„Demokracie znamená vládu lidu...“

Demokracie znamená vládu lidu a vládu pro lid. Abychom zdůraznili, že demokracie není pouhá právní struktura, která dává theoreticky každému účastnit se na vládě, nýbrž že jde o faktickou vládu lidu, proto nyní říkáme: lidová demokracie.

A tedy: v čem vidím tu lidovou demokracii. Jsou to vlastně dvě otázky: 1. kdo to je lid – a 2. jakým způsobem má vládnout.

1. Lid není většina, nýbrž všichni. Každému je nutno poskytnout práv demokratických, i když za ním nestojí dav lidí stejného názoru. V našem státě nemůže a nesmí být místo pro vládu silnějších, a to ani silnějších majetkem a zbraněmi, ani silnějších početně. Demokracie znamená vládu všech, nikoli vládu většiny.

2. Nesmíme zneužívat slova „lid“. Mnoho řečníků se teď ohání tím termínem, ale málo má k tomu oprávnění. Pamatujme, že lid není masa, kterou je možno vodit sem i tam, nýbrž že v každém článku najdeme člověka s humanitními ideály.

3. Lid nesmí být klamán pouhými hesly, krásnými slovy a neustálými sliby. Na našich stranách jest nikoliv ovlivňovat mínění lidu, nýbrž dát mu rozhodnout.

4. Bez kritiky a bez diskuze se naše lidová demokracie neobejde. Potřebujeme nejen kritiku oficiální, nýbrž každou věcnou a soudnou; a nejen kritiku profesionálů, nýbrž kritiku lidu. Ústav pro zkoumání veřejného mínění je v pravé demokracii nevyhnutelný.

5. První právo demokratické je svoboda. To právo nepatří jenom většině, jak jsem řekl, nýbrž třebas i sebe menšímu kroužku lidí. Budiž zachováno právo svobody projevu právě i takovým malým kroužkům. Nemusíme se bát, že lid bude zaveden proti své vůli. Nikde na světě nebyl lid zaveden, a kde to tak vypadá, pak tomu sám chtěl. Náš lid je dosti vyspělý, aby si dovedl vybrat. Nuže, dejme mu výběr celý a nechtějme mu samou ochotou sousta napolo rozžvýkat.