Logika IX
14. 12. 1987
KAZETA 1
STRANA A
…
KONEC STRANY A
STRANA B
CHYBÍ
KONEC KAZETY 1
ZAČÁTEK KAZETY 2
STRANA A
…
[CCA 5:00] Hejdánek vykládá Husserlův intencionální předmět jako konstituent, který nám umožňuje myslet v proudu vědomí totéž… [Chápe ho špatně? Zdá se, jako by tu Husserlův pojem intencionálního předmětu ztotožňoval se svým…]
O reflexi a jejím ekstatickém momentu – s pravdou se můžeme setkat vždy jen ve své budoucnosti…
[25:05] Konec semináře, Hejdánek přeje pěkné svátky – pokračuje ovšem ihned zřejmě nějaký starší záznam, který byl tímhle novějším patrně zčásti přemazán…
Bergson je přesvědčený, že je možné jen vadné myšlení, celé myšlení je scestí…
O možnosti nepředmětného pojmového myšlení [přepsat!]: bude to takové myšlení, které bude pomocí pojmů konstituovat intencionální nepředměty. Co to je, to já nevím…
Po několika stech letech si řekneme, jestli to jde, nebo nejde. Já taky nevidím moc dál…
…
Přesnost toho myšlení nesmíme ztratit. Protože – za prvé všechna jsoucna mají vedle své nepředmětné stránky taky předmětnou stránku. Mezi nimi není přísný paralelismus. Nesmíme zavrhnout předmětné myšlení, protože ono se hodí na tu předmětnou stránku.
O přesnosti středověku…
Dá se pracovat velice pěkně s nepředmětnými intencemi. Celý problém předmětného myšlení není, že nepracuje s těmi nepředmětnými intencemi. Předmětné intence jsou všeobecně jenom malou částí intencí všeobecně. Jenomže intence všeobecně jsou neuspořádané, metoda byla zavedena jenom do těch předmětných intencí. Nechávají se stranou nepředměty nepředmětných intencí, ale fakticky se s nimi pracuje.
…
Mýtus pracoval s nepředmětnými intencemi naprosto ledabyle a vůbec mu bylo jedno, jestli to dává smysl. Proto nám dneska připadá, že to byli blázni… Nezbývá nic jiného než zkusit, jak by se zavedla přísná řehole do práce s nepředmětnými intencemi. Ale ty intence tady jsou, ty si nemůže reklamovat umění samo pro sebe. Ty intence jsou stejné pro filosofii i pro umění.
…
Heidegger je na mé gusto zatížený představou, že když chceme říct něco podstatného, tak to nanejvýš můžeme říct temně, ale nikdy ne zcela prosvětleně. To je takový předsudek, zřejmě to je poněkud motivováno jeho vnitřním duchovním habitem. Má takovou novopohanskou tendenci, líbí se mu mystici a rád tu a tam v důležitých momentech přesahuje z filosofie do mystiky nebo aspoň mystických náznaků. No proč ne? Jiní myslitelé to dělali daleko hůř… Ale po mém soudu je to neproduktivní, protože to neukazuje dál. On vlastně v určitých momentech rezignuje. Tak jako Platón v určitých momentech řekne, že o tom nejpodstatnějším se nedá mluvit. … Mně se zdá, že to je neproduktivní. … Musí se to vyzkoušet. Říkat předem, že to nejde – na tohle já jsem alergický.
…
O intencionálních předmětech se mluví až v 19., 20. století. Ale my jsme si citovali toho Platóna… [KONEC]
KONEC STRANY A
STRANA B
… tu druhou řeč, tu správnou řeč – „jen neměj starost, je vždycky před tebou, kdykoli budeš chtít“… Já nevím, jestli je něco takového doložitelné z mýtu, ale je to otázka. Ale vůbec ten Írán, tam je jakýsi náběh k tomu typu řeckému – nemyslím historicky, ale věcně. … Podstatou pojmového myšlení je pořád distance, tam se to pořád rozlišuje. Intencionální předmět můžete objevit, když udržíte distanci mezi tygrem a slovem „tygr“, protože slovo „tygr“ se taky může vztahovat k intencionálnímu předmětu, a ne jenom k živému tygrovi, který se vás chystá sežrat. Víte, že to slovo nemusí znamenat aktuální přítomnost, že to je zpřítomnění jakéhosi jiného typu.
…
Neumíme myslet jinak než pojmově…
[CCA 17:00, ale možná dřív nebo později] Rozdíl mezi vědeckým myšlením a myšlením v obyčejném životě… Myslíme většinou zkratkovitým a tentativním způsobem, protože ty běžné záležitosti za to nestojí a musíme reagovat rychle… V běžném životě používáme moc nepředmětných intencí… Příklad s kabátem: 25 let ústně, 23 let písemně (?)…
Diskuse o příkladu se svrchníkem…
Heidegger říká, že když je něco myšleno, tak k tomu patří, že něco taky specificky nemyslíme… [Čili Hejdánek to má od něj?]
Existují intence nebo konotace, které nás nezavádějí k předmětům, ale umožňují vůbec to, abychom mohli předmětně myslet. Nepředmětné intence jsou jako oceán, po kterém plavou kocábky předmětného myšlení. A my jsme dávali pozor jenom na ty kocábky a o to moře jsme se nestarali… Musíme předmětnými intencemi přesně mínit předmětné stránky skutečnosti a zároveň nepředmětnými intencemi mínit ty nepředmětné…
34:30 KONEC SEZENÍ (NAVAZUJE ZŘEJMĚ STARŠÍ VRSTVA NAHRÁVKY – PODLE VŠEHO KONEC ZCELA PRVNÍHO SEMINÁŘE O LOGICE ZE ZÁŘÍ)
Bez toho logu, který má člověk – Ten logos, který je v tom psovi, nestačí k vyjevování…
KONEC KAZETY 2