšší normou; theologie jich však nesmí nedbat, nýbrž musí je ustavičně promýšlet a musí se na nich ustavičně orientovat. Musí však být v neustálém kontaktu s církví nejen v její minulosti, nýbrž i v její přítomnosti. To znamená, že theolog může úspěšně pracovat jen v zapojenosti do života církve.
Mlat_057.jpg
====================
52 02 nemůže být předmětem theologie ani v jednom smyslu, neboť theologie ani nemá bezprostředního přístupu k Bohu, ani nemůže být cílem její práce dobrat se nějak k Bohu. Bůh se nemůže stát předmětem, objektem lidského zkoumání vůbec, tedy ani theologického. Nejde o to, k Bohu se dopracovat, nýbrž poslouchat jej. To znamená poslouchat těch rozkazů, které on sám člověku zjevuje. Je tedy theologie vědou o zjevení ? Zjevení se děje tam, kde mluví Bůh, a nikde jinde. Nelze předepsat ani čas ani místo zjevení, neboť Pán Bůh mluví ke komu chce a kdy se mu zlíbí. Důležitý pojem kontingence zjevenf. Viz též Jan 3,8./ Adresátem může být theolog, ale není jím vždy. To znamená, že theologie nemá zajištěného, methodického přístupu k zjevení přímo, nýbrž že je odkázána na svédectví těch lidí, k nimž Bah promluvil. Zjevení ovšem nemůže být předmětem theologie jako fakt, jako událost, nýbrž předmětem jejím může být nanejvýš jeho obsah. /Tak Brunner na př. říká, že theologie je die Wissenschaft von dem, was Gott geredet hat/ Problém theologie a zjevení je mimořádně důležitý, ale dnes se mu nemůžeme plně věnovat. Nyní si ještě připomeneme, že právě kontingence zjevení působí, že theologie nemůže prostě prohlásit zjevení za svůj základ, nýbrž že musí pojem zjevení upřesnit a svůj základ konkretněji ohraničit. V této věci se liší na př. katolická církev od církvi protestantských; není pochyby o tom, že Bůh mluvival častokráte a rozličnými způsoby k lidem, které si vybral /Zid.1,1/, ale protestantská theologie - a jinou se tu zabývat nebudeme soustředuje svou pozornost na Písmo jako jediný zdroj autentických svědectví o Božích zjeveních. Theologie a biblické poselství. V bibli ovšem není všechno stejně základní a stejně důležité. A hlavně není v bibli žádný jednotný systém, ani theologický systém. Proto theologická práce nespočívá v tom, že by byly ustavičně jenom opakovány resp. parafrázovány biblické pasáže; theologie se snaží postihnout sa mu podstatu, samo jádro biblické zvěsti. A to přirozene nejde jinak, než že se odváží rozlišit mezi partiemi podstatnými a nepodstatnými, a za druhé že se pokusí najít souvislosti mezi jednotlivými základními the semi Staré i Nové Smlouvy, které by umožnily určité seřazení těchto the sí a tím k vybudování jakéhosi systému /byť jen provisorního a oprav i revisí stále potřebného/. Theologie a církev. Je ovšem třeba se ptát, podle čeho může theologie rozhodovat o podstatnosti resp. nepodstatnosti konkretních biblických partif. Tu kromě nevyhnut elné a neustálé kontroly Písmem v celé jeho souvislosti je třeba na prvním místě jmenovati respektování toho, jak církev v jednotlivých dobách rozuměla Písmu a co zdůrazňovala, co označovala za okrajové a před kterými nedorozuměními a bludy varovala. Proto theologie nutně respektuje i dogmata, která jsou výsledkem úporného boje církve o čistotu evangelia. Dogmata ani cirkevní učení ovšem nejsou a nemohou být theologii nejvyšším kriteriem, nejvyšší normou; theologie jich však nesmí nedbat, nýbrž musí je ustavičně promýšlet a musí se na nich ustavičně orientovat. Musí však být v neustálém kontaktu s církví nejen v její minulosti, nýbrž i v její přítomnosti. To znamená, že theolog může úspěšně pracovat jen v zapojenosti do života církve.
====================
Mlat_058.jpg
====================
53 3 Theologie a víra. Na téže úrovni smyslu /významu/ jako the se, že základem a předmětem theologie jest zjevení, je jiná these, že tímto základem i předmětem je vira. Theologie totiž legitimně usiluje také o postižení nejhlubších zdrojů a základních principů křesťanské víry. Theologie ztroskotá ve svém úsilí o postižení samotného jádra biblické zvěsti, jestliže její pohled a zkoumání nebudou pohledem a zkoumáním víry. Jinými slovy: Božího zjevení se může člověk chopit jedině věrou; není jiné odpovědi na zjevení než víra. A Brunner říká i opačně: není jiné víry než víra ve zjevení, ve zjevenou pravdu. Prostě víra a zjevení patří nerozlučně k sobě. To byly ve vší stručnosti nejhlavnější these, kterém jsem s jakž takž dobrým svědomím mohl uvést jaksi s hlediska theologického. Nyní přede mnou stojí úkol nejdůležitejší, totiž úkol, ukázat na theologii s hlediska filosofa, a to s hlediska věřícího filosofa. Theologie a filosofie. Theologie i filosofde /budu stále hovořit nikoli o filosofii obecně, nýbrž o křesťanské filosofii/ jsou myšlenkovým úsilím, jež si v obou případech dělá nárok na postižení pravé povahy situace, v níž je svět a člověk. Theologie /protestantská vychází, jak už jsem řekl, z biblického svědectví o Božích zjeveních, aby odtud vyhledala a ukázala samotné principy myšlení i života víry. Zároveň vychází i od živé víry, aby odtud postihla samy kořeny biblického poselství, jež pramení ve zjevení. Odtud pak vrhá světlo zpět nejen na celou biblia na samu víru, nýbrž na všechen svět i na člověka. Tento výklad světa a člověka, tato theologická interpretace samou podstatou svých method spočívá nikoli v rozvíjení a aplikaci, nýbrž spíše v očišťování a destilaci /sit venia verbo/ biblických resp. dogmatických thesí. Aby bylo této mé thesi dobře rozumět, provedu srovnání s filosofií. - v pos leduTaké filosofie usiluje o interpretaci veškeré skutečnosti. Zatim však co theologie tak činí tím a jen tím, že interpretuje zjevení, a zatím co je přesvědčena, že všechno podstatné a rozhodující, všechna pravda o světě a o človeku je obsažena a zahrnuta pouze a výhradně ve zjevení a pracuje tudíž na tom, aby veškerá lidská činnost, počítajíc v to i činnost theoretickou a tedy také filosofii, byla ukázáns jako zbytečná a marná, ano pro víru, která jediná je schopna prohlédnout, aby viděla tajemství Boží, přímo škodlivá a překážející; tedy naproti tomu filosofie chce poznat skutečnost, t.j. svět, člověka a také sebe, poe svém, t,j, svým vlastním způsobem, na vlastní risiko, na vlastní oči. Filosof sám studuje skutečnost; nechce opakovat cizí these o skutečnosti, byť to byly these založené na zjevení. Znamená to však, že filosofie ignoruje zjevení ? Nikterak neznamená; i filosofie /jakožto filosofie/ může být služebnicí zjevení, a křesťanská filosofie je služebnicí zjevení aniž by přestala být filosofie Vždyť filosofie koná svou práci ve jménu absolutní, nejvyšší pravdy - a filosofie křesťanská také ví, že tato pravda není z tohoto světa, nýbrž že je nad světem, nad člověkem i nad samou filosofii /i theologií ovšem/. Filosofie stojí ve službách pravdy a zjevení, ale stojí v těchto službách jinde a jinak než theologie. Veškeré filosofické methody spočívají ve svých základech na dvo jím úsilí či lépe na dvou stránkách jednoho a téhož filosofického úsilí o interpretaci reality: filosofie interpretuje realitu /konkretní, jednotlivou věc, proces, událost/ jednak v perspektivě
Mlat_058.jpg
====================
53 3 Theologie a víra. Na téže úrovni smyslu /významu/ jako the se, že základem a předmětem theologie jest zjevení, je jiná these, že tímto základem i předmětem je vira. Theologie totiž legitimně usiluje také o postižení nejhlubších zdrojů a základních principů křesťanské víry. Theologie ztroskotá ve svém úsilí o postižení samotného jádra biblické zvěsti, jestliže její pohled a zkoumání nebudou pohledem a zkoumáním víry. Jinými slovy: Božího zjevení se může člověk chopit jedině věrou; není jiné odpovědi na zjevení než víra. A Brunner říká i opačně: není jiné víry než víra ve zjevení, ve zjevenou pravdu. Prostě víra a zjevení patří nerozlučně k sobě. To byly ve vší stručnosti nejhlavnější these, kterém jsem s jakž takž dobrým svědomím mohl uvést jaksi s hlediska theologického. Nyní přede mnou stojí úkol nejdůležitejší, totiž úkol, ukázat na theologii s hlediska filosofa, a to s hlediska věřícího filosofa. Theologie a filosofie. Theologie i filosofde /budu stále hovořit nikoli o filosofii obecně, nýbrž o křesťanské filosofii/ jsou myšlenkovým úsilím, jež si v obou případech dělá nárok na postižení pravé povahy situace, v níž je svět a člověk. Theologie /protestantská vychází, jak už jsem řekl, z biblického svědectví o Božích zjeveních, aby odtud vyhledala a ukázala samotné principy myšlení i života víry. Zároveň vychází i od živé víry, aby odtud postihla samy kořeny biblického poselství, jež pramení ve zjevení. Odtud pak vrhá světlo zpět nejen na celou biblia na samu víru, nýbrž na všechen svět i na člověka. Tento výklad světa a člověka, tato theologická interpretace samou podstatou svých method spočívá nikoli v rozvíjení a aplikaci, nýbrž spíše v očišťování a destilaci /sit venia verbo/ biblických resp. dogmatických thesí. Aby bylo této mé thesi dobře rozumět, provedu srovnání s filosofií. - v pos leduTaké filosofie usiluje o interpretaci veškeré skutečnosti. Zatim však co theologie tak činí tím a jen tím, že interpretuje zjevení, a zatím co je přesvědčena, že všechno podstatné a rozhodující, všechna pravda o světě a o človeku je obsažena a zahrnuta pouze a výhradně ve zjevení a pracuje tudíž na tom, aby veškerá lidská činnost, počítajíc v to i činnost theoretickou a tedy také filosofii, byla ukázáns jako zbytečná a marná, ano pro víru, která jediná je schopna prohlédnout, aby viděla tajemství Boží, přímo škodlivá a překážející; tedy naproti tomu filosofie chce poznat skutečnost, t.j. svět, člověka a také sebe, poe svém, t,j, svým vlastním způsobem, na vlastní risiko, na vlastní oči. Filosof sám studuje skutečnost; nechce opakovat cizí these o skutečnosti, byť to byly these založené na zjevení. Znamená to však, že filosofie ignoruje zjevení ? Nikterak neznamená; i filosofie /jakožto filosofie/ může být služebnicí zjevení, a křesťanská filosofie je služebnicí zjevení aniž by přestala být filosofie Vždyť filosofie koná svou práci ve jménu absolutní, nejvyšší pravdy - a filosofie křesťanská také ví, že tato pravda není z tohoto světa, nýbrž že je nad světem, nad člověkem i nad samou filosofii /i theologií ovšem/. Filosofie stojí ve službách pravdy a zjevení, ale stojí v těchto službách jinde a jinak než theologie. Veškeré filosofické methody spočívají ve svých základech na dvo jím úsilí či lépe na dvou stránkách jednoho a téhož filosofického úsilí o interpretaci reality: filosofie interpretuje realitu /konkretní, jednotlivou věc, proces, událost/ jednak v perspektivě
====================
Mlat_059.jpg
====================
54 celku a jednak /zároveň/ v perspektivě svých vlastních, filosofických posic, filosofických principu. Filosofické principy,, základní pojmy a kategorie si tvoří člověk andnahu svým rozumem /t.j. v duchu na zkoušku /ovšem ne libovolně, nýbrž vždy jenom pod tlakem reality/, zda by unesly stavbu lidského vědění, a filosof je kdykoli hotov je opustiti a vytvořiti si nové, pakliže se zdají nosnějšími. Není žádných apriorních, nevyměnitelných kategorií ani nazíracích forem /jak se domníval na př. Kant/; naopak všechny jsou pouhým lidským výtvorem, uzpůsobeným k tomu, aby mohl člověk hovořiti o věcech. Proto jdou do prázdna veškeré pokusy, jimiž má být prokázána omezenost, ohraničenost možností lidského rozumu, a tím i filosofického zkoumání. Jsou-li některé filosofické pojmy nevhodné, neadekvátní danému předmětu, pak je filosofii ustavičně otevřena možnost, vytvořit si pojmy jiné, adekvátnější. Proto si miže filosofie vytvořit i takové pojmy a takové myšlenkové struktury, které odpovídají obsahu a pravdém zjevení. Vlastní problém, a těžký problém, se otvírá teprve při dalším kroku. Filosofie totiž usiluje ty pravdy, které jakožto pravdy zjevení jsou základem i předmětem theologie, uvést nějak do intelligibilni, www.barber srozumitelné souvislosti se vším tím, co dosud mi ví o svété a o človeku. mm /Usiluje tak nikoli z vnitřních, theoretických příčin ma, nýbrž z důvodů praktických, neboť filosofie chce měnit svět. Jinými slovy: filosofie konfrontuje obsah zjevení jednak se skutečností /realitou/, jednak se svými posicemi a principy. To ovšem neznamená, že by filosofie chtěla zjevení zahrnout do tohoto světa, ani že by chtěla za všech okolností vystačit se svými posicemi. Už jsem řekl, že filosofie je ochotna kdykoli strhnout celou svou stavbu až do základů a začít stavet znovu; konfrontace jejich posic s obsahem zjevení je jednou z nejvážnějších zatěžkávacích zkoušek jejich nosnosti, neboť se # v tu chvíli má by prokázat, dovedou-li se otevřít i samotné nejvyšší realite, samotnému zjevení. Přece však se filosofie pokoušt udelat něco, co theologie zásadně odmítá. Pokouší se totiž najít a stahovit souvislost mezi zjevením a tímto světém. Filosofie neruší nikterak absolutnosti, nepodmíněnosti /kontingence/ zjevení. Předpokládá však, že přes veškerou kontingenci má zjevení Svůj smysl a své důsledky pro skutečnost, pro tento svét. A filosofie se pokouší interpretovat, právě tuto, byt jednostrannou souvislost /či lépe jednosměrnou/ zjevení se světem na základě důkladného pochopení jak skutečnosti A samy, tak i důsledků a stop, které zjevení jako slovo a čin Boží ve skutečnosti zanechává. Pokouší se tedy filosofie o takové pojetí světa a skutečnosti, které není slepé ke stopám Božích činů v dějinách. Jde-li tedy filosofii o interpretaci reality s perspektivy daného/příslušného celku, pak celkem je pro ni v nejširším případě historie Božích činů; a tak celý svět ve své existenci je vykládán v rámci dějin růstu a stavby království Božího. Takovým způsobem tedy filosofie respektuje skutečnost, že království Boží není z tohoto světa. -Naproti tomu theologie drží své na zjevení založené these v distanci proti světu, konkretně proti thesim vědeckým a filosofickým. Viru stavi proti poznání, a poznání považuje za překážku viry. Aby se theologie vůbec mohla vyjadřovat, musí používat profánních terminů /i když u Pavla najdeme úsilí - spíše ovšem zbožné přání užívat dokonce zvláštních slov, ne kterým učí lidská moudrost, ale jimž vyučuje Duch svatý; 1.Kor.2,13/; theologie se však zásadně snaží vytrhnout tyto termíny a pojmy z jejich profánní souvislosti a přetrhat pokud možno veškeré jejich vztahy k původnímu kontextu. Tím ovšem theologie spéje nezadržitelné /pokud by byla ponechána sama sobě k uzavřenému okruhu theologických pojmů a the-
Mlat_059.jpg
====================
54 celku a jednak /zároveň/ v perspektivě svých vlastních, filosofických posic, filosofických principu. Filosofické principy,, základní pojmy a kategorie si tvoří člověk andnahu svým rozumem /t.j. v duchu na zkoušku /ovšem ne libovolně, nýbrž vždy jenom pod tlakem reality/, zda by unesly stavbu lidského vědění, a filosof je kdykoli hotov je opustiti a vytvořiti si nové, pakliže se zdají nosnějšími. Není žádných apriorních, nevyměnitelných kategorií ani nazíracích forem /jak se domníval na př. Kant/; naopak všechny jsou pouhým lidským výtvorem, uzpůsobeným k tomu, aby mohl člověk hovořiti o věcech. Proto jdou do prázdna veškeré pokusy, jimiž má být prokázána omezenost, ohraničenost možností lidského rozumu, a tím i filosofického zkoumání. Jsou-li některé filosofické pojmy nevhodné, neadekvátní danému předmětu, pak je filosofii ustavičně otevřena možnost, vytvořit si pojmy jiné, adekvátnější. Proto si miže filosofie vytvořit i takové pojmy a takové myšlenkové struktury, které odpovídají obsahu a pravdém zjevení. Vlastní problém, a těžký problém, se otvírá teprve při dalším kroku. Filosofie totiž usiluje ty pravdy, které jakožto pravdy zjevení jsou základem i předmětem theologie, uvést nějak do intelligibilni, www.barber srozumitelné souvislosti se vším tím, co dosud mi ví o svété a o človeku. mm /Usiluje tak nikoli z vnitřních, theoretických příčin ma, nýbrž z důvodů praktických, neboť filosofie chce měnit svět. Jinými slovy: filosofie konfrontuje obsah zjevení jednak se skutečností /realitou/, jednak se svými posicemi a principy. To ovšem neznamená, že by filosofie chtěla zjevení zahrnout do tohoto světa, ani že by chtěla za všech okolností vystačit se svými posicemi. Už jsem řekl, že filosofie je ochotna kdykoli strhnout celou svou stavbu až do základů a začít stavet znovu; konfrontace jejich posic s obsahem zjevení je jednou z nejvážnějších zatěžkávacích zkoušek jejich nosnosti, neboť se # v tu chvíli má by prokázat, dovedou-li se otevřít i samotné nejvyšší realite, samotnému zjevení. Přece však se filosofie pokoušt udelat něco, co theologie zásadně odmítá. Pokouší se totiž najít a stahovit souvislost mezi zjevením a tímto světém. Filosofie neruší nikterak absolutnosti, nepodmíněnosti /kontingence/ zjevení. Předpokládá však, že přes veškerou kontingenci má zjevení Svůj smysl a své důsledky pro skutečnost, pro tento svét. A filosofie se pokouší interpretovat, právě tuto, byt jednostrannou souvislost /či lépe jednosměrnou/ zjevení se světem na základě důkladného pochopení jak skutečnosti A samy, tak i důsledků a stop, které zjevení jako slovo a čin Boží ve skutečnosti zanechává. Pokouší se tedy filosofie o takové pojetí světa a skutečnosti, které není slepé ke stopám Božích činů v dějinách. Jde-li tedy filosofii o interpretaci reality s perspektivy daného/příslušného celku, pak celkem je pro ni v nejširším případě historie Božích činů; a tak celý svět ve své existenci je vykládán v rámci dějin růstu a stavby království Božího. Takovým způsobem tedy filosofie respektuje skutečnost, že království Boží není z tohoto světa. -Naproti tomu theologie drží své na zjevení založené these v distanci proti světu, konkretně proti thesim vědeckým a filosofickým. Viru stavi proti poznání, a poznání považuje za překážku viry. Aby se theologie vůbec mohla vyjadřovat, musí používat profánních terminů /i když u Pavla najdeme úsilí - spíše ovšem zbožné přání užívat dokonce zvláštních slov, ne kterým učí lidská moudrost, ale jimž vyučuje Duch svatý; 1.Kor.2,13/; theologie se však zásadně snaží vytrhnout tyto termíny a pojmy z jejich profánní souvislosti a přetrhat pokud možno veškeré jejich vztahy k původnímu kontextu. Tím ovšem theologie spéje nezadržitelné /pokud by byla ponechána sama sobě k uzavřenému okruhu theologických pojmů a the-
====================
Mlat_060.jpg
====================
5 sf /resp. "biblických" pojmů a thesi/, který je stále více distancován od veškerých profánních kontextů, a stává se tak zajatcem vlastního theologického resp. biblického světa. Na druhé straně filosofia - i křesťanská filosofie je v usta vičném nebezpečí, že se přes všechnu svou třebas i dobrou vůli utopí v tomto světě a že si - třebas nevědomky uzavře sama cestu k pochopení a třeba už i jenom rozeznání stop Božího zjevení Proti tomuto nebezpečí na straně filosofie Může být spolehlivou stráží toliko theologie; naopak zase filosofie koná theologii mimořádné služby tím, že vnáší život a pružnost do jejích setrvačných tendencí A tak mohu-li ve vší stručnosti uzavřít: theologie se neobejde, bez filosofie právě tak, jako se křesťanská filosofie neobejde bez theologie. Odtud také nezbytnost ustavičné diskuse mezi oběma. Kay bych měl nějak obrazné vykreslit poměr obou, použil by ch prirovnání, v němž by se filosofie podobala bojovníku za Boží práva a panství na tomto světě a theologie strážci čistoty a ryzos ti radostné zvěsti Božího zjevení, ve vší skromnosti ovšem a ve vědomí, že by filosofie prohrála svůj zápas, kdyby nebojovala pod vedením Božím, a že by theologie neochránila oheň, který jí byl svěřen do opatrování, kdyby hlavním strážným nebyl sám Hospodin. Nazdar Láda.
Mlat_060.jpg
====================
5 sf /resp. "biblických" pojmů a thesi/, který je stále více distancován od veškerých profánních kontextů, a stává se tak zajatcem vlastního theologického resp. biblického světa. Na druhé straně filosofia - i křesťanská filosofie je v usta vičném nebezpečí, že se přes všechnu svou třebas i dobrou vůli utopí v tomto světě a že si - třebas nevědomky uzavře sama cestu k pochopení a třeba už i jenom rozeznání stop Božího zjevení Proti tomuto nebezpečí na straně filosofie Může být spolehlivou stráží toliko theologie; naopak zase filosofie koná theologii mimořádné služby tím, že vnáší život a pružnost do jejích setrvačných tendencí A tak mohu-li ve vší stručnosti uzavřít: theologie se neobejde, bez filosofie právě tak, jako se křesťanská filosofie neobejde bez theologie. Odtud také nezbytnost ustavičné diskuse mezi oběma. Kay bych měl nějak obrazné vykreslit poměr obou, použil by ch prirovnání, v němž by se filosofie podobala bojovníku za Boží práva a panství na tomto světě a theologie strážci čistoty a ryzos ti radostné zvěsti Božího zjevení, ve vší skromnosti ovšem a ve vědomí, že by filosofie prohrála svůj zápas, kdyby nebojovala pod vedením Božím, a že by theologie neochránila oheň, který jí byl svěřen do opatrování, kdyby hlavním strážným nebyl sám Hospodin. Nazdar Láda.