Tento text se zabývá myšlenkou, že celé společnosti mohou vstoupit do dějin, ale také z nich vystoupit či "vypadnout". Tato myšlenka se v nedávné době v Československu stala populární, ale často je používána jako otřelá fráze. Autor zdůrazňuje potřebu detailněji prozkoumat tento koncept, zejména definovat, co dějiny jsou, jak vznikají a jak končí. Důležitý je vztah mezi samotným děním dějin a jejich uvědomováním si. Autor uvádí, že i kdyby společenství z dějin "propadalo" do "nedějinnosti", pokud by si toho jeho členové byli vědomi, jednalo by se stále o součást jejich dějin. Tento přístup naznačuje, že uvědomění si vlastního postavení v dějinách je klíčové pro jejich pokračování.
Lettre Internationale odpověď Domenachovi [1991]
01
Myšlenka, že celé společnosti mohou nejenom vstoupit do dějin, ale také z nich vystoupit či vypadnout, se v poslední době zejména u nás v Československé federativní republice stala okřídlenou a pomalu již také otřelou frází, motýlkovitě poletující z listů novin na listy časopisů a na řádky nejrůznějších esejů i na vlny rozhlasového i televizního vysílání. Protože každý takpový šířící se slogan má četné nepředmětné konotace, které mají značný vliv na způsob myšlení celých společností, je zapotřebí tomu věnovat detailnější pozornost.
02
Je třeba se dohodnout na tom, co to vlastně jsou dějiny, jak vznikají (jak jsou ustavovány a udržovány) a jak končí. Na tom mnoho záleží, chceme-li své teze podávat v podobě zdůvodněných koncepcí a nikoliv jako deklarace. Základní důležitost má chápání vztahu mezi děním dějin a chápáním (uvědomováním si) dějin. Předpokládejme, že by existovalo něco takobvého jako propadání nějakého lidského společenství z dějin do nedějinnosti. Pokud by si toho lidé, náležící k onomu společenství, byli vědomi, šlo by stále ještě o dění jejich dějin.