D50 1978

1978, 24. dubna, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění, generálnímu prokurátorovi ČSSR, České národní radě a ministru spravedlnosti ČSR, protestující proti trestnímu stíhání Gustava Vlasatého z Litvínova.

Mnozí českoslovenští občané, mezi nimi zejmé­na pracující koncernového podniku Chemopet­rol v Litvínově, se v uplynulých týdnech dověděli o trestním stíhání Gustava Vlasatého, zaměst­nance těchto chemických závodů.’

Gustav Vlasatý pracuje v podniku dvacet devět let; byl zprvu laborantem, později pracovníkem propagace. Patří mezi desetitisíce českosloven­ských pracujících, kteří se po roce 1968 stali obětí politické diskriminace v zaměstnání a povolání, na niž upozornila Charta 77 již ve svém základ­ním prohlášení, dále v dokumentu č. 7 a dopi­sech Federálnímu shromáždění z 30. května 1977 a 19. ledna 1978.2 I když Gustav Vlasatý mohl po roce 1970, kdy byl vyloučen z KSČ, dále praco­vat v chemických závodech, byl diskriminován tím, že byl přeřazen do podřadné funkce a pobí­ral mnohem nižší plat. Svou nespokojenost vyjá­dřil žertem na nástěnku ve své kanceláři, na níž byly umístěny výstřižky z oficiálního českoslo­venského tisku o snižování životní úrovně pra­cujících na Západě a o rostoucím materiálním blahobytu československých pracujících, umís­til své dvě výplatní pásky, jednu z konce 60. let a druhou z loňského roku. Úbytek činil několik set korun. Nástěnka visela na pracovišti mnoho měsíců; dne 30. ledna 1978 byl Gustav Vlasatý obviněn z trestného činu pobuřování podle § 100 odst. 1 a) trestního zákona, byla u něj provedena domovní prohlídka a podnik s ním okamžitě roz­vázal pracovní poměr. Téhož dne byl vzat do vaz­by, kterou strávil ve věznici v Litoměřicích. Dne 24. března 1978 byl okresním soudem v Mostě od­souzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobo­dy v trvání dvaceti měsíců; tento rozsudek dosud nenabyl právní moci.³

Případ Gustava Vlasatého je výrazem neuspo­kojivé situace v podniku, a to zejména v oblas­ti mezilidských vztahů, personální politiky a ří­zení práce. Gustav Vlasatý tyto nedostatky často kritizoval. Je tedy pravděpodobné, že již dávno vyvěšená nástěnka posloužila pouze jako zámin­ka pro jeho uvěznění a odsouzení. Skutečným důvodem této perzekuce je obava některých ve­doucích pracovníků o vlastní pozice. Propuštění z práce a uvěznění Gustava Vlasatého je popřením práv pracujících, a to těch, která jsou oficiálně tolik zdůrazňována: práva na kritiku a na spo­luúčast na řízení podniku a práva na práci podle kvalifikace a schopností.

Případ Gustava Vlasatého znovu ukázal, že soudy používají jednotlivých ustanovení trest­ního zákona v případech, kdy skutková podsta­ta spočívá pouze v tom, že občan jednal v soula­du s právy a demokratickými svobodami, které mu zaručuje ústava, oba mezinárodní pakty o lid­ských právech a celý právní řád. Justiční orgány mohou takto označit za pobuřování jakoukoli společenskou kritiku, jakékoli domáhání se práv, jakýkoli projev svobodné vůle. Gustav Vlasatý jed­nal v souladu s článkem 28 Ústavy a článkem 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které zaručují svobodu projevu, zatím­co justiční orgány tato ustanovení nerespektova­ly. Okamžitým rozvázáním pracovního poměru porušilo vedení podniku zejména článek 21 Ústa­vy, článek 7 Mezinárodního paktu o hospodář­ských, sociálních a kulturních právech, zákon­né ustanovení podle § 53 Zákoníku práce a článek 3 písmeno c) úmluvy č. 111 Mezinárodní organi­zace práce OSN.

Charta 77 je neformální společenství, které usiluje o dodržování lidských práv a respekto­vání právního řádu. Byli jsme seznámeni s osu­dem Gustava Vlasatého a pokládáme postup pro­ti němu a zejména jeho odsouzení za nezákonné. Žádáme proto se vším důrazem, aby tyto nezá­konnosti, které mají v jeho případě osmiletou historii, byly cestou zákonných prostředků od­straněny. Žádáme rovněž, aby jejich viníci byli potrestáni a aby s průběhem těchto kroků, které musí být završeny plnou občanskou rehabilitací Gustava Vlasatého, byli seznámeni zaměstnan­ci chemických závodů. V prvé řadě však poža­dujeme okamžité propuštění Gustava Vlasaté­ho na svobodu.

dr. Ladislav Hejdánek, Marta Kubišová, dr. Jaroslav Šabata mluvčí Charty 77

^ úsd, sb. FMV-Ch – strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

1. Viz Sdělení VONS č. 5 (Gustav Vlasatý). In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 6, s. 4; Sdělení VONS č. 6, tamtéž, č. 7 (1978), s. 2; Ještě k případu Gustava Vla­satého, tamtéž, č. 8 (1978), s. 24.

2. Srv. D10 (8. 3. 1977), D16 (30. 5. 1977) a D40.

3. Rozsudek potvrdil 12. května 1978 v odvolacím řízení Krajský soud v Ústí nad Labem .

Plné znění: In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 6, s. 4-5 • Charta77. Rok 1978. Samizdatový sborník, s. 42.