Text shrnuje úvodní přednášku J. L. Hromádky na téma vztahu teologie a filosofie. Hromádka zdůrazňuje tři hlavní důvody pro toto téma. Za prvé, filosofie je v moderní společnosti klíčová, neboť společenské uspořádání stojí na ideologických principech, jejichž kořeny sahají hluboko do historie a přesahují pouhé moderní formulace. Za druhé, teologové se musí vyrovnat s filosofickými kategoriemi, protože člověk je přirozeně filosofem a metafyzika je mu vlastní, zatímco teologie je náročný proces, který není samozřejmý. Za třetí, Hromádka zkoumá odpovědnost církve vůči světu. Přestože církev není ze světa, musí se zajímat o to, co se děje za jejími hradbami, a o to, jak filosofické ideje organizují společnost. Zásadní otázkou je, jak promítnout teologické principy do pozemských sfér, jako je právo či filosofie, a jakým způsobem má církev nést odpovědnost za širší společenské dění a lidské myšlení v dramatickém zápase o zvládnutí světa.
Theologie a filosofie
docx | pdf | html
◆ článek, česky, vznik: 5. 3. 1950
- in: Mlat — 5. 3. 1950, Ladislav Hejdánek (vyd.), Praha: samizdat, 1950, č. 3, str. 1–2 (5. 3.) ◆ publikace
Theologie a filosofie
Hromádka zahájil své přednášky na Husově fakultě minulý čtvrtek (tj. 2. t.m.). V podstatě uvedl tři důvody, proč se uvedeným tématem zabývá.
1) Dnes se filosofie opět stává relevantní, na světovém názoru opět záleží. Celá společnost má být budována na určité ideologii. I je třeba si klást otázku: které jsou to principy, na nichž se dnes v po sledu staví? a jak na to reaguje theolog? Je třeba při tom pamatovat, že tu jde o něco, co přesahuje hranice jmen Marx, Engels, Lenin, Stalin - poslední principy dnešního úsilí mají daleko starší kořeny; těmito muži byly jen nově vyhmátnuty a formulovány.
2) Někteří theologové jsou v nebezpečí, že znehodnocováním filosofie oslabí svou theologii. Je třeba pamatovat, že od počátku theologové vedli ustavičný, byť někdy jen latentní zápas s posledními principy filosofickými. Bylo a je to nutné, protože přirozený člověk jest filosof; filosofie se rozumí sama sebou, metafysika je habitem člověka. Protože však theologie se nerozumí sama sebou (není těžšího úkolu než se stát theologem), musí se theologie nějak vyrovnat s principy a kategoriemi filosofickými.
3) Církev pracovala [asi spíš usilovala, pozn. red.] vždycky ve své nejvlastnější podstatě o to, aby byla. I když není ze světa, ví ovšem, že je na světě, a nemůže se neobírat tím, co je za jejími hradbami: nemůže se neobírat těžkostmi tohoto světa. Svět a společnost však nikdy nebyly organisovány bez idejí filosofických; ano, dějiny filosofie právě jsou obrovským dramatem v zápase lidského ducha o zvládnutí světa. A tu je problémem, jak dalece je církev odpovědna za to, co se děje ve světě; a hlavně je problémem, jak promítnout odpovědnost církve za její hranice. Otázka zní: je možno, abychom principy theologické promítli do sféry pozemské, tj. např. do myšlení filosofického, právního apod.?
To je asi tak to nejpodstatnější z první přednášky. (Honza ostatně vydá přesnější zápis, jak se zdá.) Měl bych nyní několik poznámek, ale nechám si je až na příležitější místo. Půjde hlavně o Hromádkovo pojetí filosofie jako přirozeného myšlení; bude však třeba počkat, až pochopíme tento názor lépe a přesněji.