Logika X
18. 1. 1988
KAZETA 1
STRANA A
…
CCA 38:00 Říkali jsme si, že jsou dva typy filosofů… Jasperse čteme pro filosofické intuice, nikoli pro způsob zpracování. A pak jsou ti druzí, kteří vycházejí z intuic těch druhých, poněvadž sami mají chudé intuice, a naopak mají ohromně pronikavé myšlení. To je typ Heidegger. Ten prostě je schopen – Ještě jeho velkou cenností je, že si uměl vybrat filosofy… To, jak on to myslí a co on z těch intuic vydobyde, to je nesrovnatelné s těmi ostatními. Tedy to je ono. Intuice je, když vidím, jak to vypadá. To je Rhodus, do kterého mám skočit tím myšlením, a teď to musím zpracovat.
…
Jsou určitá taková uzlová témata, uzlové problémy, kolem kterých se vždycky točí určité regiony filosofického myšlení. Nikdy není jedno, jeden ústřední problém. … Zajímavé na tom je, že dobu… určuje to, které ty okruhy problémové jsou v té době exponovány nejsilněji, které jsou takříkajíc dějinně primární, prevalentní, které se prosazují tak, že teprve kolem nich se soustřeďují ty ostatní problémy. A tohle rozpoznat, to dovedou jen ti největší…
Orlové a střízlíci – Mukařovský zavrhl veškerý strukturalismus…
Já chci jenom říct, že není jednoduché rozpoznat to rozhodující, co v té době je. … Někteří filosofové jsou si toho tak vědomi, že dokonce to pojmou jako úkol a napíšou o tom knihu. Příklad je Krüger, který do titulu dal tři hlavní problémy naší doby. A potom si přečtete uvnitř, že to skutečně pojal jako takové rozhodující hlavní sloupy, na kterých ta myšlenková přítomnost spočívá… V tomto smyslu jsou vedle analytici, ti pro to nemají páru… Někteří mají intuici, my jsme tu některé měli, například Nagel nebo Donald Davidson… Všichni ostatní plavou s tím proudem – Rorty taky patří k těm, kteří mají tuhle intuici.
Oni dělají něco, čemu v geometrii se říká konstrukce omezenými prostředky. Oni například vědí, že problém subjektu je problém eminentní důležitosti. A teď nám tady Nagel…
KONEC STRANY A
STRANA B
… že v jistém smyslu dohánějí po několika stoletích Hegela, to jim nepřipadne, poněvadž většina z nich Hegela nezná. …
…
KONEC KAZETY 1
ZAČÁTEK KAZETY 2
STRANA A
…
STRANA ASI O POLOVINU KRATŠÍ! CHYBA?
…
KONEC STRANY A
STRANA B
…
[CCA 14:00] Poprvé jsem k téhle konsekvenci došel, když se tenkrát připravovalo číslo Filosofického časopisu, které mělo být věnováno Heideggerovi, a já jsem tam měl nějaké takové cancy o vztahu světa a řeči… Tak jsem tam přišel k tomu, že řeč, která tam zhruba je chápána jako logos, nikoli tedy jako lidská promluva nebo jazyk, čeština, němčina nebo podobně, tak že řeč je vlastně médium, bez něhož není možné žádné promlouvání, ani mezi lidmi navzájem, ani promlouvání toho pravého, které je oslovením člověka. Čili že to je jaksi médium nezbytné, nevypustitelné, nezanedbatelné v úvahách. Nicméně že to, co nás oslovuje, že nikdy není ta řeč.
Já jsem měl takové obavy, když jsem četl Unterwegs zur Sprache, že tam na řadě míst volí Heidegger formulace, které vypadají na to, jako kdyby řeč sama mluvila. Ale to má dvojí význam. Samozřejmě, když řekne „die Sprache spricht“, tak to může znamenat, že nás oslovuje. A samozřejmě nemůžeme být osloveni bez řeči. Jenomže je strašně důležité vědět, že to, co nás oslovuje, že není ta řeč, že skrze ni něco. Tedy ta mediální funkce logu je čímsi strašně důležitým, to musíme pořád držet. Tam nutně musí být další instance, logos není tou poslední instancí. Je to velká vymoženost filosofická, že rozpoznáme, že logos vládne všemu, ale nakonec se ukáže, že to je teda jenom ten správce, který to spravuje, který to organizuje. Ale je to jenom ten pachtýř. Není to ten majitel.
…
[CCA 27:00] Pojem je pánem nad svým intencionálním předmětem… K tomu se dostaneme popříští večer…