Jalovost kosmopolitismu¹ [1949]

I.

Žijeme v době úpadku ducha. Duch dnes nevládne, ale byl svržen z královského křesla a dosud se skrývá u svých věrných, kteří mu zůstali. A přece, jaký je to král, jaký vládce! Není světodějnější moci nad sílu opravdového, vřelého, lásce a pravdě oddaného ducha. Jeho panství není z tohoto světa; nepotřebuje cisteren, neboť ví o živých pramenech. Je to duch aktivní, rozený organizátor světa – a přece je na příklad celé naše století obrovským dokumentem, jak je tento svět duchu dokonale cizí. Ale duch se nevzdává: má dvě mocné zbraně. Jednou je svoboda a druhou zákon. Těmi dobývá světa: pozvedá jej z prázdnoty a dává mu smysl; zakládá na jeho pustině oázy; vtiskuje mu svou tvář a tak uprostřed bezejmenného dává vznik tomu, co nazýváme domovem. Chaotické se mění ve známé, vzdálené se stává blízkým, cizí naším. Taková je duchovní aktivita ve světě.

II.

Ale na světě nic nemá neměnného trvání. Na světě nikdy nic není definitivně zabezpečeno. A tak ani domov. Přijde chvíle, že se nám začne rozpadat před očima. Je naléhavě potřeba oprav, možná, že je třeba mnohé zbořit a nově postavit. Tak přichází nové náboženství, nová civilizace, nový řád společenský: ano, tak přicházejí převraty duchovní i sociální, mravní i hospodářské. A tu duch nejednou propadá strachu a zmatkům a ve zmatku zapomíná, že má zbraně dvě, a bojuje pouze jednou. Nezáleží na tom příliš, která to je; v každém případě to je rezignace, útěk, dezerce. Už to není onen světový organizátor, aktivní duch, neboť mu chybí dvě nejdůležitější známky pravosti ducha: předně jasné, určité přesvědčení, nekolísající víra – a za druhé pružnost, mladost, ustavičná pohotovost podívat se do očí novým událostem. Ve strnulosti a zkostnatělosti na jedné straně a v nedostatku jasné, praktické víry duch přestává být duchem.

zákony – reakce

svoboda – vykořeněnost[,] „déraciné“

lhostejnost k duchovním věcem – slabost

chybí vnitřní vztah k věci

neuznání veř[ejného] života – jen občan vesmíru

pryč od všeho „ty máš“

svalování ze sebe odpovědnosti za lid

bez kroužku, přátel, bez domova

popření konkrétních závazků, odůvodněné abstr[aktní] teorií

ve vědě:

bez centrálních problémů, bez jednotné metody: nic základního, svého se nechce dovědět (bystrý pozorovatel)

nejde v prvé řadě o to, svobodu zabezpečit, nýbrž uplatnit – a to lze jen loajálností²

Dnešní boj proti kosmopolitismu: politické pozadí

Problém je světový, obecný; nástin.

Potřeba vyjasnění. Dnešní náš úkol.

konkrétismus proti kosmopol[itismu]

je třeba být někde doma; kroužek, hnutí

1. úsilí ducha – světodějné

2. „doma“, „můj svět“, známost, blízkost × cizí svět hmoty

3. duchovní převraty – i sociální, hospodářské: konec konců však jde o pružnost ducha, ne žaludku

4. odumřelí duchové brzdí, ale křečovitě se drží: hlavní sídlo reakce

5. živí ještě duchové tak nemohou, i utíkají s (povýšeným pohrdáním)

svoboda

mezitřída – inteligence

internacionalismus

abstr[aktní] věda

kosmopol[itismus] především otázka intelektuálů kněží viz KR I. 191³

kosmopol[itní] úsilí je dnes vlastně ideálem stavovským: je to obrana

inteligence má vést národ; ale ona se vzdává této vlády a ponechává ji politikům

zájmy inteligentní se nesmějí podřizovat zájmům politickým; ale dnes zvlášť je třeba připomenout, že inteligent nesmí utíkat od povinnosti formovat politiku

Reakcionářství je propastí, nad níž stojí dnes všechna nemarxistická inteligence; a těžko je nespadnout

pocit absurdnosti

málo sil – proto světová orientace

antologie cizích literárních proudů

byronism

jalové je to, co jenom dožívá

kosm[opolitismus] je slabost ducha

(nádech dobromyslnosti)