15. 2. 1988
KAZETA 1
STRANA A
…
…
KONEC STRANY A
STRANA B
…
…
KONEC KAZETY 1
ZAČÁTEK KAZETY 2
STRANA A
…
CCA 9:00 O místě v Aristotelově Metafyzice, kde se logos nedá přeložit jinak než jako pojem… Podstata je buď celkem nebo jednotou pojmu a materie, anebo je to ten pojem sám. Míní se tedy v různém smyslu. Přičemž podstata jako celek, jako konkrétum vzniká a zaniká, kdežto podstata jako pojem nevzniká ani nezaniká, protože pojem nevzniká ani nezaniká…
…
Když mluvíme o pojmu „pojmu“, tak si zároveň vytváříme intencionální předmět „pojem“, což je chyba, protože pojem není předmět… Nemůžeme na té chybě stavět… Musíme si navyknout konstruovat spolu s pojmem intencionální nepředmět… V tom je po mém soudu zakopaný pes, proč se nepodařilo dosud přesně říct, co to je pojem…
…
Budeme potřebovat ke všem pojmům, které budou našemu myšlení umožňovat, aby se vztáhlo k pravým jsoucnům, ještě trojče – intencionální nepředmět…
…
O dějinnosti lidské konečnosti, mj. o Řehořovi z Nyssy a jeho nekonečném pokroku – velmi zajímavé…
…
Podstata dějinného myšlení je v tom, že ví o té otevřenosti do budoucna – že před námi nikdy není nějaká zeď. Konečnost se musí interpretovat jinak, než že jsme tady zazděni v nějaké cele bez dveří…
…
KONEC STRANY A
STRANA B
…
KONEC KAZETY 2