Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
s1.flac
====================
Když nemáte, tak já začnu. To neslyšané je poněkud slabý příklad Ungerheuer. Ungerheuer je něco si až netvornýho, až takovýho obrovitýho na jedné straně ve smyslu velikosti, ale zároveň netvořenýho takto obrovitostího. Takže nevím, cože? Jak se zve? Možná obludného snad bychom poprostu s otázkou. To neslyšané se mi zdá slabé, ono by to v podstatě tam mohlo klidně být. Máte nějaký zálek na to pozměnění? To by bylo obludný rozpad v případách, co se stalo rozpad. Všech autory to můžeme obludnit. To je běžné v dějinách, že vždycky nějaký čas platí nějaké hodnoty a pak zase neplatí něco jiného. Není, že se rozpadnou všechny, vždycky nějaká kontinuita je. To je asi smysl toho, o kterém bych řekl. To když mi taky není ono, že tady je ibrvítik. Ibrvítik je odbud, což je odvaha. Ibrvítik je superodvážnej až drzej. Přičemž ovšem pícha je totiž nějak jiná kvalita. A ovšem to spukný je, nevím, možná taky s otazníkem, protože tam to ýbr, to, že to je přemrštěně, přemrštěně sebevědomí, to není ono, ale něco takového dát, že to není jenom jakási kvalita spuknost, ale přemrštěná spuknost, což je ve spuknosti trochu obsažený, že to je už jako ibris. Je to superbíra, spuknost, to je super. Není to lepší než na paraléko, to píše, ale zase není docela přesný. Jež tam by měl být zrušený a tam je které, že jo, takže by měl být zrušený vazeb které, ne? A pro konce to jež se nemůže stavovat k ničemu jinýmu než k tomu, že... A můžeme přejít ty druhé pěty? Proč by tam nemohlo být místo toho operování? To je taková tendence, že když se říká, on jen operuje nějakými slovy jako... To má ale to být nějaký takové... No, ale já rozumím, že to není jako úplně prostor v tom myšlenkové. Řekni, že v té němčině to operuje jako neukrálnější. A tak jsem tam chtěl dát nějaký radši neukrálnější slovo. To operovat by se mě stálo, že prostě v tom odstavci, jako by zaznělo, tak se prvno prostě najednou. Operování stejným myšlenkům. Pod tým větěvým. On by tam mohl dát používání, že? Já myslím, že jo. A to je na to jako nebezpečné. No a pak možná v tom konci být... Jsme tady návštěvě vzájemnosti. Já bych tam mohl být prostřední než prostřední, protože když to bude prostřední, já to nebudu takový pedantický. Vlastně v té minulí věděl jsem, že ten konec, když můžeme říct všechno prostě všechno, to prostě je... Co to je? Proč prostě? Tam je jako vůbec všechno. Šlechýn, to je takový to naprosto všechno. Co to je naprosto a prostě, že je to blízko. Užívá se to prostě všechno. Prostě to jakože schrnuju, zjednodušuju, to je prostě. Víš, to dobře cítím, ale možná všechno. Absolutně všechno, abych se český řekl, že jo. Vůbec všechno. Po chříchu všechno. To nechci říct, spíš to úplně vůbec. A to od srdce vrátí do srdce. To bylo docela všechno. Cože? Docela všechno. Možná to vůbec je takový... Jo, jo, jo, vůbec je generálně vůbec. Ne, já to nemyslím jako dobrý variátor, protože jsme to tam vždy měli vrátit. Tak to je dobrý, tak to je vždy vždy. Nebo to ještě tak rozvědbě vždy v tom programu, že jo. Ano, takhle z toho bylo napisáno, že dát na teoretické možnosti, to je jako bývat, hrát do kino takový, že situáci mohly svolit i když bylo zraně určeno, co by bylo návštěvné, tak tady takhle tak vypadalo. Ano, tak ty dvě děti snad už... Já jsem říkal jenom, to zakrývá síly chaosu připravené k propuknutí. Jo, změnitem slovosle. Ono, když to tak točtu, tak propuknutí připravené síly chaosu. To je taky zapomnějící, jak to kdo z toho řece jich měl. No, tak to je teda už poslední, teda z tohoto překladu. Zapřísahání, nemělo by tam být zapřísahání? To je možná věc příští, no, to máš v prvním. No, je to skoro jako zaklínání. A zapřísahání... Těchto slov zapřísaháte někoho. Vždycky zapřísaháte součce, nebo pána Boha, nebo solidárního pána. Ale těžko můžete zapřísahat slova. No, ne, existuje i zapřísahat se, přičem už když se užije teda to substantivizovaná podoba zapřísahání, tak to je společná i pro to zapřísahat, i pro to zapřísahat se. To je dobře, ale jak to pak řekněte, ty slova učenými. Zapřísahat se čím? Slovy a učenými? Zapřísahání těchto slov a učenými. To určitě ne. Já si dokonce myslím, že by se dalo to říct i opravdu, zapřísahat se na něco, jo, jako zapřísahal se na Biblii třeba, nebo takhle. Já to ještě neslyšel. Neříká se, nevím. Já nevím. Ale zapřísahat se, vážně, zapřísahání se těmito slovy. Těchto slov a učenými. Ne, to pak je, řekneš, zapřísahat se těmito slovy, to znamená, že říkáš, jakými slovy se zapřísahal. To je jaký slov použil, když se zapřísahal. Ale to není tady ten smysl. Tady je skutečně to přísahání na tato slova a učení. Že na ně přísaháš. Nechceš o fenomenu pohybňovat, jo? Jsou slatý. Ty ne, pomocí těch slov, děkuji. Pomocí těch slov, že se zapřísáháš. Ale tadyhle, jak to je německá vlastba, je tadyhle vážně přísáhání těchto slov. Ahojte úplně. Fakty. Bešvern. Bešvern je právě... Ano. To je zakozativa, tady je fakty. Ne, tam máš... Tam je genetiv, ne? Bešvern, ty se borte. To je genetiv. To je genetiv, no. No, ale protože to je... Je to staženo k tomu, ze substanti mělýmu slovesu, ale ze slovese samozřejmě to je zakozativa. Já si myslím, že to je zaklinání těchto slov, teda zapřísáhání těchto slov a učení. Tam to je v češtině sedělo, že? Já myslím, že to tam je přeruženo správně. Já si nedovedu představit jiné. To přísáhání na tato slova a učení v tom smyslu, že prostě přísahám na určitej pojem, přísahám na koncepci, přísahám na určitou ideologii a tak dále. Ale kdybyste to chtěli použít, tak jste by se pro Afriku nakonícili za přísáhání těchto slov. Ale za přísáhání těchto slov je to samé jako za přísáhání sedna? Ne, za přísáhání těchto slov to nedává smysl. Co to je? Zapřísáháte slova. Za přísáhání těchto slov. No dobře, ale zapřísáháte slova? Co to je? To nejdřív. Zapřísáháte slovo. Co to je? To je ten genetik, který se nechce mást, že? A on to tam trošku jako jako je konfuzní. Zapřísáhat můžete někoho anebo zapřísáhat se něčím. A když se zapřísáháte něčím, to znamená, že přísáháte na něco. Já jsem jenom řekl, že jestli někdo to věří, tak ono taky samozřejmě. No, když to o tom, jako váš tým je, zapřísáhání těmito slovy a učení. Učení. Jenomže tam to je právě ten můj smysl, že by to mohlo být jako pomocí. Záleží to od nás. Záleží to od nás. Děkujeme vašemu přání. Děkujeme. Jo, a tak k tomu říkáte, to bez toho pravého, bez toho celého. To znamená, že to má nějakej účinek, ale není ten pravý. Tady smysl toho je, že to nemá žádný účinek. No jo, ano, ano. Bez nějakého skutečného, nebo jak to říct. No, víš asi. Ten opravdový. A opravdový je něco jiného. No, možná ten opravdový, že teda. Mě to zase nezostal skutečný, za to aigentlich, jako nevím, jo, tak nevím. Já tak to vím, si to ten pravého účinek, tak opravdového. Vlastní to nejde vůbec, protože by to vypadalo jako přivlastně. No, teď máme to. To je opravdový, jo. Ale to těžší ale je dobrý, že na vrchu tam máte taky opravdově a dobře, jo. Takže vár a vtip. No. Ale je to aigentlich a překládáme jako opravdové zase, jo. Tak by to něco mohlo... Skutečný možná. Tak může se v tomhle případě dala. Co to dělá? Zas další větěnová skutečnost. To je taky vár a echt. A my na to máme jediný slovo. To je vždycky problém. Zase někdy přes překladání můjho toho. No a tady to... Tam dorůst, být potomkem, možná dorůst. No, potomkem, ne. Ale budeš být na úrovni. Dorůst, být na výši. Být na výši, jo. A to samovný stát tam taky možná nacházet se, že? To ne. Nacházet se, to je... To je z normy nečeských. My jsme se to vždycky učili. Věděli, jak se radši ty vyhrávají. Jo, takže jako to mám... A můj stát. Samovný stát. Samovný stát. A to předtím, když jste tam dal jakou možnost místo toho potomka. Jo. Na úrovni, na výši. Neříká se taky všechny po právu. Být po právu, no. Být po právu. Ještě se nějak říká. Být právou. ... Takže... Můžeme? ... Přicházíme k... Doušivá špika. One ještě netého dopadu. Já jenom bych se přihloubal, teda... Oni ty nadpisy, sice jsou tam jako uzatečňovaný dost tak jako nepravidelně. Je to tak, že jsou vždycky na tom začátku ty kapitoly vlastně podalé a pak už v tom textu se nevyskytujou. Ale vlastně by to možná stálo za to... ... ... ... No to pak můžeme vymyslet. Ale to se samozřejmě dá udělat uzatečně. ... ... ... ... Tak to pak jakosle budeme setemm mluvit. ... ... ... ... ... ... ... ... ... Tak já mám hned k tomu Game Verdic. Game Verdic není současný přítoží tohoto. Ono samozřejmě se to často takhle říká, ale současný je, že nám je vždycky sněčilo. Vždycky jsme se o tom hádali. Já si myslím, že to v tom čtenáři nezbudí ty pravé asociace. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali. Vždycky jsme se o tom hádali.

====================
s1.flac
====================
dojem jakoby toho mistra, které to znal. Tak myslím, že tady. Ale rozhodně teda moček, že? No tak. A o všem, co bylo tehdy ke čtení zegla, takže si z větší části to bylo prostředkované. Já jsem si jistý, že vlastně znal zumba to samé, co znavali díky tomu, že opravdu ty profesoři to přednášely podle těch Hegelových přednášek, i těch, který vlastně třeba tízkem nebyly vydaný, nebo postupně už je to v těch třicátých letech taky některý nevydaný přednášky. Ale řekl bych, že prostě oni přednášely i teda to, co prostě teda Hegel sám jako k němu nevydal prostě podle Hegla. Takže to tam opravdu jako, že se to tam vydalo opravdu teda zcela zkres na zkres. Já vím, že Kierkever píše v nějakých dopisech, že je to taková kuriózní věc, která během několika týdnů, málo měsíců se změní jeho pohled na Schellinga takovým pronikavým způsobem, že ve prvních dnech... Potom další dopis je mnohem kvalitnější, který už je teď zpět nebyl. A asi za další půl dvěho měsíce, když je nesnesitelný švástán. Velmi rychlej vývoj. Narostil od toho, toho Hegla bral přímě vážnější v další době. A když si s ním vyrizoval účty, tak to bylo šlo do tůj, pro něj. Věděl, že to je vážná zážita. Že s Schellingem si vlastně účty nikdy nevyrizoval filozoficky. Já jsem měl z toho důvodu, že už mě mohl slyšet další dopis. A teď připomínky dostanou třeba na štěstství. Jo, a ta otázka, jo. Proč jsou oba filozofy naší doby, které již nemůžou říct? Proč jsou oba filozofy naší doby, které již nemůžou říct? To je takový trošku divný. Proč jsou oba filozofy naší doby, je začátek vědy, který je velmi divný. To je tenhle začátek, který je divný. Ale to ze slovesnění? No to by bylo samousobně hezký. Ale na druhé straně já se obávám, že je jako hezček, než tak, jak to už je zřejmé, že se to jako nebo mně nenapadá teda. Aby se ten důraz jako nepřesunul tamhle. Tam je důraz na to již neignorovatelný, ale to prostě... Možná jedině prostě opravdu to, ale to už by bylo možný... A proč se ti to nevědí, když jsi to dělal? Proč jsou oba filozofy naší doby, které již nezignorují? Protože tam se ptáš, proč jsou oba filozofy naší doby, zatímco tady je otázka, proč už je neignorovatelný. Proč jsou oba filozofy naší doby, které již nelze ignorovatelný? Proč je už nelze ignorovatelný? Proč je už nelze ignorovatelný? No to vyšlo jedině, ale to už je hodně volné. Proč už v naší době nemůžeme tyto dva filozofy nadále ignorovatelný? Ustačí dát jenom dodat jiné, když se to ještě... Cože jste tam řekl? Já jsem to neslyšel. Proč už v naší době ty druhé filozofy nelze ignorovatelný? Proč už v naší době? To tam není už v naší době, ne? Není, no. Je to tu jiná. Ale proto jsme to přeházeli, aby to dávalo smysl. No a třeba ještě bložit nadále ignorovatelný. To je možná přísilné, protože oni nebyli ignorováni, nebyli docenováni. No v zásadě, když jde o takovýhle věty, tak tam je možná volnost, že jo? Někdy jde do tujího, tak je lepší teda dostat. A tadyhle to je skutečně nové. Můžeme dále obsahující. Taková transformace všech všedních. Já jsem se podíval teda do stropníku a opravdu teda jediný jsme měli osud sudba, co jsem teda viděl. Ale je to hloupý, že jsme s tím šikzali tak jako. Ten frhenglis tam zaznívá něco jiného se slovenským slovenským slovenským slovenským slovenským slovenským. Je to určitě osud, zejména v češtině ten osud, já vám řeknu, že je to vyslovenější ksálo. Frhenglis to je, tam je obsaženo to, co je jako uloženo, co je naloženo na tu dobu, co je na ní zavěšeno, na co ona je zavěšena. Takhle čím je zatížena, čím je... Možná teda, že ta sudba přece dostal víc teda ty sudičky nebo něco takového. No, no, je to takový starý slovo už, nevím jak, ta sudba. No, ale to je určitě taková trička pro slovenský. Sudba člověka. Perun a tak dále. No, já teď mě taky nemám na parádici, měl jenom chci zadat nějakou otázku. Prostě ten osud není, nejde do pěků. Ale mám takovej dojím jako, že si jenom nemůžu zpomenout, že slovo je vyslovené. Silo je vyslovené. Já koumlu se s tím slovenským řitárkům, co dnešní, který využívá svatský tón. Sidianka, Sivuša je na hloubku přece, ale my jsme věděli, že v našem hluště prosté slovo, tak je připraveno tam v slově. No, nebo synonimický slovník, kdybych měl, no, tak synonimický slovník. A oni nejsou žádný slušný český, tam je jenom nějakej ten častečnej, já nevím, německý slovník. Já mluvím, že to nějak furt vydávají a vydávají. Ještě furt to vychází, ale prostě, myslím, dva svatsky za tím vyšly. A je to nějak dělané nějakým divným způsobem, vždycky nějakej obor. Takže vždycky je tam obor, tenhle najde. To, že to nikdo nespozoroval, to mi zdá trochu moc silný. Něco takové slabší jako povšiml, že je totiž neuznamenal. V tom to je, že to nespozoroval je zražit, že nespozoroval třeba, že stojí na křivo, že vytli v rádi, takovýhle konkrétnosti, ale potom o frehingny spozorovat je... Můžeš to ale zahlídnout. To je zahlídnout, to se používá v takovým přeneseném smyslu. Spozorovat je příliš takový... Takže nepovšimná to to úplně. Taky není v ní šťastný, že to povšimnoucí. Já myslím, že to nezáleží na smyslu. Nezáleží na smyslu, asi jo. A hlavně tam mám ještě druhou klapot, kterou potřebuji. Potom, když se dělá revize, tak se přehlíží věci, které jsou vynaznačené. To je právě ta nebezpečí a proto radši těch poznámek více. Já mě zase napadlo, když už o tom začali mluvit, jestli by se to nezlepšilo jenom odstraněním té dokonavosti, když by se toho nepozorovalo. Jo, to je fakt. To se podstatně zlepší. To se podstatně zlepší. Můžeš pozorovat, že si něco máte a musíš vědět přesně co nebo co ne. Spozorovat, že se někde něco míří. To je takový konkrétní přílišní. To vypadá strašně divně. V češtině to je čistý však. V něch je široký. To vypadá divně. V češtině to je čistý však. V něch je široký. Především, to v nich je strašně heklovský český. Ale to v německý mi to tak nezná, nezdá se. Ale to v nich jakože, když v tom jednotlivci, tak čili u nich bych dal raději. A dochází se ve pochopení nebo něco takového. Nebo jimi dochází. No to už je takhle, to je voltimerceno. To neznamená přece. Jak se tady to in má rozumět? Jakože opravdu ten duch, neskrzeně, že to co oni dělají, u nich je to vědomé nebo tak. Je to sebeporozumění tý sudny, která je totiž zároveň jejich sudba, protože to může být sebeporozumění. Ta německá formulace je taková, že tam v tom se zníma taky te S frštejecich. Rozhodujeme se s tím. To nemusí znamenat, že to S je to rozhodující. To co se fršteje, to je důležité, a ne S frštejecich. Takže už to dochází do povědomí. Vchází do povědomí. Nemusí se říkat přesně S regne, který S regulatuje. Z té souvislosti se zdá, že to S přeci jenom je... Tam je, ano. Ale nicméně je to takový volnější, než se to česky přesně prorozhodilo. Já se jenom omluvám, já už dneska se věřím. Ale teď už ty úterky většinou budou mít takový, že nebudou nikam jenom s nimi spolu. S mnou. Jo, no. My vždycky začínáme později. Dneska až jsme kejtali z začátku můjho identitice, takže jsme to tady vysvětlovali. Abychom to dělali vládně do zmeta. Aby nás bysme ztušili. No a ještě jsem se chtěl zeptat, jak teda příště? Příště už mohl nám takto tušit, ne? No, bylo by možné, alež myslím, že věnový návrh, že by se to udělalo... Tak pokud byste chtěli, tak je to zásadně možný. Já jsem si uvědomil, že jsem zapomněl včera upozorit, no a snad ještě přijdou lidi příště. My se vlastně nesejdeme. Až na toho Adriance. Ano, prosím. Ještě tady přišel týden, že jo? Moment, kde jde Adriance, nás to říká? 8, 9, 10, 11, 12... Jo, ano, ale předtím ještě čtvrtýho. To by mělo být volno, protože třetího už je volno, v neděle. A sejdeme se do čtvrtýho? No, já říkám takto, třetího už má být volno v ledná. Jo? Je to teda neděle, ale je pracovní, která má být volna, co říkáme. Pracuje se. No, takže třetího se už má pracovat, což je neděle, takže čtvrtýho je v pondělí potom. Ano, takže jo, takže prostě nepadá fungovat, když lidi se vraceli později. To by si museli k sebe vrátit, možná to nenormální. A to už potom zase začíná běh. Aha. Běh pracovní. Teď mě jenom napadá vlastně, možná to tři štyky, kdyby bylo poměrně takový trochu napětý, když jsem cítil, to nejistý, ale... Je to patnácti, jo? Takhle, já jsem v práci, takže by se mi stále, že bych nepřišel. Kdybych si zase jenom, nebo neví, tam... A zase mě je líto to takhle zdržovat, protože to už je potom zase, no. To už je potom dost dlouho. Takže to bych radši, kdyby něco ještě mohlo být. No já bych, podívejte si, já bych si stejně představoval, že se nebudeme takhle postupovat s čelím těm textem. Já si myslím, že bychom mohli tyhlety, tyhlety upravit a tak dále, že bychom mohli vyřídit tak nějak bokem. Tím, že každej, no to tak děláme zatím, že jo, každý připomínku k tomu má, ale v písanosti, jak ty špilisticky, jako no. Tam není zase velká váha na tom, že jo. Podívejte se, jako mě se to překlávalo dobře a nedal, nedal jsem s tím žádnou práci. Jen proto, že se nedal s žádnou zadpovědnost, jo. No, že se to tak vlastně, že to, když tady potom budeme mluvit, tak ta odpovědnost je taky ještě. Kdybych chtěl dělat případ, za který bych, jo, tak jsem zblástek, no. To je opravdu tím naším hlavním cílem, je to přečíst a jak si dobrat se tam něčeho. Ty začátky k tomu nebyly vhodný, navíc ještě to nebyla tak dále. Já bych opravdu si myslel, že klidně můžeme si to sorganizovat, takže prostě ty poznánky, připomínky a tak dále, že teda řekněme, že bychom si udělali po svých domách, stejně se na to připravuje. A že by se to nějakým způsobem vždycky, třeba pro toho, kdo to překládá, tak by se mu to třeba dalo, nebo někomu, kdo by potom taky dělal tu závěřnou redakci, aby to dostal zase zpátky, že aby se to nepadlo do podstu a tak. Ale že bychom to tak jak meritotně nemuseli, tohle to všechno dělat. A my můžeme, já bych myslel, že bychom nemohli projít, ale zda to bude větším dneska. Takže uděláme to zatím. Vypadá to blbě. Vypadá to blbě, a Honza má podíže, já jsem v pání podíže. Právě si nejsem v jistej tosti, jak to v tom příštím útění bude vypadat. Tak se to dneska, mohli na to nestíhli dvěma říct, takže tomu, tomu staršímu, kdo to ještě může. Můžeme to nechat odevřet do pondělka, možná. Tak já vlastně to nevyloučím zatím, já bych to zatím nemohl vyloučit, ale je možný, že bych měl nějakou obtíž, ale nebo na středu třeba potom. Tak když tak to uvidíme na pondělku. Jestli to nevrátí, že? A my jsme natasknuli ten jeden zem. Tak když bychom změnili koncepci, s tím logem, ono to působí už na první pohled tak nějak jako hodně vykonstruované. Proto je to takový jako docela rád. No a to jsou právě pocity, a to je horší. Protože člověk jako... Rozumíte, kdyby se vyšlo z jiného vodu, který je člověkovi nějak mohla... Pokud se hned, v podstatě na začátku, tak nějak jako je zatím schová, i když občas to čeká, když je zajímavé, který máme věci. Takže šlo to nakonec nějak... Víte, jak je to? Já vás návodit, že je to nějaký experiment. Když se má něco vysoké, to není metafizická pozice. To není duchma. Tady jde o to. A já jsem si to nevěděl soukromně. Díky tomu máme věci. To není argument, že to tam někdo má. To není argument, že to tam někdo má. Protože já můžu říct, že jestli že někdo to chce odmítnout, tak prosím, má příležitost, ať řekne v čem je chybat. Že to nemůže jenom, že nemůžeme s toho být. Nebo musí to vyvrátit. Tady to jedno bylo, určitou vazbu do další v budoucnosti to má. Když já na to navážu, určitou způsobem to pojmu, tak já legitimuju ten způsob plánení otázky. To je v pořádku. Celá ta strategie, kterou míníte, že? Ale někdy prostě ta strategie není zrovna příjemná. Příjemná? Není příjemná, ale... To není argument. To není argument. To není argument. A proto vyvolává okamžitě takové reakce, které se snaží tenhle systém rozpít. Ať děláte, co děláte, tak vždycky vyvoláváte nějaký reakce. Ale někdy je to příjemnější. Když je to příjemnější, tak uzískáte většinu. Já právě furt ještě laboruju, když je to s tím jevením, to jevení je taky nejednoznačný, pak s tou jsoucností, s tím ukazováním. Myslím jevením Heidegrovy, rozdíleme s jevením a ukazováním. Teď tam procházím toho Finka, takže uvidím, k čemu nakonec dojdu. Takže to pak až tomu dojde, tomu pondělku některému. Já na to čekám. Jak to vypadá vůbec, Honzo? Ty nemáš na starosti tam ty Aristotely? Už to někdo má hotový? Už to někdo má hotový? Já jsem se nepřihlásil. Ivanovi bychom se hnali v kategorii v angličtině, takže to vykontrolovali. Tak to jsme si hladí z toho a mají z něho. Několik lidí se přihlásilo, tak už to snad mají. Několik lidí se přihlásilo, ale říkáte, ty máš to. Já jsem se nepřihlásil. Vy jste se přihlásil. Já jsem se přihlásil na toho Finka. Na mě nic jiného nebylo řečeno. Řečeno, tak to říkáš. Řečeno, tak to říkáš. Já jsem se přihlásil na Finka. Já mám teď toho Finka a to mě zabere dost času. Vždyť jste mladý. Chodíči do semináře a vůbec nevědí. Vždyť jste mladý. Vždyť jste mladý. Ty to nevíš. Ty seš loup. Včera si taky vyrazím. Ale to je pěkný. Já se na to pomalu připravuju a chtěl bych po tom novým roce nějak, až se to trochu ujasní. Taky říkáš je polově, tak se je tak čas začít. Když si budete mluvit s Petrem Kreskerem, tak mu řekněte, že počítáme, že po novém roce něco nový. On se cítí tak jako trošku. To, že mu nebylo řečeno a snůko, to je tvůj původ taky, tak můžeš mu to vhlásit. On dokonce říkal, někdy možná ještě v prosinci, ale v prosinci se to nehodilo, protože vlastně nemáme ani svojí... To máme, to máme, to musíme.

====================
s1 [ruchy jsou vadou kazety].flac
====================
kdo jen jako by toho mistra poznal, to bych si myslel, že tady... Ale rozhodně teda moček. No, tak. A ovšem, co bylo tehdy ke čtení z Hacklabs? To je další věc, takže z větší častí to bylo prostředkování. Já jsem si jistý, že vlastně znal zhruba to samé, co znamenali, díky tomu, že popravdu ty profesoři to přednášely podle těch několik přednášek, i těch, který vlastně třeba týmhle nebyly vydány, nebo poslouchem, že to bych říkal týmhle tak taky několik nevydaných přednášek, ale řekl bych, že prostě oni přednášely i teda to, co prostě teda Hacklab sám jako kluh neměl vydat, prostě podle Hacklabs. Že teda to tam opravdu jako, že se to tam potáhlo jako opravdu teda zhruba. Já vím, že Fickler píše na Fickleri, takže je to taková kluhovná věc. Během několika tým důmů málo děsíc důmů se změnila pohled na Schillinga takovou chronickou věcí do toho, že Fickler měl. ... ... Takže to byl velmi rychlý vývoj. Narostí do toho, že Fickler byl takovým příjemným várem toho velkého, a když si tím křižitoval účty, tak to bylo takové, šlo do tůj, protože věděl, že to je vážná práce. Když to s tím Schillingem si vlastně účty nikdy nekřižitoval, to bylo filozofické. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...

====================
s1 [ruchy jsou vadou kazety].flac
====================
Připomínky. Tam, já nevím, když to máte, tak já začnu. To neslyšané je poněkud slabé překvapení který byl oběhover. Oběhover je až netvorný, až takový obrovitý holon na jedné straně bez smyslu velikosti, ale zároveň netvořený od toho obrovitostího. Takže, nevím, cože? Jak se zovem? Možná oblúbného smrtí. Oprostě s otázkou. To neslyšané se mi stá slabé, ono by to v podstatě tam mohlo být. Máte nějaký záležitosti od mě? Oblúbněho smrtu. Jenom aby nebylo jasné, aby nebyl oblúbnej rozpad. Protože rozpadají se normálně, ale když je to všeobecné a všechno, tak je to oblúbné. To je to normální. To je běžný. Vždycky nějakým časem platí nějakýho na tématu. Zase neplatí. Ale tak jako... Není, že se rozpadnou všechny. Vždycky nějaká taková bydlo, která je... To je asi smysl toho tady. To pěšné taky není ono, že tady je... To je... Výtik je odvuh, což je odvahá. A výtik je super odvaháčný, která je drzej. Být by to bylo něco takového, jako spůsobní nebo... Přičemž ovšem... Býtka je totiž nějak jiná kvalita. A ovšem to spůsobní je... Možná taky s odhazníkem, protože tam to přemrštěně. Přemrštěně... sebevědomí, to není ono. Ale prostě něco takového dát, že to není jenom jakási kvalitá, jako smutnost, ale přemrštěná smutnost. Protože... Protože to super běh. Kukla. Kukla je super. No, prostě... Není to příhodná paráda. Jako to to písní zase není. Není. To je docela přesné. A tam, věř se, věř, tam by mělo být zrušení? Tam je které, že... Takže by mělo být zrušení vaze které, ne? Které to bude dělat. A pro konce, to ještě na důležitosti ale kvíčem není možnost dočinit. A můžeme přejít i druhý... ... ... ... ... ... ... ... ... ... On mi tam mohl dát používání, že? Já? No, to operování, že... Já teda to jako nevím. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... Titulky vytvořil JohnyX http://johnyxcz.blogspot.com Prostě je... To je... Proč prostě? Tam je... Jako vůbec všechno. No... Člověk ví, že takový to... Naprosto všechno. No tak, ale... Co to je naprosto? Prostě, že to je blízko, ale... Užívá se to, prostě všechno. Prostě to je jako, když schrnuju, zjednodušuju, to je prostě. Takže tam prostě... Vůbec. Víš, že jsi to dobře cítil, ale... Možná všechno. A postavu směřit, abych se česky řekl. Vůbec. Vůbec. To nechceš, já bych to... Vůbec. Jo. A to... Vůbec. Takže to bylo docela všechno, ale... Takže? Docela všechno. Možná to vůbec je takový... Vůbec. Vůbec. Vůbec. No tak. Takže asi na podobné maně... Takže... Takže... No... Takže tak pro všechny vždycky... Takže... Takže... Takže to bylo všechno... Takže... Takže... Takže... Takže... Takže... Takže... Takže asi... Takže asi... 😌 🤡 😘 Já jsem říkal jenom to zakrývá síli chaosu připravené Pro puchtnutí, jo? změním tam slovo viašer. 🤡 Propuchtnutí připravené, síli chaosu. 😈 Tak to bylo. 😈 nebo něco všichnoho. Ono je to skoro jako zaklínání. Vždycky zapřísáháte někoho. Vždycky zapřísáháte součce nebo pána Boha nebo soudárního pána, ale těžko můžete zapřísahat slova. No ne, existuje i zapřísahadce, když se užije substantivizovaná podoba zapřísahání. Takhle je společná, jakéhoto zapřísahatky, jakéhoto zapřísahadce. To je dobře, ale jak to pak řekněte ty slova určení zapřísahadce, či slovy a určeními? No... Zapřísahání těchto slov a určení. To určitě ne. Já si dokonce myslel, že by se tam o tom říkal. I opravdu zapřísahadce má něco, jo? Jako zapřísahadce na Biblii třeba, nebo takhle. My to ještě neslyšíme. Já nevím. Ale zapřísahadce, vážně zapřísahadní se těmito slovy... No, těchto slov a určení. No ne, to pak je... Zapřísahadce těmito slovy, to znamená, že říkáš, jakými slovy se zapřísahal. To jest, jaký slov použil, když se zapřísahal. Ale to není který ten přísah. Tady je skutečně to přísahání na takovou slova a určení. To jest, že na ně přísaháš. Že... Nechceš opravdu nic podivňovat, jo? Jsou slaví. Ty ne, pomoci těch slov. Pomoci těch slov, že se zapřísaháš. Ale tady je vždycká moc fajn. Tady je vážně přísahání těchto slov. Vždycky zemvolte úplně... V tím případě... E-klass, ešver... ...je právě... Ne, tam máš... Tam je genetické. Ešver, ty se volte, to je genetické. No, ale protože to je... Je to staženo k tomu, ze substatí mělýmu slovesku, ale to je se samotným slovícem. Ale si myslím, že to je zaklinání těchto slov. To je zapřísahání těchto slov. Proč? Tam to je v Čeště seděl, ne? Já myslím, že to tam je přerozumit právě. Já si nevím, co to je jiné. To přísahání na těchto slov a učení, tak si myslím, že prostě přísahám... Na to, no, říkni. Na určitý pojem. Přísahám na koncepci, přísahám na určitou ideologii, a tak dále. Ale to byste říkali, kdybyste tohoto použili, tak byste vysvětlovali, co to je zapřísáhání těchto slov. Ale zapřísáhání těchto slov je to samé, jako zapřísáhánce na ne? Zapřísáhání těchto slov... Zapřísáháte slova. Zapřísáhání... Zapřísáhání těchto slov. Zapřísáháte slova. Co to je? To nejde. Zapřísáháte slova. Co to je? To je ten genet, který třeba někde mám. A může tam být kdožkůl jako... Ne, to neznamená nic. Zapřísáhání to můžete. Někdo to může. Zapřísáhání se mětí. A když se například něčím... Zapřísáhání se mětí. Já si tam připravím, že to bude... Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. No, to je šlo... Zapřísáhání těchto slov je učení. Učení. Učení, které můžeme. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí. Zapřísáhání se mětí.

====================
s1 [ruchy jsou vadou kazety].mp3
====================
Připomínky. Nevím, když to máte, tak já začnu. To neslyšané je poněkud slabý předpad toho Ubahoyr. Ubahoyr je cosi až netvorný, až takový obrovitý holon. Na jedné straně ve smyslu velikosti, ale zároveň netvořený holontou obrovitostího. Takže nevím. Cože? Jak se zovem? Možná obrůvné oslo. Oprostě s otázkou. To neslyšané je, co jsem myslel, slabé. Ono by to v podstatě mohlo vytvářet. Máte nějaký záležitosti od mě? Obrůvné oslo. Jenom, aby nebylo jasné. Obrůvnej rozpad. Protože rozpadají se normálně. Ale když je to všeho bez ní a všechno, tak je to obrůvný. To je to normální. To je běžný. Vždycky nějaký čas platí, nějaký hodnoty je tam zase neplatí. Není, že se rozpadnou všechny. Vždycky nějaká taková bydlo. To je asi smysl toho tady. Pokračovat ta pyšná doběra v rozvoji. To pyšné taky není ono, že tady je... To je... Výtik je odvuh, což je odvahá. A výtik to je jako, že je super odvážnej, teda těžký. Pyš by to bylo něco takového, jako spukný nebo... Přičemž ovšem, pyšná je totiž nějak jiná kvalita. A ovšem to spukný je... Možná taky s otazníkem, protože tam to pybr, to, že to je přemrštěně. No, přemrštěně... sebevědomí, to není ono. Ale prostě něco takového dát, že to není jenom jakási kvalitá, jako smutnost, ale i přemrštěná smutnost. To, že to je smutnost, kterou potřebuješ, že to je už i vysáhne. Protože to super běh. To je super. No, prostě. Není to přírodná paráda, jako to pyšná zase není. Není. To je celé přesně. A tam, věř se, věř, tam by mělo být zrušení? Takže by mělo být zrušení vaze v terénu. A pro konce, to ještě nemůže stát klíčem nejího škodu dočekat. A můžeme přejít i druhý terén. Takže to je všechno. A tohle je všechno. Takže to je všechno. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... No, tak teď je další poslední teda z tohoto překladu. Zapřísahání, nemělo by tam být zapřísahání? To je možná nejskvělá, to byla skvělá. Ono je vysoko jako zaklínání. Zapřísahání slova Na zapřísáhání zapřísáháte nikomu. Vždycky zapřísáháte součce, nebo pána boha, nebo soudání pána, ale těžko můžete zapřísahat slova. No ne, existuje i zapřísahance, když se užije teda to substantivizovaná podoba zapřísahání, takhle je společná i kvotou zapřísahat, i kvotou zapřísahat se. To je dobře, ale jak to pak řekněte ty slova a učení zapřísahace, či slovy a učenými? Zapřísahání těchto slov a učení. To určitě ne. Ale já si dokonce myslím, že by se bálo tomu říct i opravdu zapřísahat se, mát něco, jako zapřísaháte na Bibli, třeba, nebo takhle. My to ještě neslyšíme. Neříkat. Já nevím. Zapřísahace, vážně zapřísahání se těchto slov a učení. No, těchto slov a učení. No ne, ale pak je, neřekneš zapřísahace těchto slov, to znamená, že říkáš, jakými slovy se zapřísahal. To je jaký slov použil, když se zapřísahal. No. Ale to není který ten přísahání. Tady je skutečně to přísahání na takovou slova a učení. To je, že na ně přísaháš, že nechceš opravdu nic podivňovat. Jo. Jsou slavý. Ty ne, pomoci těch slov, pomoci těch slov, že se zapřísaháš. Ale tady je, tady je vždycká moc fajn, tady je vážně přísahání těchto slov. Vždycky zemvolte úplně v tým předzvízení. Bešverní. Bešverní je právě, ale tyhle. Ne, tak máš, tak je genetické, ne? Bešverní se volte, to je genetické, no ale protože to je, je to staženo k tomu, ze substantým nějakého slovesku, ale to je ze samotných slov. Ale si myslím, že to je za kvinání těchto slov, to je za přísahání těchto slov, protože tam to je v Čeště seděl, ne? Ne, já myslím, že to tam je přehodnost právě. Já si nevím, co to je jiné, to přísahání na tato slova učení, tak si myslím, že prostě přísahám, na to začítej. Pojem, přísahám na koncepci, přísahám, naučím ideologii, atd. Ale co byste říkal, kdybyste tohle použili, tak byste vysvětloval, co to je za přísahání těchto slov. Ale za přísahání těchto slov je to samé, jako za přísahánce na ne? Za přísahání těchto slov, které jsme dávali, to je, že zapřísáháte slova. Za přísahání, za přísahání těchto slov, například, zapřísáháte slova, co to je? Promeň. Přesně to je. A co je to? To je ten vět, co větě má. Můžete tam, když to je škůla, to máte nějakou informacii. Ne, to nevím. A zapřísáháte, můžete někdo, nebo zapřísáháte se většinu. A když se zapřísáháte většinu, to znamená, že se zapřísáháte na někdo. Já se tam připravím, že to bude, nebo například, no. No, přišlo, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, koukejte, ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...

====================
s2.flac
====================
Mně se totiž nedobí ten odpor. Tady je gainer shaft, to je něco jiného než odpor. Odpor je pasní, nemusí být koncepcí. Kdežto gainer, teď si musí hát zážená tam, kde bude na výši. Odpor je na brzdě. To je daleko opčí protivní, že já... Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Vypadá to tak, že máme tu takovou střílu, která můžeme odporovat. Věce, které jsou dostupné, které se dostaly mně do ruky a kde se mluví. V tom opravdu to se nenajde. V tom opravdu to se nenajde. To jsou takové nejběžněji používané studentama. To jsou takové nejběžněji používané studentama. Tam sice určitý partie tomu věnovaných jsou, rozsáhnejíc než jinde, ale jsou dost špatně udělaný a že by to bylo tak rozhovědcí, se tam dost toho neukazuje. Naše ráno tam, kdyby se vzal to slovo, co píše v dějinách filozofie, tak jak Kierkegaard, tak Nietzsche jsou naprosto okrajový postavy, které snad jenom jsou projevem krize, ale v žádném případě filozoficky nemají žádné více. Naše ráno to vyvrací tím, co napsal jinde, ale v té dějinách filozofie, tam okravu mu stál jenom za něco podobného, co udělal Aristofanes de Socrates. Kapitolka o Kierkegaardu je napsána a Nietzsche nepsal. Nietzsche má strach, proto si píská. To je špatný oraslovino, tam je to pochopitelné, že to nemohlo být proto porozumění. A to všechno je ale ještě ta generace, která studovala v době, o který se jenom nemluví. Studovala to možná, jenom že nevím, jestli mám vaši poznámku chápat, takže kdo se čemu nenaučí v době svých studií, tak pak už je ztracen. To by platilo, pokud by to platilo po Jaspersově, ale víte, v kolika letech on objevil toho Kierkegaarda? V 1949. Mluvil o tom hodně o něčem zařítkým. Tam ovšem je to převážně krásný objekt pro ty jeho výklady, které jsou v podstatě vmíněny psychologicky stále. I když víme, že už tam došlo k tomu přechodu, že překročil Rummikon, ale on ještě to sám nevěděl. Po té stránce, že tak oba to jsou psychopati, nebo přinejmeně nevím, neurotici určitě, ale oba psychopati, že to jsou. Ano, střídají se u ní depresy s maniema, čili to jsou dost maniakální typy. Samozřejmě, že to bylo atraktivní o tom psát, ale myslím, že to není ještě argument pro to, že to bylo filozofické zváženost, to nebyla cesta k tomu, on si je objevil takhle. Je fakt, že ten Heidegger v přednáškách, který jsou dva roky potěhlej a stresovej, těžko říct, jestli to je výslovný ohlas nebo ne, velice podrobně argumentuje, že tyhle dva myslitele, které tu naší situaci dneska už přeglídly a na který se musíme odvolávat, jsou teda nýče v tom seshodu, ale druhý je teda Herderli. Heidegger zřejmě byl protivný. Nejenom, že ho neznal. On ho znal a vzajímocně se na něj podvolává a říká, že jako lec, který je o analýze v jednotlivým je toho třeba snad růsažný, ale rozhodně teda si nemyslí, že by to byla nějaká silná filozofická koncepce jako v celku. Jak to teda vypadá? Nebylo nutno ho překvádat, že jim byl vlastní, že navíc vycházel z určitý atmosféry, takže i ta zas měla k němu blízko, takže to bylo takový pochop. Nikdo nevykonal pokus z toho vyvodit filozofické důsledky, nebo nějak to postavit filozoficky. To byla spíš taková filozofická eseistika kolem ničeho. Atraktívního se to krásně čte, sugeruje to různý věci a tak dále, takže se o tom pěkně povídá. Ale dělat z toho filozofii tohoto zase udělali jenom Jaspers a Heidegger. To je pravda, po nich to dělali ty další. Jaspers napsal knihu volinčem, která je velmi pozorovodná. V Heideggeru to vlastně dlouho známo, nebylo, tyho přednášky teda to znali jenom ty studenti, co to akorát poslouchali a vyšlo to až někdy v 60. letech. Mnohem později než ten Jaspers, který vyšel před válkou asi v 35. letech. Prostě dost dávno. My žijeme v určitém hovzduší, že už nám to je jako běžný problém. A když vidíme, jak se to jinde tak vidí a vykládá, tak opravdu je to cesty mimořádný. Zdar jako není prosazený. My to bereme. Pojednou jsme se orientovali zrovna na několik těch myslitelů, který nám to dali tak, že jsme to ani nemohli nešpolknout. Ale opravdu dějní filozofie ještě jedna. Já neznám, kde by byly postaveny na tom. Tak jak se dělaly třeba všetky starší dějní filozofie, byly postaveny tak do Kanta a po Kantově. Jak uvidíme, Jaspers má za to. Jaspers je velký znalec a ctítel Kautův. No ale ten přelom, který znamená i pro něj Kierkegaard a Nietzsche je větší, než ten přelom, co znamená Kant. To je něco, co absolutně neprorazilo. Ten major vyšel ve skriptech a ono je to trochu založené... A to je nějaký štíl nebo teď nějak nedávno? No tak ty skripta vyšly dost nedávno. To může být takový pětlet nebo čtyřinaký. Ale já jsem ho slyšel přednášet už asi v 1.80. A myslím, že je to založené na knížce, která je asi méně ostrá v tomto, ale v podstatě ta koncepce se teda hodně podobá knížce, kterou teda vydala Popelová o ty moderní božovatní filozofii. Rozpad moderní. No, no, no, no. Na tom jde za mě. No, jako Jaspers. To je to fakt hrozně moc. No ne, no. Ví, že to svět neviděl. No, ale ten rozdrž je teda převzatý, jo? Jo, možná. A potom jsem si vzpomenul úplně náhodou, že je ta krejčího kniha Filozofie posledních let, kterou poumyslím. A tam teda Nietzsche je jako jeden z velkých filozofů, sice je jmenovanej, ale jako další hned vedle s ním souřební jednost. Takže tam je vidět, do jakého sousedství to ten krejčí dává. Ale taky jsou někteří, kteří vedle oblíněně s Brzema a Nietzschem byli Berou a Heideggem a Berou. A zda je to vlastně tady. Tak to je, vlastně to je. A je to 1. A je to 2. A je to 3. A je to 4. A je to 5. A je to 6. A je to 7. A je to 8. A je to 9. A je to 10. A je to 11. A je to 12. Toto je všechno, co já si mohu říct. Všechno všechno, co já si mohu říct. Všechno všechno. To ne, žádná hra. Žádná hra je, myslím, to ne. To ne, to ne, že mám. Ale bylo by na čase, no, tak toho jistého musel být nějaký, velký filozof, já to taky neznám, no, ale tak. Jako určitým stylem se jim blížitě mení. Odporem vůči klasické německé filozofii, odporem vůči systému, i když on napsal, teda, že to je ten systém, že... Ale prostě v podstatě odporem vůči akademické filozofii. To je všechno vlastně. Ale v našich klasických učebnicích filozofie jsou oni v podstatě uváděni ohromadě, že já mám zařito v sobě, v podstatě, že jsem k ním měl vždycky ten nejlepší vztah, díky tomu, že v těch učebnicích byly uváděni ten příklad, kterému se nemáme přinášovat. Vy myslíte, že ještě... No, Šopenhauer. Všechny tři. Mlíček, Jakby byl to Šopenhauer. Já je mám takto zařitý v sobě. Protože když to teď vykládáte o tom, že ten postoj k ní byl vždycky jinej, tak se to opravdu těžko představuje. Já sám bych teda nemohl si zvůdnit zařadničok nahoru k těm lidem a další třetí osobů toho typu. Přece jenom je to něco jiného, ale událost se stává tím, čím jest nebo čím byla teprvá navázání. Není vyloučeno, že Šopenhauer je nejlepší, než se vzdává. Můžeme říct, že mně. Ale nenašel jsem mě nikdy. Moderné učení vtipné na ty jeho aforizmy, nebo zejména ta samistická knížka o texofismu. Texofisma je to návod, jak používat triku rendolinskejch a sofistických a tak dále. Přesně vyjmenovaný. Jednak je to návod, jak odhalovat protivníka, že dělá tyhle. A za druhé návod, jak je dělat, aby to ten protivník neviděl. A je to velmi vtipně napsané a teda nejdokonalější analýza podvodů v pseudofilosofických, které se tak běžně dělávají. Ne s plným vědomím obvykle. Ani nebude s plným vědomím. Skutečně ta jasnost, že mě provede. Asi jednou už společno. Podle mě je to velký a vyšel taky vejčecký. No a konec. Že jsou pro dvacáté století ve filozofii skutečně významní myslitelé, tak jasnost byl ten, který tohleto rasit. Při tomto popisu je tak jakoby odkazován na obecný trend? To je obvyklá nejspolehlejší způsob, jak třeba ty analfabetické kantory, které mějí vždycky jenom něco. A to je v postatě skutečně první. Nějaké postavy do situace, že kdyby se pozvali proti tomu, tak oni si nejsou jistí, že byli se neplamovali. Protože jsou vždycky kámy. Když je to takový zbrdek, tak je to strytný. Druhá zkrátka věcí je, že je spousta filozofů z počátku století i ještě po válce, které znovu a znovu ukazují, že budou těch krizi a pokoušejí se být na jiné cesty, nebo přicházejí s takovou skepsí, že to prostě už se nedá s tím nic dělat. Tohožila nálada, která provázela rozpad lidovský školy. Je to první etapa takové té deprese z filozofie a úprk všech chytrejch hlav do přírodovědy. To nastalo po rozpadu lidovské školy, nebo filozofie. Pak se to ke konci století zvedalo a ještě to přižívalo na začátek století, ale zároveň objevovali nové kritičtější pohledy, rozbory. Ukazovali, že nejde o náladu, že nejde o to říct si svůj kolega a začít znova, není protože tady je objektivní situace, krize. A ten Jaspers tady jde o to dál, že ukazuje nikoli na negativní stránky krize, než na dva autory, který jednak si tu krizi uvědomovali a proto se distancovali od toho, co se jim dalo. Na druhé straně udělali něco, co tu krizi ještě prolíkavě zhoršilo. A zároveň teda, jak on je přesvědčen, naznačili, že cesty vedou přece dál u všechny lidi a že je možnote na ně navázat, i když se o nich vyjadřuje, že nelze je napodobovat, že udělali něco zejména toho, co nikdo po něm nemůže dělat znovu. Nicméně teda je to třeba nějak integrovat a jí dá takhle. On na rozdíl od kritiků, kteří jsou lepší než ty, co nechtějí vidět, naši kritici ukazují to, co vidějí. Ale na rozdíl od pouhých kritiků, kteří jenom vidějí ten rozpad, tak on tady vlastně zakládá něco nového. A proto tam teda jmenuje jakýsi autory, o kterých se může nějak opřít. A chce se opírat, tak ji opírá. Takže tím se to taky liší. On nejenom že objevil velikost těch dvou, které nebyly počítání, ale on tu velikost objevil pro sebe, protože má za to, že v nich našel něco, na čem může stavit novej rozhod filozofický. To je ta významná zážitost, která tady není přímo v expresii s verbí zřečena, ale když tam najednou do situace, kterou vylíčil, tak najednou tam postaví ty dva. Takže to má tenhle význam. Je to samozřejmě prověřováno od té doby, že Patočka by myslel s tímhle tím, že ten figurát je jedině. Já se pamatuju, že v tí době, kdy překládal toho Edla, bojí se o sebovní fenomenologií, takže Patočka měl takovou tendenci, když něco dělal, tak se tomu dát k dispozici. Propadnou tam. V tých doběch, těch měsících nebo letech Patočka opravdu vypadal jako Hegelián. Takže Patočka by nikdy nepřipustil, že v tých krouzných, že by byly Díček a Kierkegaard, a nikoli Hegel, protože Hegel je starší samozřejmě, ale zase nemoc starší než Kierkegaard, proti Díčem a Kierkegaard. Ještě Hegla poslouchal. Hegla? Schrodinger. Hegla neposlouchal. On byl Hegelián v tom smyslu, že byl v Berlíně u těch... Schrodinger poslouchal. On samotnýho Hegla neposlouchal. Určitě ne. Poslouchal ty profesory, který byli naprosto prvořadě kvalifikovanými Heglovcema a na základě Heglové přednášek přednášeli to jako jo, ale... Já mám takový věc, že když jsem províral ty, na to by bylo docela oběřit, když jsem províral ty nějaký vybraný partie z takého denníků, takových partiere, jak jsme říčeno, tak, že se tam věřují, nejenom pošelivo i přímo, teda spoustu profesorů věřují o Heglově, tak jako, že ho slyšeli, takže... Kdybychom třeba, já nevím, stále by se dalo podle data navození, jestli to v nějakém tomhle vrtubuchu bude, protože Heglov mluvil v 1830, že jo. On například ten týr, který do toho Šelíka tam nemohl poslouchat před 1845, tak a to ještě jako studoval, takže mně se skoro zdá, že... že to... že to opravdu bude tak, že...

====================
s2 [ruchy jsou vadou kazety].flac
====================
Takže teda, mně se totiž nezůstává odpověď. Tady je GamerShuttle. To je něco jiného než GamerShuttle. To je fakt něco jiného. Nemůžete to vlastně přijmout. Kdežto GamerShuttle se přimusí, ale záleží na tom, že je na výši. Opravdu jenom v námě. Děkuji za zvláštní podporu. Opozice je jedna opozice, ale opozice je druhá opozice. Oponovat můžete a nemusíte být v tom opozici žádnou vypracovanou. Možná, že teda ta etimologie tohleto chtěla vyloučit. Politická opozice to snad i rozhodný věc. Mně teď nic nenapadá. To je působení proti působení. Jejich působení i působení proti některou z nich to by šlo snad. A čemu se to jako ve skutečnosti, na který chybu se to díká, působení proti některou z nich? To je kritika, že spisy proti některou z nich. A všem tohle vykazaně toho používatele. A to dokazuje ne terapeut, který zažil za života, ale výbřež terapeuty. To je proti některé působy. Ne, proti některé působy. To je útok na někoho, který taky omezuje působení. Uličil například jednu takový častejku proti němu, co pak je útočit někdo, hrání proti němu. Třeba jednoho působení. To znamená tomu, jak se vykládá, jak jeho určitý působí v Německu. A počkejte na to, jak to postavit před pravě rozměstňování vůčetních vojce. A nikdy to nebude protivník. Vojce je tam nikdo neuzná za protivníka. A může v ráni působení jak chce. Protivníci tam v tom je obsaženo, že tady musí být někdo, aspoň přeplíšící té úrovny, kterou ví člověk. A ne jenom, že je proti nim prostředky klimatické. To musí být filozofické. A to znamená, že už nejde jenom o odpor proti působení. Proti působení stačí odpor. Ale proti mysliteli musíme patřit. Nestačí jich odpor. Nikdy nemůžeš spalovat, můžeš příležitce zavírat, dotičník můžeš odtovňovat smrtí jedému. Není ti to nic. Prostě Sokrata musíš vybrat. A nebránit jeho působy. Proto také nikdy jsem nevěřil od těch věců, co jsou v sovětských dínách, kterou to věřím, že přesně nikde zlikvidovali rozsáhli skvělosti demokratovi, protože bylo to prostředství. A naopak bylo vysvětlované. To je naprosté, protože kdyby demokrata za něco stala, tak se udržely ty skvělosti. A když to bylo plácání, tak ne. Co zbylo té plácání? To byly moráři, koučky a takové děti. A sama filozofie je tak primitivní, že to je pod fotografiem. Kdyby šlo o teologii, tak proti Kierkegáru nikdo není proti Kierkegáru. Nic takového jsem nikdy neslyšel a nevěřil. Ale proti tom, že se jeho všichno zvoličuje, to jsou slyšené. Jeho správní důraz, o kterém se nesmí před sebou. Tak byl jeho smolík. To je to, že smolík není žádný proti Kierkegáru. Oni by měli takové věřití na 11. hodinu a dále. Nebo vibrace. Vibrace, které je tak průrazné, že každý se... To je takový správný důraz. Proti nim to žádný případně nebyl. To byl odpor. Ten odpor se prostě prováděl na 11. hodinu. Kierkegáru správný důraz býval všem předsedován. Ano, to je přesně tak, jakože perestrojka, ano, ale žádný amateurism. No a ten smysl je právě perestrojka, ano. Ale to je jenom odpor. On se cítí na to, že... Ten se to nesmí přehádět. Nesmí si to přece dělat. Když ten to zářadní jméno je na větší plíku, tak tam to může být. To je odpor. Ale nikoli když nešel. Popravdě řečeno, když je dobrý protivník, tak ten dodá glans tomu, čeho je protivníkem. Ano, že? Nebo pak to vysplňujeme. A teď, když už jsme teď trošku u věci, tak možná, že by bylo dobré nejenom, když jste takhle formálně u věci, ale teda... Udělat ještě krok dál teda, přímo k tomu, který byl dojedničen. Člověk. No to jsme ještě zatím měli světlý moment, tady pak je mnohem... Jo, dobře, no ale... Jako... Je to dost pozorovatý, že on tady vyzvedává právě tyhle dva. Proč? To ještě uvidíme, jak to dále vypadá. Ale je to věc nesvýchlá. To se říká v závorkách, říká se toho, jak si... Nějakých extempore a tak podobně, ale když si přičtete dějně filozofie, tak nikde. Já jsem nečetl ještě dějně filozofie minulého tohle spoletí a tohle spoletí, který by postavili ty dějny na těchto důmkých. No třeba ten mojo, jak to teď tam přednáší na fakultě, tak to tam třeba... To já nevím. Ale já teď myslím, že tohle je věce, které jsou dostupní, které se dostaly mně do ruky a kde se můj... To opravdu se nenajde. Teda taková Breyerově to není, Kapelstonově to není, to jsou takový ty nejběžněji používající tam ten, jak se to jmenuje, šved, nebo šved. No nevím, který to znamená. Tam sice určitý partie tomu věnovaných jsou a sáhnejí to když jinde, ale jsou to zpětně udělané a vůbec tak, že by to bylo tak rozumitelné, že se tam to z toho mně neukazuje. Jenom to tam teda prostě jde tak. Náš rád byl tam, že kdyby teda se vzal za slovo, co píše v dějinách filozofie, tak jak Fierkeborg, tak ví, že jsou naprosto okrajový postavy, který snad jenom jsou projevem krize, ale žádným případem filozofickým zná žádný. Sám rád byl to vyvracit tím, co napsal jinde, že? Ale v té dějinách filozofie tam opravdu mu stál jenom za něco podobného, co udělal Aristofánes a Socrates. No tak kapitolka Kirtigáda by tady dostala a Ritzka nebo Lundborg. No a tam je výzká. Mějte, má strach, nebo jsi výzký. Ale tohle je špatný horoslovy, no tam je to pochopitelné, že tam nemohl být o to podobné. Co byste ještě... Na tom všechno je, ale ještě ta generace, která vlastně studovala v době, o které jsi měl způsobit, ještě můžou být. Generace, která studovala... Studovala to možná, jenom že, nevím, jestli mám vaši poznávku, Kápa, takže kdo se čemu nenaučí ve městských studiích, tak pak už je ztracený. No tak to je jistě překvapený, ale mám většinu... To by platilo, pokud by to platilo, bo já si myslel, že víte, skolika let budu objevit, objevit toho Kierkegaarda. No tak v tom spice 1919, to je jako už prostě, mluvil o tom jako hodně, jako hodně, jako hodně jsem zašitý. Poprvně to bylo v té psychologií, která byla tam. No, to je 1919. Tam ovšem teda je to převážně, teda to ještě není docela psychologický zvážení, prostě tam mu to připadá jako takový krásný objekt pro ty jeho výklady, které jsou v podstatě měly psychologicky stále ještě. Když víme, že už tam došlo k tomu přechodu, že překročil Rubikon, ale on ještě to sám nevěděl. Že po té stránce, že tak oba to jsou psychopati, nebo při nejničím, já nevím, nehovorte si určitě, ale oba psychopati, že to jsou, že? Ano. Střídají se u ní depresy s malaniema, že to jsou dost maniakální typy. A tedy samozřejmě, že to bylo atraktívní odmocat, myslím, že to není ještě argument pro to, že to bylo filozoficky zvláštěno. To byla cesta k tomu, on si je objevil. Je fakt, že ten Heinegger před náškáky, které jsou opravaky početné a stresové, těžko říct, že si to je výslednej ohlas nebo ne, velice podrobně argumentuje, že tyhle situace myslítele, kteří teda, kteří tu naší situaci dneska už překlídli, a na chemii samozřejmě odvolávali, jsou teda klínče, k tomu se shoduje, ale mluvíme teda o Heineggu. Heinegger zřejmě byl protiv nej. No tak on nejenom, že ho neznal. On ho poznal a teď se na něj teda odvolává a říká, že z těch jeho analýzy, že jsou třeba já povodám dvou snad úsažných, ale rozhodně penas si nemyslí, že by to byla nějaká silná filozofická koncepce jako celkovou. Jak to teda vypadá. ... Já si myslím teda, že Jaspeš zase byl ten člověk, kdo pro Evropu mluvil. Ten Nietzsche byl spíš před mně ten zájem ze jméno němců, což bylo dáno tím, že nebylo možná překvádat, že jim byl vlastní, že navíc vykládal z určitý atmosféry, takže i tam zasmíhal těmu místo takže to bylo takový pohodlík. Nikdo nevykonal pokus z toho vyvodit filozofický důsledek, jako nějaký postavit filozoficky. To bylo spíš takový filozofická esejstika kolem ničeho. Prostě byl to atraktívní, měl se krásně čtet, sugeruje to různý věci a tak dále, takže prostě se o tom pěkně povídal. Ale dělat z toho filozofického to zase udělali jenom Jaspers a Mahler. To je pravda, po nich to dělali těch dalších. Jaspers napsal dílu voličem, která je velmi podorovatná. Mahleri bylo to vlastně dlouho znáno, nebylo, že tyhle přednášky teda to znamenou ty študenti, co to akorát posloukali a vyšlo to až někdy v 60. letech. Mnohem později než ten Jaspers, Jaspers myšel jako knih, který předval na 37. letech. Je to na 37. Nevím, musí být další. Ale když se to takhle vyžijeme v určitým rozdruší, že už nám to je jako běžný. A když vidíme, jak se to jinde tak vidí a vykládá, tak opravdu je to přesně mimořádní. Starého není prosazení. My to bereme. My jsme se orientovali zrovna na několik techniků, kteří nám to jako dali tak, že jsme to ani nemohli způsobovat. Ale opravdu dělí to taky štědně. Já neznám, kde bychom byli postaveni. Tak jak se dělal třeba všechny starší dělní filozofie byli postaveni do kanta a po kanto. Kant to je jak uvidíme, Jaskoř má za to velký ználec a cítitel kapitul. No ale ten přeloh, který znamená i pro něj Kibor a Nietzsche větší ten přeloh znamená to je něco, co absolutně ojediní. Ten můj rozdíl ten vyšel ve scripte a ono je to celkově založené. A o jediní měl bym vždy, nebo teď mě nejdá. No tak ty scripta vyšly dost nejdál, no to by byly takové květle čtyři, dva týdy. Ale možná dřív potom. Ale já jsem o to slyšel před nášem slušacím v 81. A myslím, že je to založené na knížce, která je teda asi méně ostrá. V podstatě ta koncepce se teda hodně podumá v knížce, kterou vydala Popelová o ty no nevím, prostě moderní kultuarní filozofii. Na tom jsi zaměn? No jako. No nebo. No, ale ve hodnosti je teda přemzatý, jo? Jo. A o tom jsem si zpomenul úplně námilou, že je ta ktejčího kniha Filozofia posledních let, která byla koubisty. A tam teda niče jako jeden z velkejch filozofů sice je jmenovaný, ale jako další vedle svým současným jednostkům, takže tam je vidět dodatýho souseku, jako ten ktejčí, jako dává. Už taky jsou někteří, kteří vedle oblivnění s brzema líčenky berou a tyhle kteří se koubili, tak se zase zase zase se zase zase zase zase zase zase zase zase zase zase zase zase hání hání hání je je je je je je je Žovnávě. Žovnávě je to nějaký prostředč. Ale bylo by například takové jisté, že musel být nějaký mikrozapad a zatím napsával. Jako určitým stylem se jim blížtě. Odporem vůči klasickému ženskému zgodovství, odporem vůči systému. I když konzultanta byl možný, ale prostě odporem. A se jim napsal odporem vůči klasickému ženskému zgodovství. Naši klasické učetnici, které jsou u nich zachovány, pohromadě, že já mám zařito v sobě, v podstatě, že jsem k ním měl vždycky ten nejlepší vztah, díky tomu, že v těch učetnicích byly poháděny, jako ten příklad, který byl, kterému se nemáme přinomířit. Ještě, ještě, ještě. Mám třetky, tři, dva, mínčetky, kdybych měl našel ten malor, jo? Ne, mám takhle zařitý. Prostě v sobě, že... A proto, jakože, když to tady vykládáte, potom, že ten postavek může být vždycky jiný, říkáte, že to přijde pro sebe opravdu, jako ty školstvénce, kterou představuje ludí. Já samozřejmě já nemohu, si zůvodnit zařadněčovnáho, jako k těm lidmiem, jako další třetí osobů. Protože, přece jenom to je, je to něco jiného. No, ale... Ale pro nás to bylo jakéž... Jakým neudále se stává tím, čím je měst, nebo čím byla, to bylo hlavně hlavně záním. Není vyloučeno, že teda... Samozřejmě vážně, že ten člověk opravdu je jednou z těch činných střednáv. Ale... Takový nenašel se mě nikdy. Moderné učení chytnejí na to, že jeho... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .... ... ... ... Teda nejdokonalejší analýze podvorů přeurofilosofických, které se tak běžně dělávají, ne s plným vědomým obvyklém, ani nebude s plným vědomým obvyklém. Skutečně ta jasnost, že to je problém. A co je ten náš kolega? On je více velký a vyšel taky ve České. Ale dobře, ta důležitá věc, co chci začít vám vyrobit, že když to ten měster říká, že to říká vlastně ze své stuženosti, on neměl odkud to popsat, tak prostě on tady razil určité koncepci. Takže my, když dnes už považujeme taška za samozřejmých, která DJ Alamír říkal, že jsou pro dvacáté století skutečně významní myslitelé, tak jasno byl ten, který tohleto razil. Či tohleto popis tak jakoby odkazoval na obecný text? To je komplikovaný způsob. Když přijme na ty analfabetické teorie, které chutní jenom něco, jak je dostat do situace, že kdyby se pozvali proti tomu, tak měli si nejsou rýstí, že by jsme tam měli, že jsou rýstí, že jsme tam měli, když je to takové, tak taky je to stejný. A o všem teda ještě prostě myslím, že obstávkou počátku století i ještě po válce, který znovu a znovu ukazují, že vůbec nechají se použít na jiné cesty, nebo to použíhají takovou skepsi, že to taky před námi dělají, že to hožila nálada, která provázela rozpadky z životské školy. To je ta první etapa takové té deprese spěchotropie a úprk všech těchto rýchlostí do přírodovědy. To nastalo teda po rozpadu životské školy, a pak se to ke konci století se zvedalo, a ještě to přižívalo na začátek století, ale zároveň teda jsou objevovaly nové, mnohem kritičkější takové pohledy, které ukazovaly, že prostě nejde o náladu, že nejde o to, že můžete říct, že jsou to koža a čípkova, nebo že tady je objektivní situace krize. A ten Jaspers tady jde o to dál, že ukazuje nikoli na negativní stránky krize, nikoli na dva autory, který jednak si tu krizi uvědomovali a prostě se distancovali od toho, co se jim dalo. Na druhé straně co? Udělali něco, co tu krizi ještě pronikavě znovšilo. A zároveň teda, jak on je přesvědčen, on je přesvědčen a značili, že cesty vedou přece dál, už je výhodný. Takže je možno teda na ně navázat. I když jsou těch věců, které tam máme, musíme tady se napodobovat, že udělali něco z jedného autoru, z druhého autoru, co už nikdo o něm nemůže dělat znovu. Nicméně teda je třeba to nějak integrovat a hýdat. Takže on, na rozdíl od těch kritiků, která samozřejmě, ty kritiky jsou lepší, než ty, co nechtějí vidět. Naši kritiky ukazují to, co vidějí. Ale na rozdíl od těch pouze kritiků, který jenom vidějí ten rozpad, když on tady vlastně zakládá něco nové. A proto tam teda jmenuje jakýsi autor, o který se může nějak počítat. Chce se opírat i pro filozofice. I pro filozofice hodně opírá. Takže tím se to taky liší. On nejenom, že objevil i velikost těch dvou, které nebyly počítání, ale on tu velikost objevil pro sebe, protože má za to, že v nich našel něco, na čem může stavit novej filozof. To je ta významná zážitost, která tady není přímo v expresii své věci přečená, ale když tam nejednou do té situace, kterou vylíčil, tak najednou tam postaví ty dva. Takže to má tenhle význam. Je to samozřejmě prověřováno do té doby, když bylo znává, že byla to čkavým městem asi vymyslovat se s tímhle tým, který je dědnější. Takže třeba já se tomátuji, že v té době, kdy překládal toho mědia, ten úvod byl za sebou fenomenální. Takže Matočka měl takovou tendenci, když něco dělal, tak se tomu dál v dispozici propadlo. Takže v tých doběch, v těch měsících nebo letech, Matočka opravdu vypadal jako regeňán. Takže Matočka by nikdy nepřipustil, že i kdyby těch cross and tanker, že by byli DJ a Capyboard, a nikoliv ne, když byli starší samozřejmě. No ale zase nemoc starší než Capyboard, když proti DJ a Capyboard. Ještě Hagler poslouchal. Hagler? Schrodinger. Schrodinger. Hagler poslouchal? Já myslím, že jo. On byl hegeliján jako v sovské služebě, byl v Berlině, teda všech... Schrodinger poslouchal. On samotnýho Hagler poslouchal. Byl určitě, no... Poslouchal prostě ty profesory, který byli jako naprosto teda dobořadě kvalifikovanýma hegelovcema a na základě hegelových přednášek přednášeli to jako jo. Ale... Razi lidí, co potřebujete jisté, já mám tady takový věc, že když jsem províral ty... A to bylo celá tu věc. Když jsem províral ty... Nějaký... Vybranční partie z takového... Teď u... Jako ten Barbie Ranch, třeba. Tak, když je se tam věc, když je tam nejenom to, že bych byl přímo teda... Někdo by tak jako, že... Že ho slyšel, takže... Kdybychom třeba... Já nevím, na co by se dalo podle data navození, jo? Jestli to nějakým problémem se bude, protože... Hegel může o 1830, že jo? On například ten květelní rok toho Šerika tam mohl poslouchat před 1841. A to ještě jako studoval, takže mně se skoro dá, že... že to... že to trochu bude snad, že...