Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
01.jpg
====================
11107 MASARYKOVA FILOSOFIE DEVIN Fakultur! referát à. 3 1949

====================
02.jpg
====================
Ladislav Hejdánek: MASARYKOVA FILOSOFIE Referát pro seminář prof.dra L. Svobody. 8.března 1949. DEJIN. Především bych chtěl upozornit, že budu hovořit o tom, co Masaryk sám nazývá filosofif dějin, což ovšem se podstatně liší od toho oboru, který nam se většinou rozumí pod tímto názvem. Z toho důvodu pak nejde o thema filosofické, nýbrž sociologické ovšem opět v pojetí Masarykové. Domnívám se, že můj referát stačí splnit onen úkol, který nezbytně stojí na počátku každého soustavného a kritického probírání podstatných sociologických problémů, jaké se nám předkládají ve Světové revoluci. Je ovšem zároveň zřejmo, že referát má splnit funkci úvodu, nikoli závěru tohoto semináře. Půjde tedy především o správné postavení otázek, nikoli o jejich předčasné zodpovádění. Proto mi snad bude prominuto, když nebudu zaujímat kritické stanovisko k Masarykovým názorům; kdyby mi to chtěl někdo vytýkat, pak prohlašuji, že to není usilování o to, abych se nejak skryl se svými názory. Své názory v diskusích vždycky řeknu a jsem ochoten je někdy ke konci tohoto semináře shrnout do zvláštního referátu. Dnes však, opakuji, jde o úvod, o stanovení základny, s které je třeba vycházet, aby Masaryk nebyl skreslován. Diskuse po tomto referátě bude ovšem, podle mého soudu, důležitá. Prosím však, aby se omezovala methodicky na posouzení toho, co já tu předkládám, a aby se kritické posouzení Masarykových názorů odsunulo až do jednotlivých referátů a po nich následujících diskusí. I. KLASIFIKACE. Je třeba se zmínit na prvém místě o poměru historie, sociologie a filosofie dějin mezi sebou v Masarykově pojetí. Tak se nám objasnf i vlastní předmět filosofie dějin, o které dnes především máme mluvit.

====================
03.jpg
====================
2 Z Konkretné logiky je známo rozdělení véd podle předmětů na jednotlivé obory a logicky na vědy theoretické a praktické, a rozdělení theoretických na abstraktní a konkretnf. Jenom na připomenutí uvedu dva citáty z této knihy. Vědy theoretické hledají pravdu, jak se říká, samú o sobě, nehledfce k její upotřebení, praktické naopak složeny jsou k určitému účelu; kdežto theoretické vědy organisujfcf prinjej mají v účelu ležícím mimo obor všeobecného vědění. /KL § 11. str.15./ cip svůj mají ve předmětu vědním, prakticke 11. str.15./ Dnes všeobecně dvoje vědy se liší, tak zvané abstraktné a konkretné. ... V abstraktných poznáváme zákony spravující jednot liviny, v konkretných poznáváme skutečné jednotliviny /KL § 10. str.14./ samy. Pro náš referát postačí, když se omezíme na obory, člověka po výtce se týkající, t.j. psychologii a sociologii, kteréžto dvě vědy představují obory duchovédné stupnice Masarykovy, jak o tom píše Trapl ve Vědeckých základech Masarykovy politiky /str.32/. Masaryk upozorňuje, že nelze stanoviti nějaký jasný předél mezi oběma, neboť jejich předmětem jsou tytéž jevy; každá z nich ovšem se na ně dívá s jiného hlediska, vybírá si určitou jejich stránku. "Jevy sociologické samy sebou zároveň jsou psychickými, ale sociologie ma nich studuje to, co je činí společenskými a historickými. Tak na př. psychologii zajímá cit náboženský o sobě, sociolog studuje, jak cit ten vede k ustálení církví, jak náboženství se vyvíj f postupem časiv a p." Na tomto výroku už vidíme první náznak souvislosti sociologie s historií. Když tedy nyní známe zhruba Masarykovo pojetí předmětu sociologie, přistoupíme k jejímu logickému rozčlenění. Pro Masaryka existuje pro každý hlavní obor jedna věda abstraktní neboli základová; naproti tomu lammkmatnfch příslušných konkretních véd bývá celá řada. V našem případě základovou védou je abstraktní sociologie. Ta má dvojí úkol: jednak vykládá, čím je společnost podepřena a jaké je její složení a podstata; na druhé strané hledí porozuměti vývoji hlavních sociálnfch činitela a ukazuje zákonitosti tohoto vývoje. Tato dvojí úloha je dána rozdělením sociologie na sociální statiku a dynamiku, ve smyslu do veliké míry comte-ovském. Rozdělení

====================
04.jpg
====================
3 se ovšem netýká jenom abstraktní sociologie, nýbrž probíhá všemi sociálními védami, jak uvidíme. Dokonce je možno říci, že hlavní význam tohoto rozdělení je především možno vidět v konkretní sociologii. Ta se ovšem dosud ve svém celku neustavila; byla by podle Masaryka vy líčením států, cirkví, národností /a plemen/ skutečně jsoucích a byvších, vylíčením všeho dejstva historického skutečně se udavšího. Do af patří celá řada disciplin jako me sologie, demografie, ethnologie, ekonomika, státověda, všeobecná právověda atd. To vše patří do sociální statiky; naproti tomu konkretnf sociologif s hlediska dynamického je historie, která představuje alespoň pokus o úplnou dynamiku. Jen pro úplnost uvádím, že praktická sociologie je představována politikou, t.j. vědou politickou. Pro nás je nejdůležitější, že Masarykovi se v jeho klasifikaci kry je pojem filosofie dějin s abstraktní sociologickou dynamikou. /Výslovně KL 1885, § 67. str.88./ Soustředíme-li se tedy na obory dynamické, vidíme, že bemánsouthogenaberakenftáto médwithsozubických epifsb filosofie dějin je abstraktní sociologická dynamika, historie sama představuje konkretnf sociologickou dynamiku a obéma odpovídá politika jako příslušná praktická disciplina. Sociologie je pojmem nejširším, neboť zabírá v sebe všechny obory předcházející jako universální věda v oblasti společenských jevů. Tak jsme si objasnili poměr těchto věd mezi sebou, jak jej chápe Masaryk v Konkretné logice. II. PLATONISMUS . Naším úkolem je zabývat se Masarykovou filosofif dějin, tedy sociální dynamikou. Soudím však, že se nemůžeme ne zastavit alespoň na chvíli u jeho statiky. Masaryk sám prohlašuje, že správné dynamické hledisko není bez statického možné /KL § 67. str.89./, a jinda říká: Všeliký předmět studován býti musí se stanoviska statického i dynamického. ... Studium statické bez dynamického a dynamické bez statického logicky je nedostatečné. /tamtéž, str. 90 pod čarou/

====================
05.jpg
====================
4 Přesto však je příznačné pro jeho realismus, že sociologickou statiku prohlašuje za hlavní úkol sociologického bádání. /KL § 65. str. 81./ Nesmíme mít ovšem na mysli nějakou ztrnulost, slyšíme-li slovo statika. Masaryk si pod ní představuje vzájemnou závislost a vzájemné působení sil společenských / 66, str.83/, což jasně ukazuje, že nemůže být ani slova o nehybnosti a v dẞsledku toho jsoucf nepřimaranosti faktické skutečnosti. Zjevy, které souvisejí spolu ať úzce nebo vzdáleně, nejsou od sebe trhány, nýbrž zkoumána je právě tato jejich souvislost. Masaryk mluví v tomto smyslu o koexistenci, kde už slovo samo ukazuje na to, že ani zdaleka nejde o studium ojedinělých, ze vzájemné závislosti vypitvaných a man osekaných zjevů a případů. Sociologická statika naprosto neupíná svůj interes k detailam, nýbrž naapak hledf vystihnout pořádek věcí, řád, kterým jsou ony detaily uváděny do kontextu a do souvislosti. Poznání tohoto řádu je ovšem fiabama také úkolem sociální dynamiky, ale statice zůstává stáá vyraženo vystižení jeho vlastní podstaty. Teprve sociální statika nám umožňuje důkladně vniknout doma v obsažný pojem společenského konsensu, jak nazývá Masaryk tuto podstatu sociálního řádu. Statická sociologie mfří k pojmu společenského konsensu přes stálou zmánu a vývoj všech sociálních sil. Masaryk ovšem ví, že se ve skutečnosti společnost ustavičné vyvíjí, a vyvozuje z toho, že proto také sociální statika může být pojata jenom in abstracto. Přesto však ji staví jako poslední cíl vší sociologie, neboť v tom neustálém pokroku a vývoji přes všeliký pohyb společnost trvá ve svém zvláštním složení. V KL § 67. str.90 fká Masaryk: Historie je přece historif něčeho, vývoj není něco prázdného, ale plného. Po více jak půl století najdeme formulaci obdobnou, ba ještě jasnější: V tom, co pomíjí, hledám to, co trvá a je věčné. Nemohu se zajímat jen o pohyb, ale o to, co se pohybuje, co se mění. Ve vývoji přírodním hledám účel a řád, v déjstvu historickém smysl; kladu si otázku, k čemu se to všechno dělo a kam to směřuje. Proti darwinismu, proti jednostrannému evolucionismu a historismu zdůrazňuju stránku statickou: to, co trvá a je na věky. Nejen Herakle it ovo PANTA REI,

====================
06.jpg
====================
5 nejen stálá změna, ale podstata věcí se měnících; vedle dynamiky a v ní statika, veliká architektura všeho bytí. /Hovory, 1937, str.227./ V této věci je tedy realista Masaryk rozhodným platonikem. Vidíme, že od jeho filosofie společnosti čili sociální statiky je jen nepatrný krůček de samého centra metafysiky. III. ZÁKONY SPOLEČENSKÉHO VY VOJE. Ukázali jsme si už, že dynamická sociologie, jak ji Masaryk pojímá, má hledat zákonitosti sociálního vývoje. Touž srovnávací methodou, kterou se studovala v sociální statice koexistence jevů, studuje se nyní jejich posloupnost /KL § 66. str.83/. Masaryk říká: Srovnáváním jevs posloupných v různých oborech společenského dejstva hledá sociologie červenou nit příčinné filiace historické: sociologická dynamika totiž ukazuje, jak všeliký stav společenský přirozené se vyvinul ze předchozího a jak z ného budoucí se vyvine, jak ze včerejška povstal dnešek a jak ze dneška přirozené zítřek povstane. Vývoj historický proto není jednoduchým postupem logickým, neboť minulost nenf logickými návěst mi budoucnosti. /tamtéž, str.83-84./ Především je patrno, že Masaryk chová podezření ke každé aplikaci logických pravidel na zákonitost vývojovou. Nepřestává zdůrazňovat, že společnost se vyvíjí přirozeně; ba dokonce i v takových spisech, jako je ku příkladu Česká otázka, dovolává se napořád toho, jak naše obrození přirozeně navazuje na husitsví a na českou reformaci. Když podtrhuje tuto přirozenost, má na mysli zákonitost autonomní, podstatou a charakterem odpovídající povaze společenských jevů, zákonitost neodvozenou ze žádných zásad logických. Je pravděpodobné, že tak naznačoval své zásadní odmítání Hegelova pojetí vývojového procesu, kterému na př. v Otázce sociální vytýká schematisování a logisování. Oteme: Hegel se díval na vývoj světa, života a společnosti příliš abstraktné, logicky. Tím chci říci, že svůj názor o vývoji abstrahoval z logického pochodu myšlenkového. Viděl v historii a v přírodě zjevení logiky, a především shodu a protivu idef. 70s, 1946, I. str.70./ Ale jaké jsou to tedy zákony ? Jaká je jeich povaha ? V uvedeném Konkretné logiky byla řeč o příčinné filiaci histocitátu z

====================
07.jpg
====================
rické. Tim je zřetelně naznačen kauaální charakter společenských zákonů. Je to patrný důsledek Masarykovy zásady jednotné methody v oblasti véd jak přírodních, tak duchovních. Kausální princip tedy v historii platí. Masaryk má ovšem celou řadu poznámek a výhrad. Především odmítá nekritické přijímání domnělých svazků příčinných tam, kde jde o pouhou posloupnost nebo rovnoběžnost časovou. Za druhé ví, že historická událost má obyčejně příčin velmi mnoho. Je proto třeba rozlišovat příčiny podstatné ed vedlejších nebo zanedbatelných, příčiny přímé od nepřímých, příčiny určuj fef od těch, které jen dovršují účinek dávno jinými a třebas mocnějšími příčinami připravovaný, mluví též o bezprostředních příčinách na rozdíl od podmínek atd. Za takové situace je ovšem pochopitelná snaha po výkladu všeho historického dění jedním principem. Zde Masaryk upozorňuje, že je třeba neustále my slit na to, že principy výkladu, jichž historikové v takových případech užívají, jsou sice jednotící, nejsou však jednoduché. Naprostou jednoduchost takové hybné sfly nelze držet v případě žádném. Ta jedna hybná afla musí být ve své činnosti konkretné kvalifikována, rozlišena, a tu se hybná síla jedna ukáže jako celý komplex různých sil. /Vše OS I. str.195-198./ Proti snahám vyložiti historický vývoj jedinou silou jakožto primární brání se Masaryk jako proti simplismu; nejdůrazněji oponoval v této věci Marxovi a Engelsovi. Sám je přesvědčen o tom, že hybných sil je ve skutečnosti velké množství a že působí způsobem rozmanitým. Považuje tedy sociologický pluralismus za jediné správné methodologické stanovisko, i když se ani sám, jak uvádf Trapl /VZMP str.56/, zjednodušující tendence neuvaroval. Za třetí lišf Masaryk svůj determinismus od naturalismu. Zákonitost kausální se mu neomezuje na přírodu; člověk poznává kausální vztahy i ve vlastním nitru a ve společnosti, to znamená: člověk bere odpovednost na sebe /os 11.198./. Je třeba připomenout, že pojem kausality v historii je u Masaryka nepropracován. Jeho pojetí determinismu má v sobě ještě v Čapkových

====================
08.jpg
====================
7 Hovorech některé vnitřní spory. Praví, že jen v kausélnn světě můžeme předvídat, jednat promyšleně, připravovat budoucnost, tedy opravdu chtít. /str.228./ Z celé souvislosti je patrno, že nutně musí mít tato kausalita své meze; Masaryk však o těchto mezích nikde, pokud vím, nemluví. U nás v té váci Masaryka domýšlel daleko konsekventněji Rádl /na př. Mod.véda str.172 a 174, i jinde/; to ovšem už přesahuje můj referát. Přece však je nepochybno, že Masarykův determinism je značně zkomplikován tím, že motivy jednání počítá také k jeho determinaci. Trapl interpretuje: chtění naše je determinováno, ale mimo jiné i naším rozumem a celou povahou, charakterem; tento pak tvoříme si ze značné části sami. /VZMP 57./ Pojem determinismu a kausality se tim jednak uvolňuje ve svém významu a jednak ztrácí do jisté míry vnitřní jednotu. Měl by být logicky nahrazen pojmem obecnějším, na př. pojmem zákona nebo zákonitosti sociálně-historického dějství, který by byl vnitřně lépe vypracován. V Masarykových spisech však zřetelně konstituován nebyl, i když najdeme jakési náznaky. Souvisí s věcí, že Masaryk doplňuje hledisko kausální hlediskem teleologickým, které ovšem neústí ani v nějakou mthodu vědeckou, ani neusiluje o stanovení nějakých zákonů teleologických. Je to opět místo, odkud zbývá jen krok do centra metafysiky právě tak, jako tomu bylo v sociální statice. IV. POKROK. HISTORICKE HODNOCENÍ. Podle Masaryka je třeba rozlišit pojem vývoje a pojem pokroku. Problém pokroku je dvojí: sociologický a metafy sický. Sociolog musi nejprve objasnit, jaké má pro pokrok měřítko, a musí zároveň vysvětlit, kterými silami se pokrok uskutečňuje. Tady nevystačí s abstraktními zákony sociální dynamiky, neboť pokrok znamená zdokonalení, t.j. předpokládá hodnocení. Ne každým vývojem totiž jo dáno zdokonalení, je možný i vývoj k horšímu. Skutečně lze období úpadková v dějinách sledovat. Masaryk je však přesto přesvědčen o přechodnosti takových

====================
09.jpg
====================
0 8 období a věří v celkový pokrok. Ovšem, nejde o žádný samočinný, objektivní, svémocný pohyb. Cteme: Pokračování generací nad generace dřívější není však jen pouhým dalším prováděním toho, co se už vyvinulo, vývoj, pokrok není pouhou sumací. Každý kriticky myslící člověk zpracovává to, co mu zanechali jeho předkové, s tím, co sám k tomu dovede připojit; my právé krit isujeme, vybírá me jednotlivé části, spojujeme a přetváříme to, co jsme si vybrali, a spájíme ve výhni vlastní duše v celek. Pokrok nezáleží jen v eklekticismu a synkretismu, nýbrž v organické tvorof synthesi - jen tak vznikají na starém základě ideje a činy nové. /os 1.303 1946./ Z toho jsou patrny dvě věci. Především to, že pokrok nenf myslitelný bez kritiky, hodnocení a výběru i bez nového přetváření, přetavování. Ale nejenom tak; hodnotícího měřítka není potřeba jenom k účasti na sociálně pokrokovém úsilí. Nejde jen o praktickou, methodickou pomacku, která by nám snad měla jenom umožnit větší účinnost našich snah. Hodnocení je třeba založit co nejhlouběji. V České otázce mluví Masaryk o tom, jak všechny naše snahy buditelské, všechno nadšené úsilí o samostatnou a samobytnou kulturu přirozeně musilo být založeno na jistém a pevném základě filosofickém. /1948, str.9./ To proto, že pouze dějinné filosofické, t.j. sociálně dynamické určení onoho obsahu životního, který se nazývá civilisací nebo kulturou, nestačí. Ten, kdo o tomto obsahu přemýšlí hlouběji, bude se ptát: Jaký ta kultura má smysl ? Je oprávněna a v jakém rozsahu a do které míry ? Té otázce se nemůže vyhnout nikdo, kdo sociální život a historii vůbec chce vyložit. Otázka po smyslu historie a společenského života vede však důsledně k otázce po smyslu světa a života vůbec. Tato filosofická orientace v toku historického vývoje je nut na pro theorii i praxi. /os 1.303.7 Proto, říká-li Masaryk v předmluvě k I.vydání České otázky, že je mu česká otázka otázkou po osudech člověčenstva, nejde tu o odborný sociologický a historický odhad vývoje světových událostí, nýbrž je to otázka svědomí. A jaká je tedy Masarykova filosofická orientace v toku historického vývoje ? V téže předmluvě čteme: Věřím s Kolláram, že historie národů není nahodilá, nýbrž že se v ní projevuje určitý plán Prozřetelnosti a že tedy je úkolem historikjv a filosofův, úkolem každého národa, ten

====================
10.jpg
====================
9 plán světový post ihovat, místo své v něm poznat a určit a podle toho poznání co možná s nejplnějším a nejjasnějším vědomím postupovat při vší práci, i politické. Posoudit, jak úspěšné so tinto programam řídil sám Masaryk, bude úkolem dalších referátů zároveň s kritickým posouzenfm jeho filosofické a sociologické posice, jak se bude javit v jednotlivých úsecích. V. ZAVER. Vybral jsem podle svého soudu nejpodstatnější rysy theoretických základa Masarykovy sociologie, kterých bude třeba dbát ve všech problémech konkretnfch, které tu budeme řešit. Je ovšem ještě řada věcí detailnějších, o kterých jsem nemluvil a které bude třeba uvádět na počátku jednotlivých referátů. Smysl takových theoretických úvod ke každému referátu leží ovšem nabfledni: je třeba vystihnout to podstatné na Masarykových názorech, neboť naše kritické posuzování by dopadlo žalostně, kdybychom nepochopili při studiu detalla divody, které vedly Masaryka k té či oné formulaci. Proto snad může i takový neúplný pokus, jako byl tento, mít svůj význam pro další práci.

====================
11.jpg
====================
Ladislav Hejdánek: MASARYKOVA OBSAH REFERA r. 8.3.49. FILOSOFIE DE JIN. V Masarykově klasifikaci se pojem filosofie dějin kryje s abstraktní sociologickou dynamikou. Historie sama představuje konkrétní sociologickou dynamik u; oběma pak odpovídá politika /vědecká jako příslušná praktická disciplina. Masaryk ovšem považuje statiku za hlavní úkol sociologického bádání, neboť ta míří k pojmu společenského konsensu přes stálou změnu a vývoj všech sociálních sil; jinými slovy, statika v tom, co pomíjí, hledá to, co je věčné, co trvá. V tom je Masaryk platonikem. Dynamická sociologie má hledat podle Masaryka zákonitosti sociálního vývoje. Nestuduje už koexistenci, nýbrž posloupnost společenských jevů. Masaryk však odmítá svhematisování a logisování. Dovolává se toho, že společnost se vyvíjí přirozeně, t.j. že má své autonomní zákony, neodvoditelné z logiky. Jejich charakter je kausální. To ovšem neznamená pankausalismus; je třeba opatrnosti v rozlišování pouhé posloupnosti nebo rovnoběžnosti časové od skutečné kausální souvislosti. A je třeba různé příčiny také kvalifikovat, neboť příčin je mnoho a ne stejně důležitých. Masaryk také odmítá jednoduchost t.zv. hybné síly; taková síla se vždy v podrobném rozboru ukáže jako celý komplex různých sil. Odtud Masarykoův sociologický pluralism. Konečně liší Masaryk svůj determinism od naturalismu: člověk bere na sebe odpovědnost /kterýžto pojem se vymyká naturalismu/. Celkem je však pojem kausality v historii u Masaryka ne propracován. Kausální hledisko je často doplňováno hlediskem teleologickým, opět však ne sy stematicky. V otázce pokroku musí sociolog nejprve objasnit, jaké má pro pokrok měřítko, a zároveň musí vysvětlit, kterými silami se pokrok uskutečňuje. Masaryk rozlišuje mezi pokrokem a vývojem; ne každý vývoj znamená zlepšení, zdokonalení. Pokrok není myslitelný bez kritiky a bez nového přetváření. Je třeba hodnotit; a hodnoce chce Masaryk založit co nejhlouběji. Zde sociální dynamika nestačí. Jde o smysl kultury a civilisace. A tu se Masaryk orientuje na světový smysl všech událostí, který je určen Prozřetelností. Věří, že jen tak lze mahonin ne jen umožnit pochopení spoàačenských jevů, nýbrž také založit správnou praxi politickou. Praha, 20.5.49.