D73 1978

1978, 19. říjen, Praha. - Dopis prezidentu republiky G. Husákovi a generálnímu prokurátorovi ČSSR J. Feješovi o pokračujícím trestním stíhání občanů uplatňujících ústavní právo na svobodu informací a projevu.

Počátkem roku 1977 jsme spolu s více než dvě­ma sty českých a slovenských občanů adresova­li nejvyšším ústavním činitelům této země Pro­hlášení Charty 77, které bylo inspirováno vírou, že i v naší zemi převládne upřímná a opravdová snaha o naplnění Závěrečného dokumentu’ me­zinárodní konference v Helsinkách a mezinárod­ních dokumentů o lidských právech, které ČSSR přijala a učinila součástí svého vnitřního řádu. Spontánní snaha společenství Charty 77 se však setkala u orgánů státní moci nejen s nepocho­pením, ale především s úplným popřením naše­ho práva na jakoukoli iniciativu v oblasti občan­ských práv. Byli jsme vystaveni kampani pomluv, k níž se připojil i systém represí proti řadě signa­tářů prohlášení a jejich stoupencům. Přes tuto skutečnost se k původnímu prohlášení připo­jily stovky dalších občanů, kterým čest, prav­da a mravnost zůstávají základními hodnotami a kteří proto neváhali riskovat svou existenci ani při vědomí pravděpodobných postihů ze strany státní moci. To ovšem neznamená, že k těmto po­stihům může kdokoli z nás mlčky přihlížet a po­přít tak svou základní občanskou spoluodpověd­nost za vytváření obecných poměrů v naší zemi. Je-li nám však soustavně upíráno právo usilovat o naplnění základních občanských, politických, hospodářských a kulturních práv, stvrzených mezinárodně právními dokumenty i vnitřním řádem, pak je v míře ještě daleko větší znehod­nocována právě naše elementární občanská od­povědnost za věci obecné.

Obracíme se proto na Vás jako na nejvyšší ústavní činitele, jejichž ústavní funkce v sobě spojuje nejen nejvyšší mocenské prerogativy, ale i nejvyšší odpovědnost. Domníváme se to­tiž, že není možno dále s klidným svědomím připustit, aby trestnímu stíhání a trestům od­nětí svobody byli vystavováni občané, kteří se dopustili jediného „zločinu“, využili právo na svobodu projevu zaručené Ústavou ČSSR a vyjád­řené v mezinárodních dokumentech tak, že toto právo zahrnuje „svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmiko- liv jinými prostředky podle vlastní volby“ (cito­váno z článku 19 Mezinárodního paktu o občan­ských a politických právech). Na desítky takto postižených občanů jsme již upozornili ve svých dokumentech, dopisech a sděleních, adresova­ných státním orgánům, naposledy v dokumentu č. 19 z 8.10.1978.² Úplnou dokumentaci dostup­ných informací o trestním postihu za využívání práva na svobodu projevu a informací zveřejňu­je soustavně Výbor na obranu nespravedlivě stí­haných - avšak zatím zcela bez pozitivní odezvy ze strany příslušných orgánů.

Od 31.8.1978 je až dosud ve vyšetřovací vazbě ve věznici MS č. 1 v Praze-Ruzyni třicetiletý sociolog Jan Zmatlík³ - až do svého zatčení odborný pra­covník Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře ČSSR. J. Zmatlík připo­jil svůj podpis pod Prohlášení Charty 77 v květnu 1977 a patrně pouze proto byl dne 30.8.1978 zadr­žen orgány StB a vyslýchán, přičemž těmito orgá­ny byl převezen do svého bydliště, kde jim dobro­volně vydal dokumenty a sdělení Charty 77 a další texty, zejména kulturního a filozofického cha­rakteru (např. text nositele Nobelovy ceny za li­teraturu Solženicyna). Pouhé přechovávání těch­to materiálů - bez důkazů o jejich eventuálním rozšiřování, které ostatně není trestné, bylo dů­vodem k trestnímu stíhání J. Zmatlíka a uvalení vazby na něj. Přitom i rozhodnutí bylo v rozporu se závazným ustanovením trestního řádu vydá­no až po vypršení všech zákonných lhůt v době, kdy měl být J. Zmatlík již propuštěn. Výkon vaz­by nad J. Zmatlíkem se děje v příkrém rozporu s platným trestním řádem i řádem výkonu vaz­by. J. Zmatlík měl poprvé možnost vidět svého obhájce při výslechu, který se konal až po šes­ti týdnech vazby, za tuto dobu od něj nebyl do­ručen žádný dopis ani jiná zpráva rodině, které nebylo umožněno poslat mu např. ani balíček, a to i když platné předpisy takový postup zaka­zují. J. Zmatlík je trestně stíhán za údajné spá­chání trestného činu přípravy k podvracení re­publiky, kterého se měl dopustit pouze tím, že měl u sebe zmíněné texty, jež dobrovolně vydal bezpečnostním orgánům, neboť byl přesvědčen, že se ničeho trestného nedopustil. Jeho případ, stejně jako řada dalších, nasvědčuje tomu, že o něčem podobném nemůže být přesvědčen ni­kdo, když trestním stíháním je zcela zneplatně- no právo na svobodu informací.

Protože považujeme pokračující trestní stíhá­ní občanů vedené např. pouze za přechovávání materiálů Charty 77 za alarmující v trestní politi­ce státu a protože i okolnosti, za kterých jsou ta­ková stíhání vedena a za kterých je na občanech vykonávána vyšetřovací vazba, zpochybňují zá­kladní právní jistoty a záruky, obracíme se na Vás, pane prezidente a pane generální prokurá­tore, se žádostí o zvážení tohoto stavu a učinění takových opatření, která zabrání dalšímu poru­šování právního řádu.

Marta Kubišová, dr. Ladislav Hejdánek mluvčí Charty 77

^ čsds, sb. Charta 77. - strojopis, Fotokopie.

1 Rozumí se Závěrečného aktu.

2 Viz D70 (8. 10. 78).

3 Jan Zmatlík (ročník 1948) byl vzat do vazby 31. 8. 1978 a stíhán pro přípravu trestného činu podvracení repub­liky (§ 98 trestního zákona), které se měl dopustit tím, že rozmnožoval materiály Charty 77 a samizdatové fi- lozofi cké a literární texty. Odsouzen na dva a půl roku vězení. V odvolacím řízení 30. října 1979 mu Nejvyšší soud snížil trest o jeden rok. Propuštěn byl 29. listopa­du 1980. Viz též Sdělení VONS č. 30, 39, 63, 100, 122, 123, 148.

Plné znění: In: Charta 77. Rok 1978. Samizdatový sborník, s. 87-88 • Listy, roč. 2, č. 1 (únor 1979), s. 53-54.