Krize moderního člověka¹ [1949]

These k diskusi z referátu L. Hejdánka „Krise moderního člověka“ (30. 5. 1949)²

1. při porozumění slovu Božímu nejde o vnikání do „biblického světa“, jde o porozumění světu, v němž žijeme

2. Totální nárok Boží a naše víra: není jedné oblasti lidského života, jež by nepodléhala tomuto nároku.

3. je třeba znát svět, „znát jeho situaci“

4. křesťan a dějiny: i současné dějiny mají své místo v plánech Božích. „Boží dějiny“ neskončily křížem a vzkříšením JK.

5. tradice a navazování: nelze „přeskočit tradici“ (třeba při „návratu k Písmu“), je třeba z ní vycházet vědomě, abychom ji mohli překonat.

6. význam myšlení a theorie: dnes, kdy vždy nějaká theorie a ideologie „ovládá svět“.

7. v čem je krise moderní doby: úpadek víry, osobního přesvědčení

8. v čem je modernost dnešní krise: primitivismus, romantismus, positivismus

9. máme „zachraňovat“ svět? nejde o „záchranu“ světa, ale praktické každodenní pomáhání (význam drobné práce)

Bratře, sestro, pročti si tyto body k diskusi, připrav si vlastní odpovědi nebo námitky – to je tvůj osobní příspěvek k příštímu programu ve sdružení. Děkujeme Ti za spolupráci.

Krize moderního člověka³

1.

divné téma; je přípustné ve Sdruž[ení], v církvi?

Je to biblické téma, biblická otázka?

a tu nejprve kritika takového šosáctví

vykládat bibli biblí znamená vzdalovat se skutečnému životu; zůstaneme ve světě biblickém, tj. světě starém, dnes už mrtvém, a tak i naše křesťanství, naše víra je stará a mrtvá.

konkrétnost: omezuje se na konkrétnost biblického světa, nedovede však být konkrétní dnes.

nejde o schémata; každé schematizování svědčí o plochosti, povrchnosti, neživotnosti

2.

oč jde vlastně v křesťanství? Jde o poslušnost. Ale posl[ušnost] není stav mysli, není shrbenost a odevzdanost skutkům Božím. Poslouchat znamená tvrdě pracovat, plnit Boží požadavky. Boží nároky jsou velké, nevynechají nic z našeho života. A netýkají se jenom nás, nýbrž našeho národa, celé společnosti, celého světa. Bůh na nás klade požadavky v zaměstnání, ve vědě, v politice, v obchodě, všude.

J. K. kázání na hoře – jde o smysl, ducha, tendenci příkazů, ne o formulaci!

3.

Abychom rozuměli těmto požadavkům, je třeba rozumět světu, tj. rozumět politice, vědě, své práci atd. Musíme vědět, co je člověk, abychom o něm nemluvili v šifrách a ve zkratkách.

4.

Dějiny

nejsme zasazeni na skleněnou horu, nýbrž do středu Evropy, do dvacátého století, do společnosti mezi lidi. Neporozumíme dnešku, nechápeme-li včerejšek; neporozumíme dějinám, nežijeme-li plně v dnešku. Nelze ovšem jít s proudem – jsou na nás kladeny nároky. Ty nároky nejsou formulovány, musíme si je sami formulovat pro dnešek. Proto je třeba navazování. Musíme se mnoho učit. My ovšem i tak mnoho přejímáme, ale často nevědomky; je třeba hodnotit a vybírat.

5.

Tradice ↑

kdo o nich neví a nechce vědět, propadne jim pro svou hloupost. Věřte, člověk není schopen přistupovat k ničemu – ani k bibli – bez předsudků; jestliže nedbá svých učitelů, jestliže není kritický, podlehne jim a bude si přitom myslet, že chápe čisté učení. I tradici je ovšem třeba kritizovat – ale ve jménu čeho ji kritizuješ? Znáš ji alespoň?

Nemůžeme začít znova, nemůžeme se vrátit na začátek, nýbrž jen pokračovat a usilovně se odříkat všech starých chyb.

6.

Dnes více než jindy má teorie vliv na světové dějiny; na ní je založena věda, umění, politika. „Ideologie“ dnes není módou, hnutím, školou, nýbrž organizovaným tažením, neproniká jen vlastní vahou, nýbrž je tlačena a podporována všemi dostupnými prostředky. Propaganda; potřeba kritičnosti, znalosti.

7.

Krize – pojem

mnoho se o ní mluví – dlouho

krize permanentní a akutní

krize světová; křesťanů → dnes bohužel světová krize zachvátila i křesťany.

konec konců jde vždy o lidský pád; to je klíč. Ale k čemu je vám klíč, nosíte-li jej stále jen na opasku a nikdy jej neužijete – ani nechcete užít? Fráze. Skutečný hřích nevidíte, jen o něm mluvíte. Nakonec všechno je hřích – relativismus, rezignace. Tam jsou dnešní kř[esťanské] církve, zvl[áště] protestantské. (Nehistoričnost.)

8.

1. Primitivismus

nehistoričnost

návrat k přírodě, reakcionářství, konzervativismus, odmítání vynálezů

hračkářství, puerilismus (vlajky, bubínky, vojákování, parády)

pokles kritičnosti

průměrnost, davovost, povrchnost

2. romantismus – vzpoura

titánství, nebo zase rozměklost, citovost, vyžívání se, prožití

heroismus, kult hrdin

oživení mystiky, čerpání z Orientu, pesimismus, monismus

(nacionalismus)

3. Pozitivismus

ideál vědy mašina, objektivnost

nezaujatost, diváctví stranou citů, lásky a pomoci

pravda z křišťálu – zamrzlá (technika)

(kosmopolitismus)

Dá se to shrnout: ahistoričnost

kulturně to znamená barbarizaci

sociálně

tvrdost vůči chudým: potlačen jedinec; vykořisťování (v plném slova smyslu)

(evropská civilizace)

polovzdělanost; spousta prostředků – ale co s nimi?

9.

Nejde ovšem o to, svět zachraňovat, nýbrž prostě vůbec něco dělat proti krizi ve své situaci

Literatura:

Huizinga: Ve stínech zítřka⁴

Mas[aryk]: Sebevr[ažda],⁵ Moder[ní] čl[ověk] a nábož[enství]⁶

Sorokin: Krise naš[eho] věku⁷

Schweitzer: Verfall u[nd] Aufbau der Kultur⁸

Rádl: Útěcha,⁹ Děj[iny] fil[osofie]¹⁰

10.

Situace:

Středověk – umřel

moderní doba: zahájena vzpourou proti historii

liberalismus – (svobody)

komunismus (jednota)

jde nyní o praktické křesťanství

bez toho nelze učinit ani krok.