ARCHÉ (novým pohledem)
| docx | pdf | html ◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 7. 2015
text je částí tohoto původního dokumentu:
  • 2015

  • ARCHÉ (novým pohledem)

    Nejstarší doklady o myšlení prvních filosofů ukazují, že tito první řečtí myslitelé se pokoušeli nějak myšlenkově uchopit to, čemu se pak říkalo „počátek“, řecky arché. Samo slovo arché bylo příbuzné slovesu archein, což znamenalo vládnouti, přeneseně pak (a tedy odvozeně) být první. Arché bylo v tom smyslu pojmenováním nejen toho „prvního“ jakožto nestaršího, nejpůvodnějšího, „počátku“, nýbrž bylo vždy chápáno jako označení toho, co je sice tím prvním od samého počátku, ale svou „prvotnost“ si ponechává i nadále, takže i nadále „vládne“. A v tom smyslu nešlo v žádném případě o „počátek“, který stárne resp. stává se čímsi prastarým („archaickým“), nýbrž o „počátek“, který trvá jakožto počátek po celou další dobu, po celou věčnost, tedy který je stále aktuální (jakési aktuální, „činné“, aeternum nunc), je to „počátek ustavičný“. Je dost zvláštní, že tato ustavičnost počátku (a počínání) nebyla – a asi nemohla být – „vytěžena“ díky náležitého domyšlení (event. domýšlení) v tom smyslu, že by byla radikálně předsunuta přede vše uskutečněné, dovršené, provedené a tedy „reálně“, „fakticky“ jsoucí, že tedy arché nebyla ani v prvním kroku nikým chápána jako „před-jsoucí“ a v tom smyslu vlastně „ne-jsoucí“ (= „ještě-ne-jsoucí“), ale právě naopak se posléze proměnila v cosi jako „substance“, případně hylé (ale ne v Aristotelově smyslu, kde se hylé stala pouhou možností, podobně jako pouhou možností byla morfé). To, že Aristoteles od sebe obojí oddělil, ale udělal z nich pouhé možnosti, byl vlastně geniální krok. Pro nás dnes stačí jen trochu dokročit, tj. pokročit dál – a chápat je jako „před-jsoucí“. Z hlediska zpředmětňujícího myšlení se ovšem každé „před-jsoucí“ mění v „nejsoucí“ v silném významu, a tedy v „nic“, v „nicotu“. A to právě ještě předpojmovým způsobem domyslili někteří ve starém Izraeli a ustavili tak základnu pro pozdější křesťanskou myšlenku stvoření z „ničeho“, která však nadále byla zatížena zpředmětňujícími konotacemi, spjatými s chápáním „Boha“ jako „jsoucího“, dokonce jako nejvyššího jsoucna.

    (Písek, 150720-2.)